She is Vampire?!

Chapter 36

Holly

Už jsem pomalu začínala věřit, že se z tohohle srabu dostaneme. Zaynova slova o tom, jak mě potřebuje mi dodala ztracenou sílu a naději, ale obojí zmizelo hned, jak se kolem nás utvořil kruh složený z lidí i vampýrů. Moje odvaha se opět vypařila, svírala jsem křečovitě Zaynovu dlaň a smiřovala se, s blížícím koncem. „Dostaneme se z toho!" zachraptěl mi Zayn do ucha, zatímco se kruh ještě zúžil. „Jak? Musel by se stát zázrak. Ty jsi zraněný, Niall je zasvěcený chvíli a Louis je člověk. A já..." Zaječím. Násilně mě od Zayna odtrhl rudý tvor. „Pusť ji!" zařve Zayn a i jeho drží dvojice, tvořená z vampána a vampýra.

„Kampak?" zubí se dávno věrný svému druhu vampýr a nožem mi jezdí po krku. „Holly, princezno, tohle se Scootovi líbit nebude. Máš jediné štěstí, že tu teď není." Směje se mi do ucha a zakloní mi hlavu. Matně vnímám, jak se těla kluků zmítají a snaží se uvolnit. „Zlodějíček je prý upírem." Směje se dál s pohledem upřeným na Zayna. „Upsala si se mu?" „Jdi do hajzlu!" syknu. Ostří nože se mi zakouslo do krku. Ztěžka polknu, oddálí nůž a sevře mi krk v bolestivém sevření. Stisk každou vteřinou zesílí, marně lapám po dechu, začíná se mi motat hlava a vím, že pomalu přijdu o vědomí. Pohnu rukou, chci jeho ruku odtáhnout, jen co s ní ale pohnu, něco mě zastudí. Je to ostré a chladné. Marně vzpomínám, co to je. Zatřesu rukou, všichni mají plno práce s kluky. Niallovi se povedlo vysmeknout, ale hned jej drží další tři a mě si nikdo nevšímá. Dokonce ani ten, co mě škrtí. Hlídá jen mou hlavu a pohledem Zayna.

Z mikiny se vysune dýka, netuším, jak se tam dostala, ale povede se mi uchopit její rukojeť. Když si jsem jistá, že mi nevypadne, vrazím ji vampýrovi do stehna. Zavřeští, sevření povolí a on se válí po zemi. Dlaněmi si stlačuje ránu, krev z rány stříká. Povedlo se mi zasáhnout stehenní tepnu a on se marně snaží zastavit krvácení. Díky povyku, který nadělal dal možnost Louisovi. Muži kolem něj padají na zem jako panenky. Drží v ruce dlouhý nůž a zezadu napadne vampýra, který drží Nialla.

Hlava se mi pořád motá, ale je to o něco lepší. Vrhnu se k Zaynovi...

„Musíme pryč!" zachraptí, když je po všem. Sesunula jsem se k zemi hned, co dva z těch, co jej drželi zemřeli a on už zbytek zvládl. Kolem se válí hromada těl a i vampýr s bodnou ranou sebou marně škube. Snaží se odplazit pryč, ale Zayn mu to nedovolí. Zlomí mu vaz a pak s Niallem proběhnou celou střechu. Louis zabarikádoval vstup a teď leží vedle mě. „Jak se cítíš?" „Hrozně..." zaskřehotám. Krk bolí, můžu sotva polykat, natož mluvit. „Jak se chceš odtud dostat? Tady jsme zatím v nějakém bezpečí, ale dole? Holly nemůže bojovat, Louis je na pokraji sil. Ty zase krvácíš!" slyším Nialla. Z posledních sil se vytáhnu na nohy a jdu za nimi. Louis mě stejně znaveně následuje. Zayn sedí na zemi a drží se za bok. „Jsem v pohodě!" střelí po něm, naštvaným pohledem, když spatří ten můj, ustaraný, zlomený,... „Niall má pravdu. Dolů nemůžeme..." opřu mu hlavu o rameno. Snažím se vybavit si jediný moment, kdy bych se cítila tak jak teď... Snad jen po útěku od Scoota.

Ta tam je upír, jsem jako člověk. Obyčejnej člověk, bez schopností, se strachem o holý život... Střelím pohledem k Louisovi. Jeho tvář popisuje vše, co sama cítím. Je vyděšený, celý se třese ale i on má v očích jistý náznak smíření se s tím, že se odtud nemusíme dostat. Má vůbec rodinu? Bleskne mi hlavou znenadání. Nikdy jsem se ho neptala, škoda... A co Harry? Do myšlenek se mi vkrádá sentimentalismus. Zatřesu hlavou a přelezu k Louisovi.

„Neboj, zvládneme to!" obejmu ho kolem ramen a on přikývne. „Mám holku... Co když se nevrátím?" „Jak se jmenuje?" ignoruji jeho dotaz, chci se bavit o něčem veselém. „Eleanor." „Jak vypadá?" S úsměvem mi ji popíše, Zayn a Niall se usmívají. Jsme od nich pár metrů ale i tak to dobře slyší.

Zespodu zaznívá povyk, Niall zastaví Zayna a sám se položí na okraj. „Hledají nás." Našpicujeme uši, všichni tři teď ležíme na kraji a chytáme útržky rozhovorů. Scoot je stále pryč a oni se bojí, co s nimi udělá, až zjistí že jsme pryč. Nikoho nenapadne jít se podívat na střechu a nikdo nepostrádá zavražděné. Zvláštní...

Osoby pod námi pročesávají okolí. Probíhají polorozpadlé budovy, prohledávají šachty v zemi. Když humbuk utichne, odjede několik aut a zbytek osob se uzavře za vraty.  Stmívá se, noc bude chladná. Na nebi se povalují šedé mraky, měsíc není skoro vidět. Zvedá se vítr a z dálky zaznívá hřmění. „Riskneme to?" zašeptá Niall k Zaynovi. Louis usnul a já, opřená o Zayna taky pomalu usínám. „Jo, ale ne teď. Ještě počkáme, než budeme mít úplnou jistotu. Díval jsem se, kudy jsme přišli. Tama to asi nepůjde. Přelezeme zeď hned co je u budovy. Podél ní se snad dostaneme někam na silnici a pak pryč." Niall souhlasně zamručí a jde se podívat po střeše.