She is Vampire?!

Chapter 83

Díval se na mě chlap, podobný Yaserovi. Vlastně, byli totožní, jedinou odlišností byly oči. Zírala jsem do mužových, krví podlitých, zelených očí a opět prostor pročísl můj jekot. Nůž, který držel, mi proťal kůži i maso na předloktích, když jsem si chránila břicho.

Všechno se najednou semlelo strašně rychle. Další snahu, mě zabít, zhatil Zayn. Objevil se přede mnou, nůž odletěl na konec pokoje a chlap letěl na druhou stranu.

„Zayne, ne!" Pokojem proběhl Yaser a snažil se ho dostat z muže. „Nech toho, nebo chcípne!" Ztuhla jsem a do krku se mi zařezávala ostrá čepel. Střelila jsem pohledem do boku. Držela mě nějaká žena a Zayn přestal mlátit do muže.

„Pusť ji!" „Prosím!" Zachraptěla jsem k ženě. „Je to upír!" Zayn se mi zadíval na krk a já semkla víčka. „Myslíš?!" „Zayne!" Vykřikla žena, když uviděla jeho zuby. „Okamžitě ji pusť!" Vykročil k nám a já se konečně mohla volně nadechnout. Kontroloval řezné rány a se vztekem v očích se podíval po rodičích.

„Ptal jsem se, kam šel! Řekli jste, že si odskočil! Chtěl ji zabít!" „Zayne... Ty jsi upír? Pane Bože..." Ta žena se zhroutila a on se na ni pohrdavě ušklíbl. „Jo, jsem. Chceš mě zabít? Posluž si, ale mám pocit, že budu rychlejší!"
Zachytila jsem ho za zápěstí a zavrtěla hlavou. „Ne, ne, prosím. Nemůžeš ji zabít." „Chtěli tě zabít!" „Ale je to tvoje rodina! Nemůžeš to udělat. Kvůli mně... Jen chci odtud, prosím. Vezmi mě pryč."

V zádech, mi zazněl výkřik jeho mamky, když mě chytil a plnil moje přání. Vyběhla za námi i na ulici, prosila, přísahala, omlouvala se...

„Chtěl ji zabít! Chtěl zabít mou ženu! Matku mého dítěte! Tohle je neodpustitelné! Já chápu, že je to těžké. Pro obě strany! Upíři byli považování za monstra a jejich vrazi za hrdiny! Je mi jasné, že ty i já, žijeme ve zcela odlišném světě! Ale já si to zvolil a neměnil bych! Já se pro ni vzdal lidskosti, čeho se vzdali naši předci? Ničeho! Slepě vraždili a nezajímalo je, že upíři mají děti, partnery... Bylo vám to jedno!" Strčil mě do auta a zbytek slov jsem neslyšela. Až když otevřel, opakovala mu, že se moje ruce musí ošetřit...

Nemluvil se mnou. Projel nevšímavě kolem odpočívadel, ignoroval všechno... Zarytě se díval před sebe a pak prudce odbočil, kamsi k lesu. Vyděšeně jsem se dívala, jak vystupuje a následně mě vytahuje z auta. Vysadil mě na kapotu a odnikud vytáhl lékárničku. Mlčky mi kontroloval ruce, z očí mu sršel vztek a s něhou pak začal rány zacelovat. Omotal mi ruce obvazem a konečně se na mě podíval. Vzal mi hlavu do dlaní, palci mě hladil po tvářích a omlouval se.

Ani ječící Liam a jeho výčitky, mi nemohly zničit náladu víc. Zayn cestou zpět mluvil jen ve chvíli, kdy se ptal, jestli nemám žízeň, hlad, nepotřebuji si odskočit... Teď, s naprostým klidem poslal Liama přímo do hajzlu a s ním i Soph, která ho chtěla bránit. Zbytek, který se přichomýtl, mlčel a vyhýbal se jeho pohledu.

„A nepočítej s tím, že tu zůstaneme moc dlouho. Max dva týdny a stěhujeme se!" Dodal a prasknutí z patra značilo, že domluvil.

„Holly?" „Neslyšel jsi Zayna? Řekl to dost jasně." „Kde jste byli?" „Nikde." „Co to je?!" Frustrovaně jsem vydechla a vytrhla se Lukovi. S překvapením jsem se zadívala na drobnou holku, která stála vedle Louise. „Jé, ahoj. Ty jsi Eleanor?" „Jo... Ahoj." Usmála se, natáhla jsem k ní ruku a spiklenecky se k ní naklonila. „Asi už o nás víš, že?" „A-ano." „Buď v klidu, jsme hodní. Jen se netvař tak vyděšeně."

„Co. Znamenají. Ty. Ruce?" Odsekával Liam jednotlivá slova a společně s Lukem mě hnal do kouta. „Pusťte mě." „Až nám řekneš, kde jste byli a co se ti stalo." „Budu křičet." „Prosím?" „Zayn je už dost naštvaný." Vyměnili si pohled a oba po mně skočili. K jejich smůle se však srazili a já začala vážně ječet. Opověď na sebe nenechala dlouho čekat a Zayn seskočil z patra.

„Pánové, já chápu, že vás to asi hrozně zajímá, ale to je naše věc. Za její ruce můžu já a bohužel jsem tomu nemohl zabránit. Nicméně, ona i malé jsou v pořádku, tak se přestaňte starat. O to, co je moje, se postarám sám. Pa." Věnoval i ostatním ironický škleb a schoval mě pod svou paži.

„Vocasi! Zjevně nás tu fakt chtějí." Vzteká se v pokoji, kdy z jeho do vedlejšího, byly vybourány dveře. „Uklidni se." „Jak se mám uklidnit? Málem tě tam zabil! Mohl jsem o vás přijít! Co kdyby ti zacpal pusu a ty bys nemohla křičet?! Našel bych tě mrtvou!" „Přestaň, na mě ječet! Já ti nic nevyčítám, rozumíš! Celou dobu jsi říkal, že tam nemáme být a měl jsi pravdu. Byla to moje blbost, ale všechno je v pořádku. Byl jsi tam!" „Ale nemusel jsem tam být." Sesunul se na postel a lokty se opřel o kolena. „Nechci věřit tomu, že někdo z mé rodiny, lidé, které znám celý život, vraždili... Že se mi strýc pokusil zabít přítelkyni i dítě." Zvedl hlavu a pokusil se usmát, byť mu po tvářích tekly slzy. „Jeden hajzl, tě chce zabít, zemře a vzápětí se o to pokouší další..."