She is Vampire?!

Chapter 64

Zayn

„Ježiši!" „To je dobrý, ještě žiji." Klesl jsem na kolena k jednomu z vampýrů. Vrátil jsem se stejnou cestou, kterou jsem odešel a jeho našel kousek od toho okna. Měl obrovskou díru v břiše a mrkáním zaháněl slzy.
„Hlídka, co byla dole a měla nás hlídat, je mrtvá, pane. Ostatní jsou v okovech." „Pane?" Jen se usmál a naznačil jedno z gest, pro úctu. „Eh... Díky no ale... Budeš v pořádku!" „Nebudu," Zasmál se a odplivl krev. „Pro lásku jste se vzdal lidskosti a sloužit pro vás, mi bylo ctí." Díval jsem se do jeho rudých očí, které za pár sekund vyhasly. „Pokoj s tebou." Zachrčel jsem a odtáhl jeho tělo do křoví.

Proskočil jsem zpět do domu a zazíral na tu spoušť, co on na chodbě udělal. Všude byla těla, někteří jedinci ještě lapali po dechu a ve všech vězely, jejich zbraně. Zajímalo mě, jak se dostal ven, jak mohl tenhle masakr začít, ale na to už odpověď nikdy vědět nebudu.
Odtáhl jsem těla, ty na pokraji života, jsem milostivě dorazil. Jen se trápili a svým způsobem, jsem jim ukončil ono trápení.

Možná Scoot vytvořil okovy, speciálně pro nás, ale ke všem patřil totožný klíč. Prokopl jsem první dveře a našel Caru. Byla zubožená, a na můj, vyděšený dotaz, jestli je v pořádku, kývla a ujistila mě, že se ji nikdo nedotkl. „Jen si párkrát bouchly." Uchechtla se a pak mě objala. „Harry?!" „Najdeme ho. Neboj se." Podepřel jsem ji a opět si zakázal, myslet na Holly. Určitě je v pořádku a nikdo v docích, ji nedovolí vrátit se sem.
Další, troje dveře, byly vampýři a jeden upír. Cara si začínala zoufat a já ji stále držel za sebou.Měl jsem strach, je všechny pustit, aby začali rozbíjet dveře. Bez klíče by ostatní stejně z okovů nedostaly a ten lomoz, když plech praskal, musel za chvíli někoho přilákat.

„Nialle!" Odemkl jsem ho a podepřel. Upír si převzal klíček od okovů a slyšel jsem, jak Cara a dva vampýři, začali prokopávat dveře.
„Ty vypadáš-" „Je mi fajn. Vyřádili se, hošánci. Doufám, že se mi někdo z nich dostane pod ruku, urvu mu hlavu. Kdyby ne, zab zrzavého kluka, má sotva metr padesát. Vampánek." „Podržím ti ho. Můžeš chodit?" Uchechtnu se a on kývne.

Než dostaneme ven ty, co drží v těchto, rádoby celách, Niall se zmátořil a zvládl jít sám. „Ššt!" „Co je?" Naznačil Dorian nehlasně ústy. Seděli jsme na konci další, rohové chodby a navzájem jsme si zacelovali rány a několik upírů si rovnalo kosti. Se zamračeným čelem, jsem pozoroval roh chodby. Něco tam zarachotilo. Gestem ruky, jsem ostatním naznačil, ať zůstanou na místě a podél zdi se sunul k rohu.
Byl jsem metr od konce chodby, když za ní opět něco zarachotilo. Zaslechl jsem šepot, někdo mluvil opravdu velmi tiše, jak kdyby celý život jen šeptal.

„Liame?!" Vydechl jsem do zad osoby, která se prudce obrátila. „Zdar, posila dorazila." S úlevou jsem pokynul těm za mnou, aby přišli a Liam se pobaveně uškrnul. „Mimochodem, mám pro tebe překvapení. Jsi rád?" „Holly!?" „Zayne..." Opět jsem na chvíli zjihl. Proběhla kolem Liama a vklouzla mi do náruče. „Nezlob se, prosím. Já vím, že tu nemám být, ale nemůžu být jinde, když ty jsi tady." „Až tohle skončí, tak tě zabiju." Uculila se a zvedla ke mně oči. Jen zavrtěla hlavou a vzala mě za bradu. „Mám chuť, tě tu zamknout a pak si tě jen vyzvednout, cestou domů. Ale dobře... Drž se u mě, ano?" Kývla na souhlas a propíchla Liama pohledem.

„Takže, kde je zbytek?" Spočítal nás Liam a kontroloval očima škody. „Kde jsou moji muži?!" Přidal se vampýr, se kterým jsem před odchodem mluvil. „Tady těch chodeb, tu bude víc. Hádáme, že je drží tam. Ale než všechny dostaneme ven, budou o nás vědět. Je otázkou času, kdy nás někdo půjde zkontrolovat." Dorian kýval nad mou řečí a Liam si převzal velení.

„Dobře, ty,ty,..." Ukazoval na několik osob, včetně Cary, že mají najít ostatní vstupy do těchto chodeb a dostat zbytek ven. My ostatní, měli jít podzravit Scoota.
„Počkej, počkej! Ty jdeš s Carou!" „Zayne!" Bylo to pro ni lepší, měla jít, bude relativně ve větším bezpečí... „Něco jsi mi řekl!" Zašeptala, když jsem kývl na souhlas tomu, co Liam řekl. Cara ji začala odtahovat a já ji jen pohladil po vlasech.