She is Vampire?!

Chapter 60

Zayn

Cítil jsem v zádech nepochopení, zradu, bolest i strach. Nemohl jsem se ani otočit. Vidět její oči, nemohl bych odejít. Měl bych nutkavou touhu se vrátit, obejmout ji a už nepustit. Jen aby věděla, že je v bezpečí.

„Neboj, bude v pořádku. Tam je v bezpečí." „Jo, já vím." Mrkl jsem na Nialla a srovnal s ním krok. Doky jsme měli dávno za zády, tíživý pocit mi však na ramenou seděl stále. Až když jsme u Scoota, přestanu na Holly myslet. Teď mě zajímá jediné; on a jeho smrt.

Zatímco ti, co tu byli, popisují situaci, já těkám očima po okolí. Vypadá to tu až moc podezřele. Nikde žádná hlídla, nic, co by nasvědčovalo tomu, že on se bojí o život, a čeká nás. Přece nemůže být tak klidný po tom, co se tu před několika hodinami stalo...

„Zayne, vnímáš?" „Promiň, co jsi říkal?" „Nelíbí se nám to. Je tu až moc klid." „Taky jsem o tom přemýšlel... Co uděláme?" Dorian se ke mně otočil a zašklebil se. „Nemyslíš, že teď by se nám nějaký plán hodil?!" Nadechnu se k peprné odpovědi, ale Harry po nás cosi zavrčí. Skrčím se, stejně jako ostatní, v koruně stromu a sleduji, jak k domu přijíždí několik osobáků a dodávek.
„Myslím, že jsme ten klid zakřikli." Ušklíbnu se, když napočítám na padesát osob, co se vyrojilo z aut. Uplynulo několik minut, kdy oni pobíhali po příjezdové cestě a něco vehementně řešili.
Každý jedinec byl po zuby ozbrojený, postupně vcházeli do domu a znovu z něj vycházeli.

„To smrdí pěknou rvačkou." Zašeptal mi Niall do ucha. „Boj o život." Kývnu a s nevolí se dívám, jak ozbrojenci chodí po pozemku a staví hlídky. Jeden z nich, se postavil přímo pod nás. Čekal jsem, kdy zvedne hlavu, ale on nic.

Hledal jsem očima další vampýry a upíry, poschovávané v korunách stromů. I pod jejich stromy stál vždy jeden a oni mu nad hlavou vrtěli těmi svými nechápavě.
Copak nás necítí?

„To jsou jen lidi." Prskl Harry znechuceně. „Jak to myslíš?" „Vampán by nás ucítil během pár vteřin. Tihle o nás vůbec neví!" Přidal se Luke a kritickým okem sjel ozbrojence. Spustil jsem se z horních větví k ostatním.
„Možná zakuklenci?" „Spíš nájemní vrazi, než členové speciálních jednotek." Vrtěl jsem nad Niallovým dotazem hlavou.
Listí mi nad hlavou zašveholilo a Cara, která byla nejvýš, se k nám spustila. „Jdou na střechu." Výmluvný pohled a teď, se srdcem v krku jsem vážně čekal, že každým okamžikem, nás zasypou kulky.

Mimoděk jsem přejel pohledem Dorianovu tvář. Tvářil se doslova a do písmene nasraně, copak byl ale tohle můj nápad? Stromy...! Já chtěl na střechu rovnou!
„Tohle byl tvůj nápad! Tak se na mě nedívej, jak kdybych si vydupal lezení na stromy!" „Ale ty jsi šel bez plánu!" „A ty jsi šel se mnou! Mohl jsi tam zůstat a v klidu si plánovat! Jestli tu chcípnu, tak ty následky neponeseš! Buď v klidu." „Jestli, tu ty hňupe umřeš, tak to Holly nepřežije!" Chtěl jsem něco namítnout, ale měl pravdu.
„Drž se u mě." Zašeptla mi naléhavě do ucha. „Cože? Zvládnu se o sebe postarat!" „Zayne, odhoď hrdost! Prosím... Já vím, že jsem se k tobě nechoval hezky, ale ona je dítě mého bratra a jestli se ti něco stane... Je jako moje, nemůže o tebe přijít!" „Víš to?" „Co?" „Čeká moje dítě." Čelist mu poklesla a v rudých očích se mu zatřpytila slza. „Proto jsi nechtěl, aby šla? Já myslel... Že se o ni jen bojíš." „I kdyby nečekala naše dítě, nechtěl bych ji tady. Bál bych se o ní, ale teď je snad v bezpečí. Nebudu se ale za tebe schovávat. Můžeme si záda chránit navzájem, kvůli Holly." Kývne a znovu se skrčíme.

Hlídky se pod námi střídají. Z větví mě už vše bolí a nikdo o nás stále – určitě? – neví. Cara využívá situace, kdy je pozemek pro pár minut prázdný a posílá dva vampýry zpátky do doků a dva, aby se šli podívat k domu. Vrací se do pár minut a oznamují, že nic a nikoho nezahlédli. Stále je to divnější...

„Proč o nás ještě neví?! Udělat si tu piknik, tak s ním to ani nehne." Vzteká se Louis. „Co kamery?!" Krk si můžu vykroutit, ale kam mi oko dohlédne, vidím, že kamery jsou v provozu, tedy, měly by být. „Jsou v provozu." Předběhne mě Niall. Oči mu planou po krvi a touze zabíjet. Vcelku se divím, že ještě sedí tady.
„Na co, k sakru, čeká?!" Šeptá Dorian. „Hádám, že na nás." Dorian mi věnuje pohled typu: „No nepovídej." „Až tam nakráčíme." Dodám a on se pobaveně ušklíbne. „Takže jdeme?" Niallův hlas nadšeně přeskočil.

„Co kdyby šel jako první? Připraví nám lepší podmínky. Sázka? Kolik jich zabije, bez naší pomoci?" Snažím se potlačit smích. Niall vraždí Doriana pohledem a chce seskočit dolů. Než se k něčemu ale dokopeme, na pozemek se opět vrací ozbrojenci a k nám, pod strom, míří skrček s metrem padesát, ale melouny v podpaždí. Uvolněně se opřel o kmen stromu, napálil si cigaretu a špičkou boty se šťoural v rozměklé hlíně.

„Zayne!" Naznačil mi Dorian pohledem, ať jednám. Skřet byl přímo pode mnou a když jsem za něj dopadl, neměl o mě ani tušení. Listí se nezachvělo, větve nezapraskaly... Zlomil jsem mu vaz, klesl do trávy a já se skrčil u rozložitého kmene stromu. Ostatní hlídky mi nevěnovaly pozornost, každý si hleděl svého.
Upíři následovali můj příklad. Odtáhl jsem mrtvolu do křoví u zdi a sledoval, jak ostatní hlídky přichází o životy a končí v keřích.

Plížil jsem se s ostatními k domu. Střecha byla prázdná, nikde ani noha a zbytek našich, rozestavěný po pozemku, se k domu plížil ze všech stran.

„Taky máte tak blbej pocit?" Zachrčel jsem pod oknem. „Víc, než blbej." Shodli se tvorové kolem mě.

„Takže, jdeme?" Rozsekl jsem tíživé ticho, Dorian kývl na souhlas jako první. Tušil jsem, že jdeme na smrt, ale tohle jsem nečekal. Nečekal jsem, že uvidím tohle.

Vše ve mně ztuhlo a první, co mě napadlo bylo, co Holly, jestli tohle nepřežiju.