She is Vampire?!

Chapter 76

„Zayne, já se nechci každou noc bát, kde jsi, co děláš a jestli jsi v pořádku. Usínám vyčerpáním a v slzách. Mám strach, že někoho zabiješ a pak mi budeš lhát. A já ti přestanu věřit, protože nebudu vědět, kdo jsi." „Holly, jsem pořád stejný!" „Ne nejsi, odcházíš a na druhý den děláš, jako kdybys tu celou noc byl. Já se nechci vzbudit a zjistit, že tu nejsi. Že jsi někde venku, buď mrtvý nebo rozhodnutý být vampýrem... Něco jsi mi slíbil. Zapomněl jsi?"

„Ne! Nezapomněl! Vím, jaký slib jsem ti dal a nikdy ho neporuším. Nebudu ti dál lhát, dobře. Každou noc jsem venku, lovím a krmím se. Dvakrát jsem málem zabil... Zasekl jsem se na poslední chvíli... Ti lidé žijí. Zůstal jsem s nimi, než se začali probírat a pak jim zavolal záchranku. Žijí a jsou v pořádku. Nalhával jsem si, že je to kvůli tobě. Že potřebuješ krev... Mrzí mě to a chci, abys mi to prominula. Nebudu odcházet, nebudu ti lhát."

Těkala očima po mé tváři, povzdechla si, zavrtěla hlavou a dal mi pusu na krk. „Jestli chceš být vampýrem a vraždit, jen pro ukojení tužeb, tak si dělej, co chceš." Lapnu po dechu a ona mě odstrčí. Zmizí za dveřmi a když ji dvě minuty na to hledám, Liam mi oznamuje že šla s Niallem ven.
Vrátili se asi za tři hodiny. Celou dobu jsem pochodoval po pokoji, volal s mámou a prosil ji, ať zajde za těmi, co prodávají ten dům a řekne jim, že o něj mám zájem. Byla nadšená a hned tam, podle svých slov, letěla.

„Kde jsi byla?!" Přeskočil mi hlas, když se vrátila. Zvedla ke mně oči a její „Venku." mě iritovalo. Pokusila se mi dát facku. Přitáhl jsem si ji k sobě až moc surově. „Tak mi vraž!" Ušklíbl jsem se ji do tváře těsně předtím, než jsem ji políbil. Nečekal jsem, že začne spolupracovat. Spíš se připravoval, na koleno v rozkroku.
„Nesnáším, jak mě ovládáš!" Zavrčela mi do rtu a bolestivě se do něj zakousla. „Miluješ to. Jsi moje malá, bezbranná holka... Omlouvám se, nechci být vampýrem!" „Já vím." „Řekla jsi mi to schválně, viď. Věděla jsi, že mě to vyprovokuje." „Znám tě." Zasmála se a stáhla si mou hlavu ke své. „Víš, jak já miluju, když máš nade mnou nadvládu a já ty chvíle, kdy tě ovládám a ty jsi jako psík." „Jsem tvoje loutka?" „Ano."

„Bude jančit, uvidíš, že mě bude chtít zabít." „Myslíš, že mu to dovolím? A i kdyby, jsi dospělá, můžeš si dělat, co chceš." „Mám se urazit?" „Proč?" Nechápavě jsem se otočil od vrat, kterými jsme krátce po půlnoci mizeli. „Dospělá?!" „Prosímtě! Přestaň, vypadáš jako kuře." Dusila smích a absolutně ji nezajímalo, že mám na rameni tašku s věcmi, kdy tři čtvrtě uvnitř, bylo vše, bez čeho se obejít nemohla. Já si vybojoval pár centimetrů uvnitř, kam jsem si mohl dát něco oblečení. Jediné štěstí, že u rodičů jsem měl pořád dost věcí.
Skočila mi na záda a nechala se milostivě odnést až k autu, které stálo jako jedno z mnoha, v sousední, polorozpadlé budově.

„Co když, se nebudu tvé mámě líbit?" „Myslím, že si tě zamiluje."

Holly

Projeli jsme kolem cedule, která hlásala, že vjíždíme do Bradfordu. Žaludek se mi nervozitou stáhl a zabořila jsem se o trochu víc do sedadla. „A co když ne?" „Určitě." „Ale stát se to může." „Nestane." „No a nebo tvůj táta?" „Pochybuju." „Ségry? Třeba si s nimi nebudu mít, co říct. Nebo jim na mě bude něco vadit." „Nebude." „Třeba jo." „Určitě ne." Cukaly mu koutky a hladil mě po stehně. „Nemusíš se toho bát." „Ne, jasně. Moje první, životní seznámení s rodinou přítele a já mám být v klidu." „První?" „No..." „To myslíš vážně?" „Co jsi nepochopil na tom, když se upír upíše?" „Pochopil jsem to dost jasně, ale nerozumím tomu... Vždyť jsi měla jiné vztahy." „Měla, ale nikdy jsem neměla tu potřebu, se seznámit s rodinou přítele." „Expřítele!" Nadskočila jsem a teprve teď na něj pohlédla. Tvářil se jako vrah, zjevně mu nebylo po chuti, že nebyl jediný.

„Přestaň se mračit." „Nemračím se." „Žárlíš?" „Ano." „Proč? Bylo to dávno..." „No a co. Vadí mi, že se tě dotýkal jinej." „Mám se začít pitvat v tom, kolik holek se dotýkalo tebe?" „To je jiné." „V čem?" „Ve všem." Dusila jsem smích a on se dál tvářil jako vrah. „Uklidníš se, když ti řeknu, že jsi jediný, s kým se mi všechno tak moc líbí?" „Ne." „Zayne..." Jeho, cukající koutky se začaly třást víc a on se rozesmál. Naklonil se přes mezeru mezi sedadly a jemně mě hryzl do ucha. „Fakt?" „Jistě." „Ok. Jsem rád, že nějaký frajer s buřinkou, nebyl lepší." Raději nekomentuju, a znovu si připustím, že za pár minut, se setkám s jeho rodinou.