She is Vampire?!

Chapter 46

Hlavu mi někdo bolestivě strhl dozadu. „Ta malá je tady. Najdi ostatní. Luke říkal, že tu budou." Nade mnou se tyčil snad dvoumetrový vampýr. „Ani slovo." Usmál se a strhl mi hlavu ještě víc vzad. Zachrčel jsem a sevřel v prstech zápěstí Holly. Zakňourala a mě na krku zastudila čepel. „Dokud spinká, tak je vše tak, jak má být..." „Všichni spí." Vrátil se ten, co před chvílí odešel. „Luke?" „Není tam. A chybí její bratr a ta jeho." „Mike?" „Ne. Payne. Mike spí s ostatními." Krev se ve mně začínala vařit. Moje intuice ohledně Luka byla pravdivá. „Vzbuď ji." Uchechtl se tvor nade mnou.
„Ahoj krásko, budíček." Holly ze mě sjela a zavrávorala. V rukou se ji zaleskla dýka. „No no, to bych nedělal. Jinak ten tvůj přítelíček umře." Otočila se a lapla po dechu. „Můžeme se domluvit. Je nás tu plno a stačí, abych luskl prsty a všichni tu zemřou. Je to jen na tobě. Odejdeš s námi, v naprostém klidu, tiše a nikomu se nic nestane. Na jednu stranu se mi totiž příčí, abych zabíjel své příbuzné." „Pusť jej!" „Pustím. Až odejdeš, slibuju, nic se mu nestane. Minimálně ne teď. Možná mu ještě tímto dávám šanci, tě zachránit." Neviděl jsem ji do tváře, ale tušil jsem, co udělá. „Dobře. Půjdu, ale pusť ho, teď." Tentokrát mě ostří tlačilo na šíji. Dívali jsme si do očí. Ten druhý ji chytil za rameno. „Pošli mu pusu, jdeme." Krátce jsem kývl, a vyšvihl se na nohy. Vampýra, který to nečekal, zabila jeho vlastní zbraň, druhého držel Holly a nehty mu zatínala do krku. „Počkej!" zachytil jsem ji, než mu stihla zlomit vaz. „Luke?!" „Co?" Střelil jsem po ní pohledem, zmlkla a nechápavě těkala pohledem ze mě na něj. Jistě si myslela, že Luke je mrtvý... „Všem jde o prachy, o moc, svobodu... Luke tu svou vyměnil. Zabij mě, na co čekáš? Ale ještě ti řeknu jednu věc, zab ho dřív, než to udělá on." Uchechtl se a s úsměvnou grimasou sjel po zdi.

„Co to má znamenat?!" „Znamená to to, že tvůj bratr řekl, kde budeme. Nevím kolik jich tu je a nevím, kolik máme času. Musíme odtud!" Odvlekl jsem ji dolů, bránila se a dožadovala se vysvětlení, na to ale nebyl čas. A stejně jsem toho moc sám nevěděl.
„Dělejte! Vstáváme." „Co se děje?" „Návštěva..." „Co?!" to všechny okamžitě probralo. „Počkat, kde je Luke?" „Hádám, že daleko odtud. Tak trošku nás zaprodal."

„Co chceš dělat a kam chceš jít?" „Já nevím. Někam kde budeme v bezpečí. Den dva... Kde nás nevyčmuchají. Odpočinout si, nabrat síly a pak to skončit. Nemůžeme se schovávat donekonečna, už nemůžeme ani nikomu věřit." Pohlédl jsem na Holly. Mike ji něco šeptem říkala a ona přikyvovala. Byla ubrečená, zrada od Luka zabolela. Nechápal jsem, že by ji dokázal vyměnit za svůj život. Já bych se ho pro ni vzdal... „Já o tom nevěděl. Opravdu." Zvedl ke mně oči Mike. „Nedovolil bych mu to. Tohle..." „Nikdo tě neobviňuje. Nemohls za to, ale tohle můžeme řešit jindy a jinde. Kdo ví, kolik tu jich je." „Kam?" Pohlédl jsem na Doriana. Byl otřesený, a vypadal, že mu z toho všeho je na nic. Nečekaně... Byli jsme od nemocnice vzdálení asi hodinu. Procházeli jsme bočními ulicemi a dostali se až na okraj města. „Les?" Zahleděli jsme se do dálky. Vypadal trochu jako z hororu. Tmavý, počítal jsem s tím, že tam ani to chabé slunko nezasvitne. „Asi je to nejlepší volba." Doufajíc, že nás nikdo nesleduje, jsme mířili přes pole do stínu stromů.
Protahovali jsme se pod větvemi až jsme došly na volný plac. Kolem byli stromy uspořádané do půl kruhu. Byla zde tma, vlhkost se na nás skoro lepila a zima se drsně zakusovala. I přes risk, že někdo uvidí dým, rozdělali jsme oheň. Posadili se kolem něj a mlčky hleděli do plamenů.

„Můžu něco říct?" Mike evidentně neměl odvahu skoro ani dýchat. „Proč bys nemohl?" Usmál se na něm Louis vstřícně a položil se na záda. „Já netušil, co má Luke v plánu. Vrátili jsme se z Monaka, asi před týdnem. Ubytovali se v jenom hostelu. Chtěl jsem tě najít, ale on říkal, že Scoot už ví, že jsme tady a nemůžeme se teď spojit. Pak přišel, že ví, že Liam je v nemocnici. Tam snad nikdo od Scoota nebude, že by přece nebyl tak chladnokrevný, aby zabíjel tam. Mohl mu kdykoliv přijít do rány nevinný... Mluvili jsme dnes se Sophií. Říkala, že neví kde jste. Že jste se jen pokoušeli dostat Louise zpět mezi živý." Na pár sekund se odmlčí. „Pak ses ty ukázal, i s ní. Luke někomu psal, ale neřešil jsem to. Když pak volal těm řidičům, napadlo mě, že jim třeba i předtím psal. Nikdy by mě nenapadlo, že tě zaprodá. To od něj Scoot musel vědět, že jsme zpátky a musel mu i dát vědět, kde jsme. Jen se divím, že nikoho nezabili."