She is Vampire?!

Chapter 48

„Není tady...?" zašeptala jsem po pár minutách do ticha, které byt naplňovalo. „Myslíš?" Zaraženě jsem na bráchu pohlédla. Jeho hlas zněl najednou jinak. „Mikey?" Ve tváři se mu objevil chlad, rysy  ztvrdly a drsně se usmál.
„Myslel jsem si to. Jsi stejně naivní, jako otec. Myslel si, že když odjede sem, vypátrá tě a vezme tě domů. Jenže to nestihl..." K nohám mi dopadla brož, s vyrytým erbem našeho rodu. „Kam tím míříš?" otupělé instinkty se začaly probouzet. Za zády jsem pocítila zeď, musím je mít chráněné, prostě musím.
„Dej mi chvilinku." I on vycouval po zádech, do pokoje, který procházel on. „Ježiši!" vydechla jsem, když se vrátil. Podpíral svázaného Luka, jeho tvář i tělo bylo dobité a zakrvácené. „Proč jsi sem chodila?" Zašeptal zlomeně a s heknutím se svalil na zem, když ho Mike pustil.
„Co má tohle znamenat?" „To má znamenat sestřičko, že díky tvé naivitě a podstrčení ti mylných informací, jsi sama přišla na smrt. Luke není zrádce." „Mikey?!" Hlas mi přeskočil a mozek odmítal akceptovat, co mi teď řekl.
„Holly, princezno, on vás nezradil. To já." Povýšeně se usmál. „Scoot ví o nemocnici, díky mně. Luka jsem do toho namočit musel, bylo mi jasný, že když Lucius a Ben zmíní jeho jméno, před tím tvým upírem, budete jeho považovat za zrádce. Pak už jen stačilo, jej ve spánku odklidit a vyvolat dojem, že vzal roha." „Takže, to co jsi říkal, lhal jsi. Ve všem." „Přesně tak."
„Proč?" „Zas a znovu, sestřičko. Peníze, moc a svoboda. Scoot je možná jen člověk, ale má velkou moc po celém světě. V každém městě najdeš někoho, kdo k němu patří. Naše rasa pomalu mizí z povrchu zemského a mně se z něj nechce. Když zničí tebe, vezme s tebou rovnou všechny, které jsi zasvětila a zbytek upírů i vampýrů zemře postupně po tvé smrti. U Zayna bude k tomu stačit jen pouhý fakt, že jsi mrtvá. Až moc tě miluje. Miluje tě tak, jak náš otec miloval matku. Upír a člověk... Nechutné!" odplivl si a pohlédl na Luka. „Jsi oslabená, a nebýt toho, nedostal bych tě sem. Nepoznala jsi pach. Nebyl to strach z nás nebo Scoota, on se bojí jen a pouze o tebe. On je ten hodný." Zaculil se a kopl do Luka, stále zkrouceného na zemi. Ten zaskučel a natočil hlavu ke mně.
Jeho rty něco tiše šeptaly, ale nic se k mým uším nedoneslo. Jen jsem tam stála a snažila se pochopit, že tato zrada je už pravdivá a že moje šance na přežití jsou velmi malé. Skoro žádné...

Zayn

Ze spánku jsem sáhl kolem sebe. Jenže jsem do ničeho nenarazil. Rozespale jsem se posadil a mžoural do tmy. Všude kolem byly vidět spící těla, ale to, které jsem měl mít vedle sebe chybělo. Vytáhl jsem se na nohy a slabě hvízdl. Žádná reakce, během chvíle jsem mohl hledět skrze tmu. Tiše jsem si šeptal jména těch, co tam leželi a když mi došlo, že chybí Holly i Mike, znejistěl jsem.

„Kam jdeš?" zamumlal mi u nohy hlas. Nialler se probral a mžoural stejně jako já. „Holly a Mike tu nejsou." „Cože?" Vytáhl se na nohy, pomalu jsem sledoval, jak se mu čočky mění a se stejnou nervozitou pozoroval spáče kolem. „Třeba se šli projít...?" „Teď?" Hodinky na jeho zápěstí ukazovali krátce po čtvrté ráno.
„Lovit?" „Tady nechytíš ani vránu..." uchechtl jsem se a šel pro svoje věci. „Kam jako jdeš?" „Najít je. Nelíbí se mi to." „Chceš jít sám?" „Musí se vyspat. Půjdeš se mnou?" „Měli bychom jim to říct, co když se něco stalo? A my... Třeba jich bude třeba." Měl pravdu, ale já už nechtěl dál ztrácet čas. Než je vzbudíme, než jim to řekneme... Pár minut uplyne, sice jen pár, ale ty můžou být rozhodující.

„Fajn, jdeme." „Jdeš vážně se mnou?" „Brácha, pořád jsi tady, když tě potřebuju. Teď potřebuješ ty mě. Takže, jestli máme vážně umřít, tak společně." Zacukaly mi koutky, sevřel jsem ho v objetí a oba jsme se poté propletli stromy dál. „Cítíš ji?" Nasával jsem okolí jako pes, toužící zachytit alespoň náznak pachu. Zachytil jsem ho až po dlouhých minutách a několika metrech chůze mezi stromy.
„Fajn, můžeme jít, už na jistotu." Už ho cítil i Niall. Běželi jsme mezi stromy a čím blíž jsme byli východu z lesa, tím les za zády vypadal tajemněji. Krátce po svítání jsme byli na místě.

Pach nás dovedl zpět do Londýna. Stáli jsme u zdi, nad kterou se skoro hmatatelně vznášel mrak smíchaný z pachu Holly i Mikeyho. Přelezli jsme zeď a ukryti za dodávkou čekali, až muž v obleku nastartuje a odjede. Co si budeme nalhávat, vypadali jsme jako mladí homeless a tahle luxusní čtvrť byla jinak nepřístupná. Nedivil bych se, kdyby okamžitě volal policii. Když zmizel, vyrazili jsme a dostali se k domu, na konci ulice. Hlavní dveře byly pootevřené a moje nejistota zesílila.