She is Vampire?!

Chapter 43

Zayn

„To jsem v nějakým upířím nebi?" vydechl s lehkou námahou. „Ne počkat, já ani Hazz nejsme upíři...!?" zíral z jednoho na druhého a nechápal. „Kdo mu to vysvětlí?" ušklíbl jsem se a vytáhl ho do sedu. Sykl a dlaň přiložil na jizvu. „Co se stalo?" v hlase mu zaznívala panika. Pozoroval v těžkém nepochopení jizvy na bříškách prstů a druhou rukou si přejížděl po krku. „Můžete mi to někdo vysvětlit? Hech!" vyjekl, kolem krku mu skočila Holly následovaná Carou. S kluky jsme se přidali. „Ne-nemůžu dý-dýchat." Sípal, provinile jsme se od něj odtáhli.

„Vítej zpátky." Popleskal ho Dorian po rameni. „Zpátky? To-to jako znamená, že žiju?" „Ne, pořád jsi mrtvý a zdají se ti sny." Uchechtl se Hazz, „Ježiši! Jistěže že žiješ!" dodal, když Louis mrtvolně zbledl. „Můžete mi to, prosím, někdo vysvětlit? Já... Pamatuju se, jak mi vrazil do zad katanu a pak tebe." Stočil zrak ke mně. Yeah, držel jsem ho v náručí a prosil, ať neodchází...

„Co jít odtud, začíná se mi z toho znovu zvedat kufr." Zamířil Niall ke dveřím. V duchu se mi vybavila máma, co mi vždycky při každým odchodu do clubu, nezapomněla připomenout že: „To zas bude v aleji nablito." Nicméně, všichni jsme souhlasili. Harry Louise podpíral a cesta do schodů se zdála nekonečná. Loui zatím vypadal, že absolutně nic nechápe... No, jen tak nevypadal. Na jeho místě bych byl na tom stejně, ne-li hůř.

„Takže?" s vděkem si vzal uvařený kafe a zabořil se do svého obvyklého místa na pohovce. Na střídačku jsme povyprávěli celý příběh. Jeho pohled se změnil, už nebyl vyděšený ale zíral na nás, jako by nám všem přeskočilo. „Takže ta soška," mluvil pomalu, nezvyk u něj. „Život nejen bere ale i umí dát, díky Holly a těm co zasvětila." Kývneme zaráz a on se opět zatváří nejistě. „Já jsem upír, Harry taky. Všichni máme krev Holly, to jako tvoříme klan superupírů?" Narážel na fakt, že Holly je upír, jehož schopnosti jsou mimo upírské chápání. Jeho zmatenost gradovala, ale my všichni vybuchli smíchy. I přes to, co se doposud stalo, bylo tohle nejvtipnější. Otřásali jsme se smíchy, on jen nasupeně seděl a čekal, až se někdo uráčí mu říct něco dalšího. „Promiň," otíral si Harry oči. „Ale tohle nikoho z nás doteď nenapadlo. Ale svým způsobem máš pravdu, ne?" stočil pohled k Dorianovi. Ten krátce kývl, ale sám nevypadal, že by věděl co víc, než my. „Můžu dotaz?" „Ptej se." „Ono se to sem asi nehodí, ale když já byl člověk a Holly je upír od narození, a měli bychom spolu dítě," Holly na mě vytřeštila oči. Nebavil jsem se o tom ani s ní a teď to vybalím přede všema. No lhal bych, kdybych dítě/upírka nechtěl. „Tak to dítě by bylo ještě mocnější?" Dorian kývl a já se zaculil. Představte si, jak dva noční tvorové kráčí po Londýně s kočárkem... S takovou malou bezzubou „bombou." Upírčata se vyvíjí stejně jako děti lidí, ne?

„Zayne!" luskl mi Niall před očima. „Co, co?!" „Přišel Nick." Obrátil jsem se, Nick se křečovitě usmíval. „Já se omlouvám. Promiňte mi to." Zaskřípal a padl naznak, bez známek života. „Nicku!" vyjekla Cara a sjela k němu na zem. „Je probodený." Bylo by slyšet padnut špedlík na podlahu. Jediné co vyplňovalo prostor, bylo naše dýchání. „Jsou všude!" zachraptěl Dorian, stál u okna a vzhledem k barvě jeho kůže trochu zesvětlal.

Miláčci, večer bude ještě další část, pokud mě teda dítě nechá psát xD