Jizvy

Konec testů. Konečně

,,Slyšel jsi o tom?"

,,O čem?"

,,No o tom, co se bude pořádat, až skončí testy!"

,,A co to bude?"

,,Já nevím. Prý nějaké překvapení..."

,,Co překvapení?"

,,A co tam bude?"

Těmito otázkami se plnila celá třída. Něco se chystalo, ale nikdo nevěděl, co. Seděl jsem na svém místě a poslouchal všechno kolem. Den někam odběhl a bavil se s Zeronem. Neměl jsem náladu k nim jít. Koukl jsem radši z okna. Moc mě ani nezajímalo, co se pořádá. 

,,Rene, co si o tom myslíš ty?" zeptala se jedna holka a všichni se ke mně otočili. Kdo ji tahal za jazyk? 

,,Nevím. Jestli to učitelé tak tají, tak asi nechtějí, abychom ti zjistili. Podle mě, je to něco jako odměna za to, že jsme ukončili první ročník.." oznámil jsem. Byla to moje jediná verze, která by seděla vzhledem k okolnostem. Byl jsem z těch zkoušek unavený.

Do učebny vešla učitelka. Všichni ji vzali na vědomí a přesunuli se ke svým lavicím. Den si šel sednout ke mně. Učitelka si nás změřila pohledem a pokynula nám, abychom si sedli. Všichni ji bez výjimky poslechli. 

,,Teď vám rozdám vaše výsledky z testu z biologie a potom vám ještě něco k tomu povím," oznámila a rozdělila testy na polovinu. Předala dvě stopky papírů žákům ve předu a ti si stoupli, aby mohli rozdávat. Za chvíli jsem dostal svůj test. Dobrá známka, jak jinak. Den dostal o jeden bod míň, ale stejně byl šťastný z výsledku.

,,Díky, lásko," zamumlal mi u ucha. Zavrčel jsem na něj. Nemá mi takhle říkat na veřejnosti. Červenal bych se a všem by to potom došlo. Červenal jsem se i teď. Zakryl jsem si obličej rukama, aby to nikdo neviděl. Mám jediné štěstí, že se všichni věnují svým písemkám.

,,Noták, dej ty ruce pryč. Jsi roztomilý, když se červenáš," poznamenal Den a dal mi silou ruce pryč z obličeje. Nepustil je. Pořád je držel, abych si nemohl zakrýt obličej znovu

,,Kušuj!" vypálil jsem na jeho poznámku. Já a roztomilý? Ts. Otočil jsem se od něj uraženě. Nemůžu být roztomilý. Ani náhodou. Ne. Možná. Trochu. Občas. Někdy...

,,Rene, prosím. Neštvi se na mě. Myslel jsem to dobře," přesvědčoval mě upír. Otočil jsem se na něj. Málem mě políbil. Na veřejnosti! Před spolužáky! Vlepil jsem mu pohlavek. Hned se chytl za bolavé místo, ale stejně se zašklebil. Protočil jsem oči v sloup. 

,,Tak a teď k věci. Jak jste zjistili, začala kolovat informace o tom, že se něco chystá. Poprosíme vás, abyste dnes večer přišli do jídelny. Oblečení přizpůsobte nejen ladným pohybům, ale i docela rychlým...," řekla učitelka, ale někdo jí skočil do řeči.

,,Diskoteka!" zvolal ten dotyčný na celou třidu a všichni začali jásat. Učitelka protočila oči v sloup a vzala si tu nejtlustší knížku, kterou měla na katedře a práskla s ní o onu katedru. Všichni rázem zmlkli a otočili se dopředu.

,,Ano, máš pravdu. Diskotéka. To je to překvapení. Máte zkrácené vyučování, takže máte ještě dvě hodiny a začnete se chystat na tu akci," dopověděla. Z jejího tónu bylo poznat, že v diskotéce nevidí smysl, ale nikdo jí nevěnoval pozornost. Kluci si začali povídat, koho pozvou na ploužák a holky začaly debatovat o tom, kdo si co na sebe vezme a jaké šminky si na sebe napatlají. 

Nepatřil jsem k žádný skupině. Ani jsem nedebatoval o partnerech na ploužáku, ani nepřemýšlel, co si na sebe vezmu. Mám to lehké. Hmátnu po něčem ve skříni a vezmu si to na sebe. Denraar se na mě pořád díval. Nespouštěl ze mě oči. By mě zajímalo, co se chystá udělat.

***

Říkal jsem, že si oblečení vyberu lehce? Hah, naivní. Hrabal jsem se ve skříni asi patnáct minut. Měl jsem jediné štěstí, že Den někam odešel. Chovám se jako holka. Fakt. Nakonec jsem vyndal všechno ze skříně a zkoušel si to.

Tohle je moc formální.

Tohle zase moc prostý.

V tomhle vypadám, jak debil.

 Tohle se mi nelíbí.

Svlekl jsem si triko a hodil na postel. Co se to sakra děje? Normálně jsem nikdy neřešil, co si vezmu na sebe a najednou mám chuť říct, že nemám co na sebe a přitom se mi válí fůra oblečení na posteli. Vrazil jsem pěstí do skříně. Co se mnou Den provedl? Proč se takhle chovám?

A teď z toho obviňuju jeho. Super. Můžu si udělat copánky a jsem holka. Opravdu. Plácl jsem sebou na postel a zakryl si obličej polštářem. Zamručel jsem do něj zoufale.

,,Copak se stalo?" zeptal se mě upír. Odkryl jsem si obličej. Stál opřený o rám dveří. Už byl převlečený. Triko, černé džíny a červenočerně kostkovaná košile, která nebyla zapnutá. Slušelo mu to. A co mám dělat já? Jáj, já vlastně na sobě nemám triko. Popadl jsem nějaké a zakryl si hrudník.

,,Proč máš všude rozházené oblečení?" otázal se a šel blíž. Založil si ruce na hrudi a naklonil hlavu mírně na stranu.

,,A-ale nic. Hledal jsem jednu věc," odpověděl jsem a uhnul pohledem. Snad mu neřeknu, že jsem si vybíral co na sebe. To bude ta nejtrapnější chvíle mého života.

,,Že sis vybíral, co na sebe, že jo?" koukl na mě s úšklebkem. Zrudly mi tváře. Uhnul jsem pohledem, abych nemusel čelit jeho úšklebku. Slyšel jsem kroky, které se ke mně přibližovaly. Následně mojí bradu uchopily palec a ukazováček a zvedli tak, abych mohl vidět do očí majitele prstů. Utápěl jsem se v těch modrých očích. Tak krásné. Ale samotný jejich majitel je arogantní debil. Debil, se kterým chodím. Ach jo.

,,Mám ti pomoct?" zeptal se starostlivě. Vykulil jsem na něj oči. Čekal jsem, že se mi bude smát, nebo že mi alespoň daruje svůj úšklebek, ale místo toho jsem dostal starostlivou otázku.

,,J-jo," fakt už nevím, co si mám na sebe vzít. Při odpovědi jsem uhnul pohledem. Den se mi přitiskl na rty a daroval mi krátký polibek. Zrudl jsem ještě víc, teda jestli to šlo. 

,,Tak ukaž," šel k mé hroudě oblečení a něco vytáhl. Potom to položil zpět a vzal do rukou něco jiného. Takhle asi pětkrát. Bedlivě jsem ho sledoval. Každý jeho pohyb rukou, každý jeho pohled, všechno.

,,Tohle," oznámil mi a ukázal na tmavě červené triko s tříčtvrtečním rukávem. To triko bylo volné, takže i pohodlné. Odhalovalo trochu moje klíční kosti. Oblékl jsem si ho a ukázal jsem se upírovi.  Ten ke mně přistoupil, vzal mě kolem pasu a přitáhl k sobě blíž. Musel jsem trochu zaklonit hlavu, abych mu viděl do očí. Jemně mě políbil. Kopíroval jsem jeho rty. Po chvíli se odtáhl. Nemůžu se mi po polibku dívat do očí. Je mi to trapné. Radši jsem přemístil svůj pohled na hodiny.

,,Už bychom měli jít," oznámil jsem a vymanil se z jeho sevření. Den na krátkou chvíli posmutněl, ale vynahradil si to tím, že mi dal pusu na tvář a otevřel dveře. Naznačil rukou, ať projdu. Gentleman.