She is Vampire?!

Chapter 58

Zayn

„Zayne?" Otočím hlavu. Liam tam nejistě přešlapuje a gestem naznačuje, jestli můžu za ním. Vytáhnu z pod Holly ruku a pod hlavu ji zmuchlám tričko.
Pár metrů od nás, je jakési, rádoby molo. Vede pár metrů nad hladinou řeky...

„Kdys mi to chtěl říct? Proč jste mi to neřekli?" „Neřekli co?" „Že čeká tvoje dítě!" „Hodláš tu na mě řvát?" „Ne... Nechtěl jsem... Ale je to dost důležitá zpráva, nemyslíš?" „Vzhledem k tomu, kolik ji je, mohls čekat, že jednou to přijde. Byť vypadá pořád mladě, přes stovku mít bude. Jenže já se jako správný gentleman na to neptal a ptát nehodlám. Stačí, že v realitě vypadá na dvacet." Dívám se na hladinu, která se klidně pohupuje a měsíc ji osvětluje. Hryžu se do rtů a periferně zahlédnu, jak i on má co dělat, ab yse nerozesmál.
„Nedělej si z toho srandu." „Pravda... Zabila by mě, kdyby věděli, že si ji takhle dobírám." Vší silou mě praští do ramene a já mu ukradnu krabičku cigaret. Kde ji vzal, netuším, ale já už mám absťák.

„Řekla mi to před pár hodinama... Prostě se stalo. Nemusím ti snad popisovat, co jsem s ní dělal, že k tomu došlo." „O tom pomlč! Je to moje malá ségra, byť nepokrevní. Teda... Víš, jak to myslím."

Ticho... Dalo by se krájet. Nebesa nad námi zatahují prapodivná, tmavá mračna. Vzduch houstne a ochlazuje se.

„Připadám si, jako kdybych byl mimo realitu. Předtím, dlouhá léta jsem to řešit nemusel." „Kolik je vlastně tobě? Jsi o dost starší než my... Tvá rodina žila v jiném období, že?" „Žila na přelomu... Bylo to fajn. Občas bych ty časy vrátil." Usmívá se na měsíc. „Holly má něco přes tři sta let, jsem podstatně mladší. Za pár let oslavím stovku. Počítám, že mi zařídíš pařbu, jakou jsi zařídil pro Nialla." „S tím počítej. Vampire party!" „Jasně, takže místo čokoládové fontány bude krvavá?" „Tak pokud to bude pařba v rámci našich klanů... Člověku bychom to asi nevysvětili." Dusíme smích. Tahle konverzace nás odsouvá od té špíny, ve které se poslední týdny plácáme.

„Nesouhlasil jsem s tím, abys byl zasvěcený, ani s tím, aby se ti upsala. Udělal bych z vás upíry, ale sám a postupně. A najednou jste všichni..." „Proč jsi nechtěl, aby se mi upsala?" „Zayn Malik, vrah, velitel gangu a děvkař první kategorie. Stačilo zvednout prst a ležely ti u nohou a prosily, abys je měl." Ušklíbnu se a pohledem kloužu po prknech mola.
„Bál jsem se. Že ji ublížíš. Že zemře... Teď se bojím, že se něco stane a ty zemřeš. Nepřežila by to. Stejně tak teď vím, že ani ty bys nepřežil, kdyby se ji a tvorečku něco stalo. Už máte jméno?" „Ne. Ale... Myslím, že když to bude kluk, mohl by to být Dereck. Po jejím tátovi. No a když holčička... Holly?" „Zayn ne?" „Asi ne... Dereck Malik nezní tak špatně." Napálím si další cigaretu a posadím se. Nohama komíhám nad hladinou a on se posadí vedle.

„Nikdy jsme se o tom moc nebavili. Ale co tvoje rodina?" „Co myslíš?" „Dlouho jsi tam nebyl... Nevěděli co děláš, čím jsi. Myslím, že ani teď jim neoznámíš, že ses stal pradavným tvorem... Ale měly by vědět, že budeš mít rodinu. Nikdo nemusí nic poznat. To malé bude... Poněkud hladovější ale jinak, to bude jako malé, lidské, mimino."
„Prvně si o tom promluvím s Holly..." „Kdys tam byl naposledy?" „Než jsem odešel sem." „A to se ti nestýská? Ani Niallovi?" „Jsi Boss a nic ani nevíš o vztazích tvých nejlepších." „Jak to myslíš?" „Nikdy sis o nás nic nehledal, co?" „Měl jsem?" „Nejsem s Niallem rodina. Je to kluk, kterého jsem našel jako desetiletého na ulici a vzal ho k sobě. Neřeš proč, to není důležité... Ale nejsme pokrevní rodina. Tedy, teď už jo...."

„Asi bych si měl víc proklepávat svoje lidi, co?" Uchechtne se, když se vracíme dovnitř. „Nebylo by to na škodu."

Tiše se směje a vrací se k ostatním, kde leží Sophie. Opět si přivlastním tričko, moc mě nezahřeje, ale lepší jak nic. Pak potáhnu ruku pod hlavou Holly a ona se ke mně obrátí. „Je mi zima." Zamumle z polospánku. „Natáhnu ruce po sesunuté bundě, zabalím ji do ní a ona mi s vděkem, pořád ze spánku, vtiskne pusu na bradu a zavrtá se ke mně ještě víc.

Než usnu, přemýšlím, co bude dál. Co až ten hajzl chcípne a nám se to malé narodí. Budeme se chovat jako normální, lidská rodina? Budeme stárnout pomaleji, než všichni kolem nás a stěhovat se z místa na místo, aby někdo nepojal podezření? Asi... Ale všechno lepší, než se skrývat a bojovat o svoje životy.

A pak... Liam měl pravdu. Moje rodina by o Holly i malém měla vědět. Odešel jsem, když jsem měl čerstvých sedmnáct, od té doby jsem nikoho neviděl. Bylo to tak lepší. Žádné styky s rodinou a já žil s vědomím, že ti, co vraždím, nemají nejmenší tušení, že někde mám někoho, kdo mě miluje.
Niall šel se mnou. Po nocích jsem vraždil, přes den si hrál na velkého, super bráchu, který ho nutil aby si vychodil aspoň základku. Pak jsem ho začal učit...
Vytáhl jsem se na lokti a podíval se na blond hlavu. Ležel mezi námi a zbytkem. Ať už byl jakýkoliv, teď, po zasvěcení, pořád měl nutkavou touhu se přibližovat ke mně. Teď jen nechtěl křenit.

Natáhl jsem se po několika kamínkách. V pravidelných intervalech, jsem je po něm házel, až se otočil. Gestem ruky, jsem ho zavolal k nám.

„Co se děje?" „Nic. Ale nechci, abys byl tam sám." Zakřenil se, přilehl z druhé strany a mezi ním a Holly vznikla asi pěti centimetrová mezera. „Hlavu ti neutrhnu, můžeš ji obejmout. Stejně se celá třese." Začal se tiše smát a objal ji. Sevřel jsem jeho loket a povzbudivě mrkl. „Až tohle skončí, bráško, zajedeme domů. Za mámou a tátou a za holkama. Seznámím je s Holly a s malým." Netvářil se překvapeně, tudíž Harry žvanil... Nadšeně však kýval na souhlas a chvíli po tom, co usnul, jsem usnul i já.