She is Vampire?!

Chapter 92

Last Chapter???
*************************************************************

Několik dalších minut, padaly soustavné rány do zadní části skříně. Faith už hystericky plakala, já s ní. Odtud jsem neměla kam utéct a šplhat s dítětem z okna?! Jistě, mohla jsem seskočit, ale ten náraz by s jejím tělíčkem otřásl... Když však začala praskat skříň, rozhodla jsem se pro tuto variantu. Třesoucími prsty, jsem odemykala balkon a v tu chvíli, skříň povolila a rozpadla se.

Dovnitř vpadl ten policista, tedy... Začínala jsem mít pocit, že tohle stvoření není člověk- vampán, ale přímo upír.

„Dej mi ji." „Cože?!" „Dej mi to dítě! A nic se ti nestane." „Proč? Proč ji chceš?!" Za zády jsem pocítila stěnu a vedle hlavy, se do zdiva zapíchla dýka. „Chceš přežít?" „Odejdi! Prosím!" „Dej mi ji!" „Je to moje dítě!" „V nesprávných rukou! Je to dítě změněného člověka! Je to směska, odpad naší rasy!" „Ne! Je to dar! Prosím! Já tě žádám..." Vřísknu, další dýka.

„Dej mi ji!" „Co s ní chceš udělat?!" „Změníme ji!" „Změníte... Kdo my?!" „Tvorové, které vedl Michael!" Svět se se mnou točí, nestačím se bránit. Je u mě a chytá mě pod krkem. Visím ve vzduchu, stále můžu dýchat, ale jeho prsty svírají můj krk stále silněji. Druhou rukou se mi snaží vzít Faith.

„Prosím! Nemůžeš mi ji vzít." Šeptám v slzách, ale v jeho očích není špetka lidskosti.

Uhodil mě, při pádu jsem hlavou spadla na noční stolek a nebylo kolem mě nic, než tma...

Zayn

„... Vrah neznámý... Okolí je zděšeno... Otázky zní „kdo" a „proč"... Je naše poklidné městečko ohroženo další vraždou?... Policie nemá nejmenší vodítko..." Vypl jsem rádio a frustrovaně vydechl. Ty lidi jsem znal. Byli fajn... Vždy, když nás potkali s kočárkem, paní se skláněla k Faith a rozplývala se, jak je sladká.

Poslední tři minuty v práci. Odtáhl jsem se od stolu, zavřel rozdělanou smlouvu a přes loket si přehodil sako. Vyběhl jsem z našeho oddělení, na recepci pozdravil hlídače s recepčním a s úsměvem mířil domů.
Nemohl jsem se dočkat, až mi Holly otevře, s Faith v náručí. Určitě bude nadšeně vískat, jako vždy, když se vrátím.

Netrpělivě čekám, až mi Holly zvedne telefon. Stejně jako každý den, i dnes volám, že jsem na cestě domů, ať může nachystat večeři. Nebere mi to, ani na několikátý pokus. Trhnu rameny, zjevně usnula nebo si hraje s Faith.

S úsměvem odemykám, volám jejich jména. Odpovědí mi je však ticho. S nakrčeným čelem, se zouvám. Znovu volám... Že by se s ní šla projít? Nakouknu do chodbičky, kde stává kočárek. Ten je na svém místě, nechybí žádné boty, všechny mikiny a bundy jsou na věšáku.

„Lásko? Lásky?!" Hodím klíčky od auta na botník a zívající, jdu dál do domu. Zaseknu se, jen co vejdu do kuchyně, která je spojená s obývacím pokojem a vstupem do zahrady. Jedny celé dveře, jsou vymlácené. Sklo je všude po zemi.

„Holly?!" S panikou v hlase řvu a běžím do schodů. Pokojík Faith je prázdný a pak mi do očí padne pohled na dveře ložnice.
Dřevo je rozmlácené, jako kdyby do něj někdo bušil, před ními je cosi, co mi připomíná naši skříň. Protáhnu se dovnitř a nechápavě zírám, na dvě dýky trčící ze zdi.
„Holly!" Hlas se mi třese, když ji vidím na zemi. Z hlavy ji teče krev, na krku má rudé pruhy... „Holly!" Přitáhl jsem ji do náruče, třesu s ní, snažím se ji probrat.
Očima hledám Faith, nikde není a moje panika nabírá na síle. Konečně se mi začne probouzet.

„Holly... Lásko..." „Zayne... On ji má. Vzali ji. Vzali Faith." Oči se ji plní slzami, třese se a v náruči se mi zhroutí.

„Cože?" „Vzali nám ji..."

*************************************************************
Přemýšlím, že tady celá povídka skončí a bude další, navazující "kniha." Co vy na to? Chcete to tak? :o)

p.s. Jinak těžký kopr, k povinnostem do školy... Ladem mi tu leží učebnice -_- xD xD