She is Vampire?!

Chapter 8

Zabouchnu dveře a otřu zpocené čelo. Tady mi je síla k ničemu… Pohlédnu na mrtvolu, vypadá vyděšeně, jak by ne, taky bych měla smrt v očích, kdybych zemřela s vědomím že to co po mně skočilo má upírské zuby. Odfrknu si a rozhlédnu se po prostoru. Zayn leží na zemi, hlavu na stranu, ztěžka dýchá.
„Zayne!“ nereaguje. Sjedu u něj na kolena a obrátím jeho tvář k sobě. „Pro Boha!“ přemýšlím, kolik z nich se na něm vyřádilo. „Zayne!“ víčka se mu zachvějí a on otevře oči. „Holly? To už jsem umřel?“ „Ne! A ještě nějakou dobu neumřeš.“ Sykne když jej donutím do sedu. Dýkou, bez které nedám ani ránu mu přeříznu pouta. „Co tu děláš?!“ v hlase mu zazní autoritativní podtón. „Jestli tě tu chytí…!“ „Nechytí! Musíme odtud. Pojď.“ Zaskučí bolestí a zlomí se v pase. „Vypadni.“ Zašeptá náhle. „Cože?“ „Vypadni.“ Narovná se a chytí se za břicho. „Nejsi tu v bezpečí. To Scoot mě tady drží.“ Zblednu a otočím se ke dveřím. „Tvoje oči….“ Hlesne šokovaně. Jeho poznámku ignoruji a napínám sluch. Žádné blížící kroky však neslyším. Rozhoduji se během chvíle.
„Já bez tebe neodejdu!“

„Jestli nás chytí, neochráním tě!“ zachraptí, když vycházíme z pokoje. „Nechytí nás.“ Opírá se celou vahou, ačkoliv je hubený váží odhadem přes sedmdesát kilo. Sejít schody se pro něj jeví jako nadlidský úkol. Syká s každým schodem.
„Ještě kousek, Zayne, ššš.“ Zapře se ještě víc a poslední dva schody seskočí. Zavrávoráme a jen zázrakem zůstaneme na nohou.
„Pánové! Jdeme. Za pár minut osm!“ zní z konce chodby, vedoucí neznámo kam. Zayn zbledne a rozhlíží se. Zatlačím jej do tmavého koutka a dlaní mu zacpu ústa. Kolem nás se utvoří hustší tma, cítím jak je překvapený. No tohle mu vysvětlím později. Konečně je i poslední nahoře, ihned padají dotazy kde je Bob, asi ten hlídač. „Pojď.“ Rozejde se, mele z posledního ale během pár sekund jsme u dveří. „Hej!“ vyjekne hlas z pravé strany. Pouštím Zayna a tělo dalšího muže padá k zemi. „Doprdele!“ vyjekne Zayn šokovaně. „Zabíjím jen v ohrožení.“ Zvednu k němu oči a otevřu dveře. „Teď to bude bolet.“
Přes střechy se dostává s bolestivou grimasou. On bude muset do nemocnice, žebra bude mít minimálně naštípnutá. Ani v nejmenším nechápu, jak je možné že seskakujeme do ulice, a mizíme v uličce. To těm u Buddhy tak dlouho trvalo, než se dostali do dveří? Urazíme několik metrů a Zayn se kácí k zemi.

„Liame!“ „Holly, kde kruci seš?!“ „Jsem se Zaynem. Potřebuju aby si okamžitě přijel na Addison Lee.“ „Co se děje?!“ slyším vrzat schodiště. „Nebudu to řešit, jen si pohni. Prosím!“ Zayn se opře o zděnou budovu. „Díky.“ „Udělala bych to znova.“ Pousměje se a mrkne. „Chtějí tu sošku. A vědět, kdo tam byl dál se mnou. A… Chtějí tebe.“ „Jak ví, že jsme tam byli zrovna my? Mě?!“ „Viděli tě se mnou v klubu, chtěli tě, protože bych kvůli tvé ochraně mluvil. A… Nikdo jsme si nevšimli, že na té zdi byla kamera. Má moje záběry vyfocený.“ Opět bolestná grimasa. Drží se tentokrát za žebra a namáhavě dýchá.
„Uklidni se, dýchej pomalu. No tak.“ Oddělám jeho dlaň a na místo, které držel, přiložím svou. Druhou mu otřu opocené čelo. Dech se mu zklidní a intenzivně mi hledí do očí. „Kate… Patří k nim. Ta černovlasá. To díky ní jsem tam skončil.“ Děvka, nepřežije dnešní noc. „Už je dobře.“ Váhavě vztáhne ruce, položí mi je na boky a přitáhne k sobě. Skloní hlavu a zaboří mi ji do ramene. Jeho tělo ztěžkne…
„Zayne! Zayne!!“ na rohu ulice se vynoří Liam v SUV z řady Mazda.

„Doprdele! Kdo ho zřídil?!“ „Omdlel!“ přestane si ho prohlížet a dostane jej do auta. „Řekl ti něco? Počkat! Jaks ho našla?!“ zabrzdí tak prudce, div neproletím ze zadní sedačky předním sklem. „Myslíš, že je vhodná doba tohle řešit?“ Opět se rozjede, poruší několik předpisů, zruší závoru a se smykem vjíždí do haly, před kterou stepuje Louis s cigaretou v ústech.
„Dostaňte ho nahoru!“ Harry a Liam ho drží a šlapou s ním do schodů. „Pro Boha!“ vyjekne Soph a otevírá dveře do ložnice. Ještě chvíli a můžeme si tu otevřít lazaret.
„Dones mi něco s čistou vodou a ručníky!“ houknu na Soph, pak vyhazujeme kluky ven. Zayn je stále mimo ale dýchá pravidelně. „Dostane se z toho?“ „Já nevím… Sophi, Liam zná určitě plno doktorů. Ať nějakýho sežene. Kvůli žebrům.“ Kývne a zmizí. Stáhnu z něj triko a džíny, při pohledu na jeho domlácené tělo se mi chce brečet. Od podbřišku až po klíční kost se mu táhne modřina. Musel dostat několikrát pěstí a malé rány se slily do jedné, ohromné.

„Jel do nemocnice, jeden chirurg mu něco dluží…“ zvedne vše říkajíc Soph obočí a pomáhá mi Zayna opláchnout. Nad boxerkami se obě zastavíme. „Ačkoliv je to smutná situace, tohle udělej ty. Liam by mi asi neodpustil, kdyby věděl, že jsem Zayna viděla úplně nahého.“ Zacukají mi koutky a ona se otočí.