Jizvy

Pátá úroveň

Další den. Další šance něco napravit, nebo něco zkazit. Tentokrát Denraar, když mě viděl vstávat, vypálil z postele, aby se nemusel oblékat po cestě do třídy. Vzal jsem si na sebe něco sportovního. První hodiny jsme měli, jak jsem pochopil, učení o naší schopnosti, takže jsem se nemusel obávat, jestli upíra vůbec dneska uvidím. Ale na druhou stranu neuvidím ani Zerona. Škoda.

Počasí nám přálo, takže jsme cvičili venku. Nedaleko od nás cvičil vzduch. Takže Zeron. Poohlédl jsem kolem sebe. Pár draků, upírů, temných elfů, a tři světlí elfové. Bylo tu asi stejný počet holek co kluků.

Do naší skupiny se přidal někdo, kdo do naší věkové kategorie vůbec nezapadal, protože byl starší než my. Takže učitel. Drak s červeným proužkem vlasů (nečekaně). Jinak vlasy měl tmavě hnědé, docela vypracované tělo, a ze zad mu čněla hnědá křídla s drápem na kloubu.

,,Takže lidi, už dáváme pozor. Jmenuji se Hideki Rio a budu vás učit magii ohně. Naučím vás mnoha technikám a úderům, ve vyšších úrovních se naučíme, třeba jedno z nejoblíbenějších, měnit barvu plamene, nebo přetvarovat oheň na blesk. Ale vás se to čeká později," řekl učitel. Zklamalo mne, že se naučím měnit barvu plamene jen na vyšších úrovních. No nic.

,,Teď se na vás podívám, co umíte. Ukažte se na maximum. Možná vás z první úrovně přesadím výš," řekl ještě Hideki a mně se rozzářily oči. Teď všem ukážu, čeho jsem schopen.

Všichni si sundaly trika a zůstaly jen v kalhotách a botech (dívky samozřejmě ještě měly podprsenky). Nechtěl jsem sundávat triko a ukazovat své jizvy, ale musel jsem, aby se mě potom zbytečně nevyptávali.

První šel nějaký upír. Vedl si dobře. Na začátečníka. Bylo vidět, že cvičil magii jen v posledních týdnech před akademií. Potom další byla nějaká holka. Ta si vedla podobně.

Zanedlouho došla řada na mne. Vzadu jsem slyšel šepot o mých jizvách. Přestal jsem na spolužáky myslet a začal jsem se soustředit na něco jiného. Vzpomněl jsem si na smrt rodičů a na ty tři vrahy. Naštval jsem se. Hněv byla moje poháněcí emoce.

Začal jsem s nejtěžšími údery, které jsem uměl. Podíváníčko bylo asi úchvatné, protože někteří z publika říkali tiše 'wow'. Dočista jsem si vyhrával s plamenem a bylo vidět, že s ním něco umím. Byl něco jako část mě.

Zakončil jsem show kopem z otočky a plamen se rozplynul ve vzduchu po několika stopách. Teprve teď jsem si uvědomil, že jsem se celou dobu mračil. Povolil jsem grimasu a podíval jsem se na Hideki.

,,Pátá úroveň," řekl s nic neříkajicím výrazem. Nedal jsem najevo svou radost. Wow, pátá úroveň. Budu mít s čím se pochlubit Zeronovi.

Ještě bylo zkoušeno pár žáků a potom se vyhlásila přestávka. Někteří měli dokonce třetí úroveň, ale s pátou jsem tu byl jen jeden. Žákům vzdušné magie taky vyhlásili přestávku. Už jsem chtěl pozdravit Zerona, jenže jsem zaslechl za svými zády tlumené hlasy.

,,..Odkud myslíš, že to umí? A ty jizvy k tomu. Není to náhodou nějak spojené?"

,,Taky si myslím. Pojď se ho zeptat!"

,,Zbláznil ses? Mylsíš, že nám něco poví? Pověděl bys jen tak někomu, proč máš takové velké jizvy na zádech?"

,,Máš pravdu, nepověděl..."

Nechtěl jsem je poslouchat. Vyšel jsem pár kroků pryč a zadíval se na krajinu. Debata ještě pokračovala, jenže já jsem nemohl rozeznat ani slovo. Ani jsem se o to nesnažil. Chtěl jsem klid. Teď mě spolužáci vidí jako nějakou záhadu s dobrými schopnostmi a jizvami na zádech. Dostal jsem velikou touhu se těch jizev zbavit. Aby se na mě nedívali buď jako na chudáka, nebo jako na nějakou obludu.

,,...Ren je můj kamarád a ani mně to neřekl. A schopnosti má, protože každý den chodil do tělocvičny se mnou. Prostě ho nechte být a už vůbec se ho nevyptávejte na jizvy a ani se na ně nedívejte.." slyšel jsem je Zeronův hlas i když jsem stál zády. Nebudu hrát už chudáka a outistu.

Nasadil jsem úsměv a otočil jsem se. Vykročil jsem k Zeronovi a stoupl si vedle něj.

,,Čau. Tak co? Jak se to daří?" zeptal jsem se a po tom naštvaném Renovi nic nezbylo.

,,Ale dobrý. Slyšel jsem, že jsi na páté úrovni. Gratuluju," řekl a šťouchl mě do boku. Potom jsme si ještě povídali, jenže nás přerušil učitel.

,,Přestávka je ukončena. První úroveň zůstane tady a ostatní si najdou svou skupinu. Druhá úroveň je u západního křídla, třetí je poblíž druhé úrovně a pátá je u východního křídla," oznámil nám a já se vydal k východnímu křídlu budovy.

Stáli tam žáci ve věku dvacet a výš. Nasadil jsem lhostejný výraz a vypravil jsem se ke skupině. Když jsem byl blíž tak se na mne všichni podívali.

,,Co tu hledáš?" zeptal se jeden.

,,Pátou úroveň v magii ohně," řekl jsem lhostejným hlasem a nic neříkajicím výrazem.

Oni se jen zasmáli. Nijak jsem nereágoval. Učitel uslyšel smích a podíval se na mne. Byl to světlý elf s šedými vlasy kvůli věku. Mohlo by mu být asi kolem padesáti. Káravě se podíval na studenty a potom mi věnoval omluvný úsměv.

,,Nevšímej si jich. Pojď mi radši ukázat, co umíš. Tebe sem poslal Hideki Rio?" položil mi ruku na záda a popostrčil mě od těch smějících se studentů. Já kývl na jeho otázku. Učitel udělal pár kroků vzad a dal mi prostor k ukázce.

Začal jsem předvádět přesně to, co jsem dělal asi pět minut zpátky. Studenti se přestali smát a jen mě pozorovali s otevřenými pusami. Zakončil jsem své představení a učitel mi krátce zatleskal.

,,Hideki se nespletl. Opravdu máš pátou úroveň. Já jsem Shen Adrinor. Každý den nepotkáš tak nadaného studenta, proto jsem rád, že tě mohu učit," podal mi ruku Shen a usmál se na mne teplým úsměvem, na který jsem nemohl neodpovědět stejným úsměvem.

,,Loren Meryver. Jsem rád, že budu ve vaší skupině na magii ohně," představil jsem se. Tamti civilové s otevřenými pusy se konečně vzpamatovali a ke mně popošla nějaká dívka.

,,Ahoj. Já jsem Lily. Omluv mé spolužáky, že se ještě neprobrali z šoku. Jsem ráda, že bude v naší skupině někdo tak malý a roztomilý," řekla a rozcuchala mi vlasy. O jizvách ani muk. Asi jí došlo, že o tom nehodlám mluvit.

Postupně se představili ostatní. Každý měl potřebu při mluvení se mnou mi cuchat vlasy. Když skončili s cucháním, konečně jsem si vlasy upravil dozadu a začali jsme s tréninkem.