She is Vampire?!

Chapter 45

„Kam chceš jít?" „Do staré nemocnice." Neslo se k nám dozadu, ozvěnou. Něco divného bylo ve vzduchu. Kráčeli jsme po chodníku, bokem vedle nemocnice a až na pár osob, které na nás vyloženě zírali, se nic nestalo. Žádný výstřel, nic, jen ticho. Tíživé ticho, které kolem nás proplouvalo.
„Komu voláš?" „Odvoz." Zamumlal Luke a otočil se ke mně zády. Mike si mě přitáhl, na chvilku stiskl a pak mě vysloveně strčil do Zaynovi náruče. „Hlídej ji." Zašeptal. Znělo mi to, jako ukrytá prosba. Za pár minut přijely dvě černé dodávky. Matně jsem rozpoznala chlápka, kterého jsem znala jako dítě. Vyrostl a mohlo mu být kolem čtyřiceti.

„Měli bychom se prospat." Zavelel Luke. S krajním znechucením jsem pozorovala prostory. Oprýskané zdi, na některých místech sesypané. Všude prach, špína... Zastaralé přístroj, kovové postele s matracemi, prožranými od molů a další havěti. Ze zdí trčící kabely, světlo nesvítilo ani jedno. Okna, na některých místech vymlácená, jinde držela výplň jen silou vůle. Tam kde sklo bylo, nešlo přes něj vidět. Šeď, zase špína a někde i zaschlá krev... Svým životem si tu žila i zeleň, která se plazila po okenních rámech a prasklinách ve zdech. Hlavními dveřmi, kterými jsme vcházeli a které nešli dovřít, sem vítr zanesl listí, to teď šustilo pod nohami, když jsme procházeli dál a dál. Zašedlé paravány, některé se krčily rozbité na zemi... Sem tam odněkud vyběhla krysa či potkan.

„No, do hotelu to má daleko." Vyprskla jsem smíchy, od Luka si vysloužila káravý pohled a Zayn se mohl umrkat. „Vezmu si hlídku." Zamířil Harry, v patách s Carou ke dveřím. Ostatní zamířili do místnosti s postelemi. „Pojď se prospat." „Nechci. Chci zůstat tady." Posadila jsem se na spodek schodiště a zády se opřela o rozpadlou zeď. „Sama?" „S tebou."

„Usínáš, pojď tam. Můžeš si aspoň lehnout." „Nechci. Pojď nahoru. Chci se tam podívat." Vyšlapali jsme schodiště a ocitli se na chodbě, která byla na chlup totožná s tou pod námi. Byla ve stejném, dezolátním stavu a tady už z oken zbyly jen rámy. Sklo leželo pod nimi vysypané, zašpiněné... „Co když tady umřeme?" „Takovou radost ti neudělám." Přitáhl si mě k sobě a sklonil se. „Na co myslíš?" „Nevíš?" Co na tom, že pod námi jsou kamarádi a kolem budovy se to může hemžit vampýry, vampány a vrahy od Scoota. V tuhle chvíli mě zajímal jen on. Jeho oči, vousy, rty které lákaly k políbení...
Po zádech mě donutil vstoupit do jedné z místností. Tady okna kupodivu byla, a místnost byla obrovská. Zhruba na konci, u dalších dveří stál stůl. To jediné z nábytku tady zůstalo a vypadal neporušeně. Vysadil mě na něj a přitiskl se. „Chceš to?" „Chci tebe."

Zayn

Zasmála se mi do úst, stáhla mi triko a já ji ze stolu. Triko hodil na stůl a jediným pohybem ji stáhl džíny. „Chci tě svléknout celou." Se smíchem vrtěla hlavou, nebylo to vhodný. Mohl kdokoliv přijít ať už z našich nebo od Scoota. Potlačil jsem uchechtnutí nad tím, v jaké situaci jsme a co chceme dělat...

Tlumil jsem její steny a nechával si rozdrásávat záda i ramena. Stůl začal vrzat a hrozilo, že se buď rozpadne, nebo někoho ten zvuk přiláká. Očima jsem hledal jiné místo, omotaná kolem mého těla skončila natisknutá na oprýskané zdi, která se jako jediná jevila čistější než ostatní. „Tak to dlouho nevydržíš." Zasmála se mi do rtů, s provokujícím podbarvením hlasu. „Si jen myslíš." Zavrčel jsem. Bez jediného slova se mi zakousla do krku. Ne moc, ale když to jeden nečeká, lekne se. Po krku mi stékal pramínek krve a ona, se svou hlavou v záklonu vzdychala moje jméno.
„Miluju Tě, upíre!" zašeptala, když jsem ji ze sebe spustil. Třásla se a kolena se ji podlomily hned, co se ploskami nohou dotkla země. Zachytil jsem ji a vyzdvihl ji opět na sebe. „Nechci o tebe nikdy přijít." „To se nikdy nestane." Oblékli jsme se a prošli těmi zadními dveřmi dál.

Kousek od okna stálo zastaralé křeslo, jaká bývala v čekárnách. Posadil jsem se, stulila se mi v náručí a po chvilce usnula. Začínala mi padat hlava, víčka se klížila a až pozdě jsem si uvědomil, že křupání skla není v mém snu...