She is Vampire?!

Chapter 1

„Liame! Ať je to sakra důležitý! Jinak si mě nepřej!“ zavrčím, když konečně příjmu hovor. „Lásko! Spíš?“ slyším v jeho hlase potlačovaný smích. „Už ne!“ Muž na druhém konci střelí pohledem k digitálním hodinám. Číslice zobrazují tři hodiny ráno. „Nechtěl jsem tě budit, ale je to důležitý.“ „Jistě, stejně jako vždy všechno!“ rozsvítím lampičku a zvykám si na světlo. „Tak co chceš?“
Slyším jeho smích a nejenom jeho, i několik další hlasů. „Hlavně mi neříkej, že někde paříš a voláš jen tak!“ „Děvčátko zní rozzlobeně!“ zaslechnu čísi hlas. „Děvčátko nakope nejmenovanému prdel, jestli bude mít ještě nějakou vtipnou připomínku a ty si laskavě vypni reproduktor!“ Opět salva smíchu. „Ne Holly, nikde nepařím. Sedím v kanclu a potřebuju, aby si došla.“ „Jsi normální? Jsou tři ráno! Slušní lidi spí!“ „Jistě zlato, problém je, že ty mezi ty slušné nepatříš. Jsi noční tvor, nezapomínej.“ Protočím panenky. Pořád musí narážet na můj původ? Odfrknu si. „Jistě, tak si dávej pozor, abych ti jednu noc nevysávala pořádnou dávku krve!“ „Má krev ti nechutná…“ připomene se smíchem. „Ale ten, co tě nazval děvčátkem třeba dobrou krev má, nechceš ho přijít ochutnat?“ „Leda že bych ho rovnou zabila.“ 
„Holly,“ zvážní. „Potřebuju tě tady, jde o jednu práci a tohle kluci sami nezvládnou.“ „Kluci?“ lovím v paměti vzpomínky na čtveřici kluků, respektive, mladé muže. Viděla jsem je jen jednou a to ještě z dálky. Nicméně, zaujal mne jeden z nich. Vysoký, exotický typ, s šíleně hlubokýma očima. Uff…
„O co jde, že k tomu potřebují upíra?“ 
„Ty sis jako nedělal prdel?! Ona je fakt upírka?!“ další hlas. „Bojíš se?! Uchechtnu se do telefonu a vytáhnu se na nohy. „Nedělal jsem si prdel…“ úplně cítím, jak Liam, trhl rameny. „Prostě doraž jo, co nejdřív.“ „Takže pořád mám možnost, jít se dospat, nasnídat se a pak dorazit?“ otevřela jsem skříň. „Do půl ať si tady!“ rozesmála jsem se a položila hovor.

„Na upíra vypadá dost dobře.“ Vešla jsem do Liamovy kanceláře. Na pohovce seděla čtveřice mladých mužů, na to kolik bylo, vypadali čile. „Holly!“ vyskakuje Liam zpoza stolu a ve vřelém objetí mi bolestivě zmáčkne celé tělo. „Taky vás ráda vidím.“ Praštím s sebou do volného křesla, ze kterého oddělám něčí bundu. „To jsi tak napružená i přes den?“ Zasměje se nějaký hnědovlasý. Má celkem pěkný úsměv, to nic však nemění na tom, že jsou tři ráno a já bych dala všanc svůj život pro trochu spánku.
„Jak kdy.“ Vycením zuby a jejich úšklebky jim okamžitě mizí z tváří. „Pilas?“ „Ne. A nebudu se o tom bavit před nimi.“ Zaměřím pohled na Liama. „Myslel jsem si to… Zayn říkal, že se klidně nechá kousnout.“ Mrkne směrem k exotickému klukovi. „Jak milé gesto. Mám dojem ale, že když to říkal, tak ti nevěřil.“ Zayn, konečně vím aspoň něčí jméno, je mírně pobledlý. „Tak co, můžu se napít?“ zaměřím se očima na jeho krk. I na dálku vnímám, jak se mu v těle hrne krev, srdce zběsile pulzuje a nestačí snad ani přečerpávat to šílené množství. Zvednu se a zamířím k němu. Zdá se mi to, nebo vidím v jeho očích strach?
Je jak panenka, nechá si zaklonit hlavu, palcem mu přejíždí m po vystouplé tepně. Ostatní ustrnuli, cítím, jak šokovaně zírají. „Ne-nehodláš z něj pít?“ „Jak vůbec můžeš být upír?!“ „To je nemožný!“ překřikují se ti tři. Jen Liam mlčí a pobaveně vše sleduje. I jeho krev jsem chutnala, bohužel, nebyla, jak to říci… kompaktní? 
„Proč bych se nemohla napít? Dal mi nabídku…“ pohledem sjedu k blond klukovi, vypadá že ještě chvíli a bude zvracet. „Jak je možný, že v dnešním světě existují upíři?“ otáčím se ke kudrnatému klukovi, zatímco slabě stisknu Zaynovu tepnu. Nárazy krve mi buší do palce a můj hlad roste. Jak dlouho jsem neměla krev, lidskou? Víc jak čtrnáct dní. Dlouhá to doba. „Víš, není to obvyklý jev. Nicméně, pocházím z dlouhé dynastie… Vlado, přezdívaný Dracula, znáš příběhy o něm, ne?“ „Jenže, on nebyl upír. Byl to a je pro Rumuny hrdina…“ odváží se promluvit blonďáček. Zdá se, že ho to stojí hodně sil. Nervózně pozoruje Zayna, který ani nedutá a jen mi s šokem v očích hledí do tváře. „Vážně? Jak moc dobře víš, co je a není pravda?“   -- Nervózně polkne. „Jak to můžeš vědět? Žil před stovkami let.“ 
„Holly, neděs je.“ „Děsit je? Nejsou tohle náhodou ti nejdrsnější hoši, co pro tebe pracují?“ Všem se bleskne v očích, i Zaynovi, zatímco Liam se slabě uchechtne. „Jsem boss Holly, když jsi mi řekla kdo jsi, začal jsem hystericky ječet, jestli si to nepamatuješ.“ „Byl jsi malinký….“ Rozesměju se a obejdu pohovku. 
„Tak co? Smím?“ šeptnu Zaynovi do ucha, rty se o něj otřu a drze ho políbím na krk. „Dovol mi to, jen trošku… Mám hlad.“ Hruď se mu překotně zvedá, opravdu se bojí. „Já….“ Chraptí. „Neříkej nic, co nesplníš, zlato.“ Mrknu a vrátím se zpět na křeslo. „Tvou krev… Pila?“ otočí se kudrnáč na Liama. Přikývne a těm čtyřem sjede čelist. „Bohužel, díky transfuzím, co jsem jako malý měl je moje krev pozměněná a nechutná ji. Všechno pak, chuděrka, vyzvracela. Jinak bych se ji samozřejmě nabídl. Kdy jsi pila naposledy?“ „Čtrnáct dní zpět. Plus mínus.“ Trhnu neurčitě rameny. „Zvládneš akci?“ „Pokud se nenapiju? Nevím… Možná. Zatím se držím.“ Kluci mezi námi točí hlavou, doprava, doleva… Jako při tenise. „Když ne-nemáš krev, tak-tak slábneš?“ „Nejsem tak vnímavá, rychlá… Ano, slábnu.“ Otočím se k modrookému klukovi, s hnědými vlasy. „Sophie… Spí nahoře.“ Všichni ztuhnou a hledí na Liama jako v transu. „Ty ji nabízíš svou holku?!“ „Nejseš normální! Tohle všechno není normální!!!“ vyjekne blonďáček. 

Reaction? =)