She is Vampire?!

Chapter 56

Po dlouhéééé době.... Opět se rozbíháme :o) ♥
********************************************************

Až její výkřik, mě donutil se zapojit do šarvátky. Niall se rval s třemi vampány – nebylo jich k sakru předtím jen pět?! – a na ni zaútočila tlupa čtyř.

Když bylo po všem - k smrti jednoho přispěl i Liam, kterému se rozlil adrenalin v těle ve chvíli, kdy já visel díky jednomu vampánovi přes zábradlí, a Holly měla na krku dýku. Čert vem mě, ale jej hnala vidina, aby ji zachránil. A to ještě ani nevěděl, že bude brzo strýc.
Zírali jsme na tu spoušt, co tu po nás zůstala. Hořce jsem si pomyslel, že by bylo fajn, kdyby se těla, hned po jejich vraždě, rozprskla v prach, kupříkladu... Filmy děsně matou...

Niall se špičkou boty zašťoural v mrtvole. Phoebe schovala tvářičku do bříška Holly a zmíněna sjela Nialla kritickým pohledem. „Toho znám." „Už jsi ho viděl?" „Jo. U Draca. Je to vampýr, ne vampán. Jen je čerstvě, tedy, byl čerstvě, zasvěcený, tudíž není tak červený, jako bývají ostatní." „Nejde o zasvěcenost," Uchechtl se Liam a sesunul se na schodiště. „Cara je vampýr od malinka a nepoznal bys to. Jde o to, kolik loví a co loví. Dorian má rád holt lidský maso, proto je tak nachový... Cara po tom tak nepraží." „Sklapni, pořád je to brácha táty a nelíbí se mi, že žere lidi." „To že ty vraždíš jen pro ochranu, je věc jiná." Kření se Liam dál. Několikrát se nadechne a pak se postaví.

„Tak jo, musíme odtud. Budeme doufat, že dole nás nečeká tiskovka." Sophie protáčí nad jeho humorem oči, Niall si bere Phoebe do náruče a volnou rukou pomáhá Liamovi ze schodů.

„Nejsem taková, jaká jsem byla. Chovám se jako člověk! Potřebuju mít někoho za zadkem! Nejsem schopná jednat jako upír..." Šeptem jsem zopakoval, co mi řekla předtím ve skladu. „Bála jsem se o ni... Mohli ji zabít! Je to holčička!" „Hnala tě vidina, že jednou bude tak velké i naše miminko." Přiložil jsem ji dlaň na bříško. „Těžko se tomu věří... Vím, že se nemůžu nazvat tvorem noci, když jsem vlastně jen přeběhl na stranu jiné rasy, ale... Je zvláštní vědět, že budu táta. Že vůbec budu mít dítě."
„Jsem na světě už dlouho... Ani já nemyslela na to, že jednou se tohle stane." Položí svou dlaň na mou a z romantické chvíle, kterou kazí jen mrtvoly, nás vytrhne Liam. Od spodu se nese jeho hlas, že i když nemá ruku, tak nás oba pravačkou vyliská, pokud si nepohneme.

„Myslíš, že mu to ostatní řeknou? Jak ho znám, bude mě pak chttí někam zamknout." „Myslím, že z tohoto důvodu to nikdo nepoví a zároveň tě všichni budou chránit. Hlavně já. I když moc dobře víš, že sám budu chtít, abys odešla." „To ale neudělám." „Já vím. A teď se s tebou o tom hádat nebudu, to můžu i pak. Hlavně musíme vpadnout. Mám strach, že někdo ta těla objeví." „Stejně se tak stane." „Ale nemusí ve chvíli, kdy tu budeme."

„Myslím," Doběhli jsme ostatní. Liam se opíral o plechové dveře, co vedly do ulice za nemocnicí. „Že sem to ještě rozsah má... Mám to sundat?" „Počkej." Pootevřel jsem dveře a pak se protáhl ven. Holly se pokoušela dostat za mnou a rozčílené hlasy, co se mi k uším nesly ukazovaly, že se hádá s Niallem.

„Asi patnáct metrů, doprava, po protějším chodníku, je vchod do další ulice. Půjdeme tama. Sundej to. Ale počkej, ještě. Nialle?" Postrčil Phoebe k Sophii a vyběhl ven. Stál u vchodu do tmavé uličky, pak zašel a ve chvíli, kdy jsem byl rozhodnut, že jdu za ním, se ukázal. Zamával a já postrčil holky ven. „Běžte, hned vás dojdeme. Jen ho odstrojím." „Copak jsem strom?!" „Sklapni a otoč se. Máš to i na zádech." Jedným okem jsem sledoval, jak Holly přebíhá s holkama k Niallovi. Odhodil jsem mašinku na zem a tentokrát jsem se protáhl ven s Liamem. Zapíral se o mně celou váhou a bylo vidět, že i těch pár metrů ho vysiluje.

„No jo, válíš se jak dlouho v posteli, tak se nediv, že po pár krocích chcípáš." „Až mi bude líp, tak tě za tyhle kecy pověsím do průvanu." „Pořád stejně suchý humor." Hekl, opřel jsem ho o zeď a mnul si rameno, které mi začínalo prosakovat.

„Od čeho to máš?" „Od tvé úžasné ségry." „Už tě to s ním nebaví?" Směje se Liam posměšně, zatímco všichni těkáme očima po ponurém prostoru. „Byl to omyl!" „To by u soudu asi neprošlo." „Áá, sklapni." Omotá mi ruce kolem pasu. Klepe se zimou a tentokrát mám Phoebe na ruce já. Niall s Soph podpírají Liama.
Moje nitro začíná hysterčit. Marně jsem psal na mobil, který měla Cara sms, několikrát zkoušel i volat a bez úspěchu.

„Kam jdeme?" „Dokud mi nedají vědět, kam dorazit, tak se budeme poflakovat. Nejlíp se tady někam schováme..." „Bude to dobrý. Jsou v pohodě." Stiskne mi dlaně a konejšivě se usměje. „Chci to už ukončit. Chci, aby bylo všechno po všem. Abych se nemusel bát o životy ostatních..." Zavrčím frustrovaně.