She is Vampire?!

Chapter 41

K doupěti Vampýrů není těžké se dostat. Železná brána je vyvrácená, rudé prostředí zabolí do očí a než si přivykneme, steče několik slz. Dostaneme se k domu Draca, i tady jsou dveře vyražené, a nic se nemění na tom, že i zde leží mrtví. „Divím se, že se o tohle nezajímá policie. To tu nikdo ještě nebyl? Z lidí?" „Asi ne..." dveře Dracovi pracovny zavržou.

„Tak jo, musíme prohledat znovu vše. Zkuste cokoliv, i to nejšílenější místo, může skrývat, co potřebujeme." Kluci kývnou a rozběhnou se každý na jednu stranu. Já se hrabu v nábytku, který stojí u dveří. Nacházíme různé poklady i cenné věci, ale čím delší dobu tu jsme, tím se čas krátí. Niallovi vibruje telefon, chvíli do něj mluví a pak ho schová. „Dorian. Holky jsou zpět a mají krev. Věrní pročesávají Londýn, snaží se najít Scoota." Jeho pohled mluví nevyřčenou otázkou. „Mám mu zavolat zpět a říct, co si myslíme?" Zavrtím hlavou. Dorian je jeden z nás, ale... Niall kývne a bez dalších řečí opět hledá.

Přesouvám se k těžkému, masivnímu stolu. Nekonečno šuplat, malých i větších... Ohmatávám stůl ze všech stran, pak lehám na zem. Rukou kloužu po spodní desce když se o něco zadřu. Ruku mám zarudlou a v ní třísku. Namáčknu se ještě více na břicho, pod stolem proniká slabé světlo, ale o něco se zaráží. „Pojďte mi pomoct!" Stůl vyzdvihneme a přesuneme o metr dál. Podlaha, tmavé parkety, jsou zde divně zvrásněné. Škubnutím vyrvu jeden pruh a ukáže se nám tmavá vyhloubenina. Teď už mi pomáhají kluci, za pár sekund je mezi námi díra, kolem hromada parket.

„Myslíte...?" Nejistě sáhnu do hlubší jámy a vytáhnu z ní, železnou truhlu. „Klíč?" Další hodinu marně hledáme klíč, který by pasoval do zámku. Blíží se třetí ranní, a Dracova kancelář je v ještě horším stavu, než byla.

Harry se však náhle zarazí, zírá na obraz Draca, kde je vyobrazený i se svou rodinou. „Hazz?" slyším Nialla, otočím se a pohlédnu na něj. Je jako v transu. „Harry?" „Já už ten klíč našel." „Kde?" vyjekneme, nadšení nás hned přejde. Harry s nataženou rukou ukáže na obraz. No jasně! Klíč, co měl Draco vždy ukrytý pod košilí... „Tak, najít Dracovo tělo nebude takový problém, ne?" ošije se Niall. Vypadá, že bude zvracet, ostatně, ani já k tomu nemám daleko. Stojíme před pracovnou, musíme najít jeho tělo a pak... Otřesu se. Na tohle si nezvyknu, ani jako upír.

Probíháme dům, truhla je ukrytá za černým závěsem, na konci chodby. Kdyby náhodou... Slabá skrýš, ale tahat se s ní? Stejně bychom ji každou chvíli museli položit, většina mrtvých je obličejem k zemi, musíme je otáčet. Což není pěkné, vůbec...

„Mám ho!" vřískne Niall, je zamazaný od krve mrtvých, stejně jako my. „Blah." Ošije se Harry, a vytáhne truhlu. Zámek lupne, z boků truhly vyrazí kovové pláty. Ucukneme na poslední chvíli, jinak bychom byli bez prstů. Uvnitř, v nachovém polstrování je zasazena ona soška. Zíráme na to, jako na obrázek. Neschopni uvěřit... „Musíme vypadnout, začínám mít pocit, jako by mi na zátylek dýchala smrt." Niall těká pohledem z místa na místo. Nedivím se mu, můj adrenalin vyprchal a strach mi zachvacuje nitro. „Lehce nabyl, lehce pozbyl." Trylkuje mi v uších neznámý hlas...

I Harry, který se tváří, že je všechno v pořádku se klepe. Nádech, výdech... Dveře od auta klapnou, hodím sošku Niallovi do klína a nastartuju. Projíždíme nočním Londýnem, ulice jsou skoro vylidněné, minimum aut... U vrat do našeho skladu si úlevou vydechnu. Vyběhneme schody, div se nepřerazíme. Holly s Carou i Dorianem sedí v obyváku. Dorian s nimi o něčem tiše mluví a ony přikyvují.

„Zayne!" omotám ji ruce kolem pasu. Harry to samé s Carou. Niall přešlápne a chce se jít posadit, no Holly si jej přitáhne a obejme ho. „Krev máme, ale ta soška... Po Scootovi se slehla zem." Dorian si přejede dlaní po holé hlavě. Vypadá opravdu zoufale. „Scoot nás teď trápit nemusí." Zaculí se Niall a kývne na Harryho. Ten vytáhne z mikiny, kterou drží v ruce sošku. Ticho se dá krájet, je to však takové to, před bouří. Trojice na to hledí s překvapením v očích, Holly se vzpamatuje jako první. „Jak?" vydechne, zatímco Cara si s úžasem sošku prohlíží a Dorina má v očích otazníky. V rychlosti shrneme naše úvahy a prohlídku doupěte Vampýrů. Pak nastane znovu ticho, tentokrát tíživé. Nikdo z nás nemá odvahu pronést to, co je všem jasné nahlas.

„Uděláme to?" „Doriane?" „Nic víc k tomu říct není třeba, je to jen na vás. Předem ale říkám, kousat do mrtvého není příjemné, a hodně vás to oslabí, ačkoliv soška vstřebá vše to špatné..." „Jakou máme šanci, že když to uděláme, tak ho dostaneme zpět?" „Hodně velkou. Jen, ještě jedna věc..." „Jaká?" „Louis se stane upírem, víte, že to chce?" zní, jako by to bylo něco špatného, kdyby s tím nesouhlasil. „Chce to." Proneseme i s Holly rozhodně naráz. „Opravdu?" „Mluvili jsme o tom, chtěli jsme to všichni. I já to chtěl." Harryho chraplák se rozezní do ticha. „Chtěl? Už nechceš?" „Jsem." Ukáže na krk, delší vlasy zakryly otisky Niallových zubů, Cara na něj pohlédne s šokem a s láskou. Přitáhne si ji do náruče a zlehka políbí.

„Holly, opravdu? Víš moc dobře, že nesmíš kousnout člověka, co to nechce. Nepřežil by to, pokud by s tím nebyl smířený." „On to chce!" zní rozhodně a Dorian už neprotestuje. Kvůli Harryho zasvěcení, i on nyní musí kousnout Louise. Tváří se statečně a společně kráčíme za ním do prostorů pod stavením. Je zde zima, a připomíná mi to kobky u Scoota.

Louisovo tělo leží na kamenné podlaze, oči, které při tom šoku byly doširoka rozevřené, jsou nyní zavřené, stejně jako rty. Vlasy má uhlazené... Harry ho musel takto „upravit."

Odřený, rozviklaný stůl poslouží jako provizorní postel. Za pomoci Doriana jej dostaneme na něj. Je mrtvolně bledý, s posmrtnými skvrnami. Rána, která jej zabila je bez známek infekce, okraje má rovné...

„Můžeme?" vydechnu, když Dorian dořekl poslední pokyny. Ten z nás, co bude pít, musí mít ruku položenou na sošce a rozřízlé zápěstí. Zbytek pak uvidíme a pochopíme... Všichni kývnou.

„Udělám to první." Vykročím k jeho tělu, Holly mě řízně do zápěstí a krev pomalu stéká na sošku v jejich rukách.