She is Vampire?!

Chapter 17

Harry se o půlnoci hlásil sms, že je všechno O.K. Zayn spí a doktor na večerní vizitě říkal, že by mohl jít do týdne domů. My se zatím rozhodli, že Liam ráno zavolá do realitky, inzerující prostory a prostě to vezmeme.

Už jsem skoro usínala, něco po jedný ráno, když Liam s klepáním vešel. „Harry mi říkal, že s tebou přišel vampýr…“ „A?“ „Prý se k tobě měl…?“ Pousmála jsem se a posadila. „Máš strach že se zapletu s vampýrem?“ „Možná?“ Vybuchla jsem smíchy a tlumila jej do polštáře. „Bráško, ten vampýr je Dorian. Je to bratr táty…“ Liam pootevřel ústa v údivu, vyslechl si kraťoučký příběh a společně jsme v mé posteli usnuli.
Ráno jsem se probudila s pocitem, že mám Liamův loket vražený až v páteři. Jak s ním sakra může Sophie spát? S heknutím a mnutím břicha jsem se vytáhla na nohy. Slunce akorát vycházelo, s pohledem na hodiny jsem pozvedla obočí. Šest ráno? No co už… V klidu jsem se sprchla, nalíčila, nasnídala a napsala těm dvěma vzkaz. Opět jsem zamířila k Dracovi, tentokrát však za Dorianem. Místo něj jsem však mluvila s Carou. Byl na nějaké akci a ona se vracela z lovu.

Chvíli jsme se poflakovaly ospalým Londýnem a pak se usadily v kavárně, nedaleko Trafalgaru. Domů jsem se vrátila až k obědu. Liam polkl všechny vychovatelské řeči a přistrčil mi podepsanou smlouvu o koupi pozemku…

Zayna propustili zhruba po necelých třech týdnech. Po vytažení stehů se mu rána rozestoupila a byl tak opět na šití a dostal infekci. Teď seděl v dílně na Jaguárovi a vztekle hučel, že chce pomáhat. Kolem něj se běhalo s krabicemi, Liam poklízel dílnu. Spousta dalších, cizích lidí odvážela rozdělané auta i ty vraky na novou adresu. Takové menší stěhování národů.

„Zajedu si k sobě.“ Houkla jsem k Liamovi, zatímco skládal do kufru několik krabic s knížkami Soph a u toho huhlal, že nejlepší by bylo je spálit. „Nezajedeš. Sama ne.“ „Já s ní pojedu!“ zavibroval mi za zády Zaynův hlas. V duchu jsem křičela že ne, co se Zayn vrátil, provokativně se usmíval a několikrát si přejel jazykem přes rty. Liam však souhlasil a já konečně zjistila, či ten Jaguár je.
Děsila jsem se chvíle, kdy se opět vrátí k tomu, zda jsem tu noc u něj byla. On však mlčel a nechával se navigovat. Na zarostlé tváři mu seděl jemný úsměv a několikrát střelil pohledem k mé tváři, já však zatvrzele pozorovala cestu míhající se za oknem.

„Nebudeš se mnou mluvit celou dobu, co spolu budeme bydlet?“ Naskládal do kufru – nechápu, jak se to tam vešlo, no dobře, nebylo jich moc. Jen základ. Všechny sračičky jsem nechala u Liama – zbytek mých věcí. „Mluvím s tebou.“ Pobaveně se uchechtl a pak se sklonil. „Ty máš strach.“ „Z tebe? Nebuď naivní!“ vystrčila jsem bradu a hrdinsky mu pohlédla do očí. „Bojíš se, že řeknu, žes byla u mne.“ „Nebyla jsem u tebe!“ „Tak proč jsem tě tam cítil?“ „Zdálo se ti to. Předtím jsme byli spolu a… Bylo to tím.“ „Proč lžeš?“ povytáhl obočí a pak oči přimhouřil. Vypadal svým způsobem nebezpečně. „Protože…“ začínala jsem se topit, jeho oči mě doslova hypnotizovaly. Kdyby mě do nosu nepraštil pach vampánů asi bych ho i políbila. „Mu-musíme pryč!“ Nakrčil čelo a narovnal se. „Holly?“ rozhlížela jsem se kolem sebe a neustále těkala pohledem po tmavých prostorech. „Nastup si!“ „Holly, co se děje?“ Otočila jsem se na něj a opět jen tiše zavrčela. „Nastup si!“
Stále se však k ničemu neměl. S kamennou tváří si prohlížel okolí a já v duchu začínala jančit. Pach se přibližoval a z dálky jsem slyšela dusot nohou. „Zayne, prosím. Musíme pryč.“ Teprve teď mi otevřel dveře – galantní za každé situace – a sám nastoupil. Rozjel se a v tu chvíli se z boční ulice vyrojila parta mladých kluků. Mohlo jim být sotva dvacet.

„Vysvětlíš mi, co to bylo?“ „Vampáni…“ „Vamp.. co?“ „Vampáni. Zabijáci. Pracují pro Scoota.“ Zayn odtrhl pohled od vozovky a nechápavě naklonil hlavu. „Uhh… Jsou to lidi, Scoot je vycvičil a slouží mu jako zabijáci upírů a vampýrů…“ „Tak ne že nám jde po krku Scoot, ještě máme proti sobě lidi…Super!“ pronesl s ironií v hlase a uchechtl se.
„Taky seš člověk.“ „Jak si udělala z Liama upíra?“ zajel náhle ke krajnici a s vážnou tváří mi pohlédl do očí. „Proč to chceš vědět?“ „Liam mi to nechtěl říct… Jsem zvědavej.“ Nakloní se – opět – a vyčkává na odpověď. „Není to moc příjemné…“ „No a?“ „Když bych ti to řekla, musel by ses stát upírem. To se neříká jen tak na plano.“ „Tak ze mě udělej upíra.“ „Nevíš co chceš… Měli bychom jet, Liam bude jinak jančit.“ Nelíbilo se mu to, ale opět nastartoval. V dílně jsem dostala nadáno, kde k sakru jsem. Až když na něj Zayn zařval, ať zklidní hormon tak se uklidnil. Opět jsem se zapojila do stěhování krabic, zatímco Zayn sloužil jako řidič.