She is Vampire?!

Chapter 57

Holly

Strach, který mě hnal předtím, teď opět vyprchal. Pořád jsem se bála, ale strach o můj život mě nedokázal vyburcovat tolik, jako ten obrázek, který se mi naskytl, když jsme s Niallem skončili na schodišti u Phoebe.
Ten hajzl držel to dětské tělíčko ve vzduchu a vyhrožoval ji, že jestli se pohne, protne ji krček... Strach v jejích očkách mě hnal kupředu a teď, když jsme se plahočili mezi léty nashromážděným bordelem, a ona se na mě usmívala z výšky, kdy ji Zayn držel na lokti...
Omotala mu ruce kolem krku a opřela si o jeho rameno hlavu. Jednou rukou se pustila a svěsila ji ke mně. Hladila jsem ji po dlani tak dlouho, dokud neusnula. Zaynův napjatý výraz se změnil. Sem tam se na mě podíval a celou dobu, mu na tváři seděl úsměv.

„Těším se, až bude maličké na světě. Chci vidět, jak se s ním mazlíš." Zamrkal, když ostatní už čekali u východu na rušnější ulici. Skrývali se ve stínu a kolem proudili, nic netušící osoby. Jejich jednotvárné problémy, ve mně vyvolávaly ironické úšklebky a nějak jsem pozapomněla. Zayn mě stáhl zpět do stínu a zavrtěl v nesouhlasu hlavou. Přitom pozoroval Liama. Ten vypadal hrozně. Upřímně můžu říct, že jsem se divila, že se nesložil k zemi. Byl bledý, opocený, mlel z posledních sil.

„Dáme si pár minut oddech. Tady nám nic nehrozí." Niall si vzal Phoebe a Zayn si protahoval záda i ramena. „Nosit dítě, je pomalu horší, jak se rvát s obrem." „Měl by sis zvykat." Uškrnula jsem se a posadila se na zem, vedle něj. Na protější stěně se krčil Niall se Sophií a Niall se posadil až za ně, kamsi do boku. Ti dva civěli do země, pár metrů od nich a Zayn mi zatím rukou přejížděl po břiše.

„Jak se to bere u nás? Taky devět měsíců?" „To, že jsem upír, neznamená, že nemám projevy jako normální žena." „Nono, tak se nevztekej. Jsem fakt tupej na toto. Asi bych se tě zeptal, i kdybychom byli normální." „To myslíš vážně?" „Dělám si legraci." Mrká a zvedá paži. „Pojď sem. Odpočiň si. Potřebuješ to." Konejšivě mě hladí po rameni a to mě uspává...

"Zlato?" "Hm?" Zabručím ze spánku. Jeho hlas mě vytrvale budí a nutí se probrat. Jemně se mnou třese, a když jsem stále líná procitnout úplně, něžné zatřesení se změní na naprosto surové. S vyjeknutím otvírám oči a těkám po ponurém prostoru. Musí být pozdě... Setmělo se a tma by se dala krájet.
"Soph! Trošku citu." Zmíněná se zašklebí a vrátí se k Liamovi. "Volala mi Cara," Vytahuje mě Zayn na nohy a přehazuje mi přes ramena bundu. "Jsou s několika upíry a vampýry. Jak byly dřív doky. East End... Jsou ukrytí v jednom z nich." "Ale... Tam je plno lidu, teď... Není to, jako bývalo dřív." Vzpomněla jsem si, na několik scének, kdy jsem mohla pozorovat život dřívější doby a té současné. Dala bych snad vše, aby byl život jako tehdá...
"Je poslední, ze všech. A kvůli divným zvukům a stínům, do něj lidi nechodí.Bojí se. Ačkoliv moderní lidé nevěří na duchovno, tvrdí, že tam je něco špatného." Mrká Zayn pobaveně a opět si bere od Nialla Phoebe. Ta šlape dlouhou chvíli po svých, ale pak už nemůžu a zase i Liamova kolena se podlamují. "Uneseš ji?" "Jo." "Ne, vlastně ne. Nemůžeš ji nosit. Je těžká... Nialle, vem Phoebe. Soph, odpočiň si. Já ho vezmu." Liam jen hekl, ale nebránil se, když si ho Zayn přehodil přes rameno.

V rámci hry, aby Phoebe přestala kňourat, se s ní Niall, pár metrů od brány, za kterou měl být zbytek, rozběhl k vratům. Liam hučel, ať už ho dá Zayn dolů, že zvládne dojít sám, ale moc přesvědčivě nevypadal.
Vrata se po Niallových ranách do nich, začala otevírat a k Zaynovi se hrnul Harry. Spustili Liama na zem a oba ho podepřeli. Uvnitř mi chvíli tvralo, než jsem se zorientovala. V Liamově náruči se střídaly osoby, Cara se vítala s Phoebe a já těkala pohledem po rudých osobách i upírech. Poznala jsem několik knížat, ta se ke mě cpala skrze chumel osob. Zayn je pozoroval kritickým okem a když mě jeden z nich políbil na tvář, byl okamžitě za mými zády.

"Mohl by to být můj praděd! Uklidni se." "Nikdo nemá právo, tě líbat. Nezájem, kolik jim je. Mladý maso... Beztak by tě za družku chtěl." "Družku?!" Vyprsknu smíchy a ignoruji gesto pozdravu několika dalších upírů. "No?" "A na tom jsi jako byl kde? Čítával jsi po nocích knihy s upírskou tématikou?" "Možná?" "Zayne, knížky lžou. Kdybych já sepsala knihu, lidé by se nestačili divit, jaká je pravda." "To ale nemění pořád nic na tom, že se mi to nelíbilo." "Tak promiň. Je to zvyk..." Dál se mračí, ale koutky mu cukají.

"Tak jo, odpočineme si. Všichni. Necháme dnešní noc ještě klidnou a zítra... No domluvíme se. Předpokládám, že Scoot už ví, co jste u něj napáchali a že je Michael mrtvý..." Liam se znovu ujal vedení. S kamennou tváři těkal pohledem po našich, a na pár sekund se zastavil u Zayna. Zrovna ve chvíli, kdy pronášel to o smrti Michaela.
"Nemá ti to za zlé." Šeptám mu do ucha, když jsme se odtrhli od ostatních a přešli na konec rádoby obrovské haly. Zayn se položil do prachu, hlavu si vypodložil rukou. S hlavou na jeho paži ho hypnotizuji pohledem.
„Já vím... Ale stejně..." „Volila bych stejně, rozumíš?" Jen zamručí na souhlas, přetočí se na bok a pevně mě obejme. „Prospi se. Ty i miminko to potřebujete. Teď vás nikdo nevzbudí..."