She is Vampire?!

Chapter 61

Holly

Uplynulo několik hodin. Žádná zpráva, nikdo se nevrátil... Pomalu jsem začínala hysterčit. Iritovalo mě, že já musím být zavřená tady, zatímco někde tam, Zayn možná právě přichází o život. Liam nade mnou dávno zlomil hůl. Jen cosi zavrčel – že jsem hysterka – a odešel. Nechal mě osamocenou na konci obrovské haly.
Seděla jsem na traverze, komíhala nohama. Pode mnou několik metrů vzduchu, nade mnou, asi tři metry, byla rozbitá střecha a ukazovala kus nebes. Přesně ve chvíli, kdy jsem byla rozhodnutá, vyhoupnout se nahoru a vylézt na střechu, se pode mnou ozval šum.
S odporem jsem se dívala na párek vampýrů, kterým se v náručí zmítal nějaký pobuda. Po chvíli, se přestal zmítat... Vampýři se hladově živili a já se tiše vyhoupla na střechu.

Zhluboka jsem se nadechla, užívajíc si o poznání, čerstvější vzduch. Dva kroky po střeše, k jejímu okraji a zastavil mě hlas. Se srdcem v krku, jsem se obrátila a vysekla poklonu. Usmíval se na mě jeden z knížat.

„Tvůj upír, mi dal jasné rozkazy; Ani na krok!" „Mluvil s vámi?" „Spíš mě donutil přísahat, že ti nedovolím odejít." „Donutil?!" Pobaveně se rozesmál a kývl. „Vím, čeho je schopný. Jedna jizva od něj, mi postačí." Ukáže mi dlouhou jizvu, táhnoucí se z jednoho boku na druhý. „Vytvořil ji, ještě jako člověk, který byl u Draca, jen pro zdokonalení se v boji. Byl jediný odvážný, který byl ochoten, se mnou bojovat. Ostatní se báli... Tvůj otec by byl hrdý na to, jakého upíra sis našla, tedy, stvořila." Kývnu a on zavrtí hlavou. „Nemůžu tě nechat jít." „Chci se jít jen projít." „Půjdu s tebou." „Chci jít sama, Kníže." „Buď se mnou, nebo vůbec!" Zamračil se a vyrazil ke mně.

S nesouhlasem v očích, jsem s ním po boku, kráčela po střeše.

„Nebýt dítěte, nechal bych tě jít. Vím, že tě to štve. On tam bojuje za vaše životy a ty musíš být tady. Také mě to štve... Mám tam syna, svoje muže... Ale sloužím Liamovi." Trhne ramenem a odkopne kus suti.
„Bojí se o nás... Má strach, že bych o dítě přišla a mohla přijít i o svůj život." „Nediv se mu...Pátral jsem po jeho minulosti." „Proč?" „Která lidská bytost, se nám ubrání?" „A na co jste přišel?" „Že není tím, za koho se vydává." „Jak to myslíte?" „Sám pochází z dlouhé dynastie... Nevím, jestli zná své předky a ví, čím byli... Asi ne... A nebo ano, ale odtrhl se." „Odtrhl se? Kníže, o čem to mluvíte?!" „Pochází z řad lidí, co nás vyvražďovali. Jeho schopnosti, umění boje, ovládání síly, používání zbraní... Nepřišlo ti to divné? Na člověka, byl až moc dokonalý. Měl sotva patnáct a stal se nájemným vrahem... Má to v krvi. Zabije, bez mrknutí oka. Kdyby jeho předci žili, asi by se nestačili divit, čím se jejich praprapra....vnuk stal." „Stal se tvorem noci, kvůli mně." „To je vše, co mi na to řekneš?" „Nevím, co na to jiného říct. Já jeho minulost neznám a on také asi ne... Nevím... Stal se upírem, kvůli mně. Chtěl to krátce po tom, co jsme se poznali, ale já ho změnit nechtěla. Změnila jsem ho až ve chvíli, kdy na tom závisel jeho život, což on ale nechtěl. Bál se, že já přijdu u toho o život. Záleželo mu na mém životě víc, než na svém. Pořád, mu na mě záleží víc, než na sobě." „Je zajímavý... Až tohle skončí, půjčíš mi ho?" „Proč?" „Nemám ve svých řadách někoho, jako je on." Nestačím odpovědět. Volá jej vampýr.

„Neutečeš?" „Jistěže ne." Posadila jsem se na okraj střechy a opět začala komíhat nohama. Jako by nic...
Cítila jsem v zádech, jeho pochybovačný pohled. Vyslechl si, s čím přišel vampýr a odešel. Zatímco vampýr zůstal. Měl mě hlídat.
Na hrudi mě najednou podivně zabolelo, v ústech pocítila kovou pachuť krve a na zápěstích, mě nepříjemně zastudilo. Se syknutím jsem se vytáhla na nohy. Motala se mi hlava, chtělo se mi zvracet.

Vampýr znuděně kopal do čehosi, a moje hlídání jej nudilo k smrti. Nemluvě o tom, že bylo asi i pod jeho úroveň.

„Můžeš jít dělat něco duchaplnějšího. Nepotřebuji chůvu." „Kníže je jiného názoru, má paní." Vysekl s pošklebným úsměvem poklonu. „Zabil by mě." „Chceš raději smrt v mých rukou?" Musela jsem se zhluboka nadechnout. „Nemáte šanci, princezno." „Mám mnohem větší šance, než si myslíš. Řekni, že jsi mi nestačil. Kníže pak bude milosrdný!" Sjel mi k nohám, jako sťatý a já se zhroutila vedle něj.

Netuším, jak dlouho ten pocit trval, ale když odezněl, vyčerpaně jsem několik minut ležela na střeše. Z koutků mi tekly slzy a vytáhnout se na nohy, mi dalo dost práce.

Běhu se to rovnat nemohlo... Rychlejší chůzí jsem dorazila opět k okraji střechy a spustila se dolů. Půda zde byla rozměklá a než jsem se vyhrabala z hlíny, zaslechla jsem kroky, hlídky. Vmáčkla jsem se, na poslední chvíli, do pukliny ve zdi a vampýr s upírem, kolem mě prošli naprosto nevšímavě. Sotva zmizeli za rohem budovy, rozběhla jsem se do tmy.

Doky jsem měla za zády a ke Scootovi to bylo daleko...
Naprosto vyčerpaná, s touhou vrátit se zpět, jsem se zapřela dlaněmi o kolena, a ukrývala se ve stínu zdi, která sloužila jako oplocení kolem Scootava pozemku. Po pár dalších minutách, jsem byla schopná se vyhoupnout na zeď. Chvíli jsem na ni, skrčená vyčkávala... Kolem bylo jen mrtvolné ticho a můj strach znovu vzrostl. Co když je Zayn mrtvý? Ale... To bych poznala... Cítila bych to...

Seskočila jsem do trávy a po něčem sklouzla. Dosedla jsem do trávy a zaraženě pozorovala mrtvolu, které z křoví čouhaly jen nohy. Rozhrnula jsem několik větví.
Byl to mladý muž, ve tváři měl nepředstíraný šok. Útočník jej zjevně napadl zezadu. Měl zlomený vaz a na sobě plno zbraní. Několik jsem mu jich sebrala a s jemným úšklebkem na rtech, jsem se rozběhla k domu. 

********************************************************
Na tuto kapelu, Lawson, jsem narazila čirou náhodou, ale songy mají chytlavé :3

 ♪♪♫ "...I try to give myself away
To give into the chase
Night turns into day
I drive, drive into the moon
I pray for something new
No matter what I do
All roads lead to you ..." ♪♪♫