She is Vampire?!

Chapter 15

Po projití uličkou si musím promnout oči. Najednou je zde moc světla. Doba strávená dole a v rudém prostředí udělala své. Dorian se halí černým pláštěm s kapucí a šátkem přes ústa. Jdeme mlčky a svižně. Pere ve mně spousta emocí a na jazyku mám tisíce otázek.
Dorazíme k autodílně. Až tam mi dojde, jak k sakru ví, kde bydlí?! „Jak?“ jako by mi četl myšlenky se ukryje do stínu a sundá si kapuci i šátek. Přikývnu a rozhlédnu se kolem, vědomí že existuje někdo jako je vampán mění můj pohled na věc. „Do Anglie jsem přišel pár let po tom, co tě unesli. Hledal jsem tě a poznal Draca. Od něj jsem pak i zjistil, že žiješ u nějakých lidí a jeden z nich je čerstvě zasvěcený upír. Tak trochu jsem tě chránil a hlídal. Dlužil jsem to Dereckovi. No a pak sledoval tvoje další kroky, vím i adresu tvého bytu. Ale Liam říkal, že teď budeš bydlet u něj. Párkrát jsem tu už byl…“  trhne rameny a pak se mi zpříma zahledí do tváře. „Dereck si nikdy neodpustil, že přišel o tebe a Jenny zabili, když se tě snažila ochránit. Asi si to nepamatuješ, bylas malá a už uplynulo několik let… Hledal tě, ale nikdo mu nedokázal říct, kde jsi. Zemřel tady, v Anglii…“ Polykám slzy. Má pravdu, moc si toho nepamatuju… „Kdo?“ „Už nežije. Zemřel tvou rukou.“ „Někdo od Scoota?“ Kývne a smutně se pousměje. „Vampýrem jsem se stal když jej zabili. Našel mě Draco a nabídl mi to a já souhlasil.“ Skoro omluvně se pousměje a pak s sebou škubne. Vrata se rozevřela a z nich vyjel Harry v červené Corvette. Okamžitě sešlápl plyn a vyskočil z auta. „Holly!“ zarazil se a nedůvěřivě pohlédl na můj doprovod.

„Harry Styles, že?“ Harry se zarazil a kývl. „Vampýr? Vampýr?!“ zařval na celé kolo. „Neřvi hochu, nemám hlad.“ Zamrkal na něj Dorian a Harry zbledl. „Budu už muset jít, když mě budeš potřebovat, víš, kde jsem. Nevidíme se naposledy Holly, slibuju!“ „Neodcházej! Mám tolik otázek!“ „Na všechny dostaneš odpověď, jen ne dnes. Dávejte na ni pozor!“ houkl k Harrymu a než jsem se vzpamatovala, byl pryč.

Doma se strhlo hotové peklo, poté, co mi Hazz rozdrtil snad všechna žebra, dotáhl mě nahoru. Liam seděl pobledlý na křesle a Louis zrovna zklamaně oznamoval, že další z jeho informátorů mě neviděl. Jen co jsem jim však přišla do hledáčku, seřvali mě oba jako malou holku. To že řval Liam bych i pochopila, ale Louis? Chvíli jsem je nechala řvát a pak začala sama. Louis zmlkl a teď to byla hádka mezi sourozenci. Až po mém triumfu, kdy jsem na něj vyřvala vše, co mi řekl Draco, Liam zmlkl a poraženecky se posadil.
„A mimochodem, byla jsem pryč něco přes tři hodiny… To jste jako zbořili celý Londýn, či co?“ „Hledali jsme tě… Víš, co všechno se ti mohlo stát?“ „Jistě, ale teď bych už aspoň chápala, proč by to někdo ze Scootových lidí dělal, pominu-li fakt, že mě chce zabít pro pomstu svých předků a ne že touží po té energii, či co!“ rozhodím rukama a zabořím se vedle Louise.

„Draco ti vše řekl?“ „Myslím že jo.“ Na jeden nádech jsem ze sebe dostala všechny informace a Liam jen kýval. „Fajn, takže víš už vše…“ „Jo, vím. A chci abys mi něco slíbil.“ „A to?“ „Že mi už nebudeš zatajovat nic z toho, co se děje.“ „Slibuju.“ Pousmál se unaveně. „Kde je Soph a Niall?“ „U Zayna… Ta Kate či jak se jmenuje, se tam neukázala, ale i tak…“ „Já je pak vystřídám. Jen se skočím prospat, na té židli se debilně jen sedělo, spaní tam bude otřesný.“ Uchechtl se Harry a s dotazem, jestli si může jít lehnout do mého pokoj odplul. Liam po chvíli usnul v křesle, přemýšlela jsem, kdy on pil. Začínal vypadat strhaně…

„Pomůžeš mi?“ přistrčil mi Louis k ruce Liamův notebook. „S čím?“ „Hledáme nějaký ty prostory k žití a ať se tam vleze i dílna…“ zívl a začal prsty klouzat po tabletu. Po dvou hodinách ukazování si návrhů jsem šla udělat kávu. Pomalu se smrákalo a ve vzduchu byla cítit blížící se bouře…
„Hele, co tohle?“ houkla jsem po chvilce. „To nevypadá zle. Kde to je?“ přivlastnil si notebook a kochali jsme se pohledem na, dá se říci skladiště. Prostory byly ideální a Louis se nakonec rozhodl, že se tam ještě zajede dnes podívat, po pár minutách přemlouvání jsem usedala na místo spolujezdce.
„Práce s Liamem má obrovský výhody co?“ „Proč myslíš? Strach o život není v popisu práce ideálním bodem.“ Zasměje se a zařadí se do líného Londýnského provozu. „Tohle auto je na trhu sotva měsíc a ty ho máš vytuněný víc než je originál sám o sobě. I Harry, taky má luxusní autíčko.“ „Hádám, že tě spíš zajímá, jak jsem se k tomu autu dostal, co?“ „Ty si normálně chytrej!“ Louis vybuchl smíchy a odbočil. „Liam měl na něj zálusk, ale pak zjistil, že mu nevyhovuje, tak mi ho daroval. Ale kde on ho vzal, to netuším. A jak to, že holka má přehled o autech?“ „Díky bratrovi?“ oba se pobaveně rozesmějeme. Než dorazíme na místo, chce Louis, abych mu pověděla vše o svém životě na hradě.
„Těžko se tomu věří…“ hlesne a zajede ke krajnici. Jsme kousek od Temže, dřív tu musela stát nějaká továrna, či tak něco. Hodně budov je rozpadlých, ale ta inzerovaná vypadá celkem dobře. Přelézt plot není těžké a zničit zámek který chrání vrata jak by smet.

„Nevypadá to tu špatně.“ „Bude tu potřeba teda čistící četa, ale to zvládneme.“ Rozhlížíme se a prolézáme prostory. Už je jasné, že dole bude dílna, schody vedou do nadpodlaží a z něj vedou další schody. V obou patrech museli bývat nějaké kanceláře, nebo něco jim podobné. Jsou zde velikostně různé místnosti. Než to tu upravíme k obrazu svému tak to minimálně měsíc potrvá, ale je to to nejlepší, co jsme našli.  Vracíme se domů, tam nás vítá Soph s Niallem. Toho si chci vzít bokem, dluží mi vysvětlení. Jak myslel, že má jen Zayna?