She is Vampire?!

Chapter 44

Chvíli jsme na sebe zírali, než nám to došlo. „Kurva! Kurva! Kurva!" vjel jsem si rukama do vlasů. „Co teď?" „Musíme pryč." „Sophie!" „Je s Liamem, je v bezpečí." „Pochybuju." Ušklíbla se Holly a hryzala si ret. Měl jsem jen pocit, nebo to byl fakt, že od toho se Scootem se změnila? Ta tam byla její bojovná povaha a předchozí chování. Připomínala mi čím dál tím víc člověka. Její strach, gesta...
Dorian rozdával povely. Niall a Harry měli jít na střechu. Já s Holly do přízemí. On a Louis si vezmou jednu stranu budovy, Cara bude muset zvládnout druhou stranu sama.

„Mám strach." „Není čeho se bát." Vrátilo se mi racionální chování a za ten můj hysterický výlev, bych si teď nejraději liskl. „Nic se ti nestane, nedovolím to." Sevřela mi dlaň a statečněji jsme se protahovali kolem rozdělaných aut. Po několika dlouhých minutách, které se pomalu sčítaly a ukazovaly, že uběhlo víc jak půlhodiny, byl všude stále klid. Nikde ani noha, jediné zaskřípání vrat či něco dalšího. Skoro až mrtvolné ticho... Hlavou mi vířilo Nickovo: „ Já se omlouvám. Promiňte mi to." Co jsme mu měli prominout? Je pravda, že s Dorianem se nevrátil. Šel něco zařídit, ale... Co a proč? To kvůli němu, jsme teď obklíčeni? Prozradil, že jsme zde všichni a že máme sošku? To stoprocentně od Doriana věděl. Byl přece s ním v té době... Vyzradil to a oni jej pak stejně zabili? Jak vůbec zvládl vyjít schodiště?
Těkal jsem očima po prostoru, nad hlavami nám bzučela světla a pořád, nikde nic. „O co tu jde? Proč neútočí?" zašeptala mi Holly do ucha. Jen jsem pokrčil rameny, netušil jsem, co na to mám říct. Uběhly další minuty, postupně jsme se seskupili na chodbě. „Chápete to?" Vydechl Harry, zaraženě se rozhlížel. Všechny naše smysly byly v pozoru. Jediná chyba a můžeme všichni zemřít. „Máme se odtud jak dostat?" „Co ty chodby dole? Nevedou někam ven?" „Ta jedna jo, když jsme tu byli úplně poprvé, byli jsme tam, pamatuješ?"Holly s pohledem upřeným na Louise kývla. „Fajn, zkusíme vypadnout." Zatímco holky napjatě poslouchaly okolní projevy, s kluky jsme vrazili ke mně. Zbraně, soška a mohli jsme zkusit zmizet.

Dorian vyrazil bytelné, pancířové dveře, které vedle kamsi do neznáma. Buď to a nebo smrt, tedy... Smrt nás možná čekala i tam, kdo ví...

Procházeli jsme kolem, dá se říct, chlívů. Většina bez dveří, jen s tmavou dírou do něčeho... Holly mi drtila ruku a nejistě ke mně co chvilku vzhlédla. „Co je?" „Já mám strach." Šeptala, sotva jsem ji mohl slyšet. „Jsem tu s tebou. Nic se ti nestane." „Ne o sebe. O tebe... Zayne," donutila mě zastavit. „Jestli mě zničí, zničí tebe, Nialla, Harryho, Louise, Liama i Soph... Vy všichni máte nějakou část mé krve. Já nechci, aby si kvůli mně ty, nebo oni umřeli. On chce mě. Jen mě... A - " „Je mi jasný, na co myslíš a rovnou ti říkám, nemysli na to. Já tě potřebuju, neumím už bez tebe žít. A já přísahám, že ten hajzl zemře. Ale teď se musíme postarat prvně o sebe, o to, abychom se dostali někam, kde budeme v bezpečí. Co se s tebou stalo? Jsi tak jiná... Je to, jako bychom se prohodili. Jsi skoro bezbranná, tak lidská..." Smutně se zasmála. „Spočítej si, kolik osob dostalo mou krev v posledních dnech. Jsem jen unavená a proto tak slabá. Jsem na obtíž, já vím." „Ne, nejsi. Jen jsem přemýšlel co za změnu -" „Pozor!" vřískla Cara, na poslední chvíli jsem strhl Holly k zemi. „Co za změnu, se stalo." Vydechl jsem a uchechtl se.

„Teď se budeš smát?" zamumle mi do rtů. Svět okolo se najednou zastaví. „Vím, že jsi slabá. Ale... Probuď v sobě zase upíra. Až odtud vypadneme, tak si odpočineš. A nakrmíš se."

Holly

Vlastními zuby si prokousl ret a sklonil se. Do úst mi kapala jeho krev a nad námi zazněl výstřel. „Děláte si prdel?" zavrčel Harry a hodil dýku přímo do čela vampánovi, který se objevil necelé tři metry od nás. „Co když je to naposledy?" vytáhl se Zayn na nohy a než já vyskočila, udělal výpad kolem Harryho boku a prorazil skrz naskrz dalšího člena Scootovy bandy. „Jasně, pokud se mám tohoto držet, tak mi dejte chvilku. S Carou si chvilku užijeme." Uchechtlo se zelenoočko a pomohlo mi na nohy. „Jdeme!" couvali jsme k ostatním a dál si snažili zachránit život. Zaynova slova o tom, že je tohle možná naposledy, mi vehnala adrenalin do těla. Není to naposledy!

„Kam?!" vřískl Dorian, když bylo kolem „čisto." „Do nemocnice." „Cože?" otočili se všichni mým směrem. „Musíme říct Soph co se děje a tam... Tam snad budeme v bezpečí." „A co když ne? Chceš dostat nevinný lidi do smrtelnýho nebezpečí?!" „Máš lepší nápad?" štěkla jsem po Dorianovi. Neměl a my byli za několik dlouhých minut u zadního areálu nemocnice. „Nemůžeme tam... Tak. Vypadáme, jak kdybychom šli z jatek." Otíral si Niall z krku cizí krev.
Nejčistší z nás byla Cara a Louis. Zatímco oni se plížili chodbami za Sophií, my se krčili u budovy ve stínu, každý ve svých myšlenkách.

„Jsou v pořádku, a... Někoho ti vedeme." Objevil se Louis asi po půl hodině. Nechápavě jsem na něj pohlédla a ztuhla. Zírala jsem na bratry, kteří jevili známky po dávných bojích. Za tu dobu, co jsem je neviděla, se změnili a hodně. Jejich dětská tvář byla ta tam a paradoxně vypadali o dost starší, než byli. Zjizvené tváře a strniště udělalo své. Vyskočila jsem na nohy a padla jim do náruče. V zádech cítila Zaynův nepochopitelný výraz. „Luke a Mike. Její bratři." Doneslo se mi k uším.

„Co tady děláte?" „Co myslíš?" „Chráníme svou sestřičku." Zazubil se Mike a pohlédl mi za záda. „Zayn Malik, Louis Tomlinson, Niall Horan a Harry Styles." „Čau." Pronesli oslovení naráz, v Zaynově hlasu byla znát nevole. „Rádi vás poznáváme. Slyšeli jsme o vás dost. Ať už jako o lidech, či upírech. A ty, vítej znovu mezi živými." Usmáli se oba na Louise, ten kývl a střelil pohledem k Zaynovi. Vymanila jsem se Lukovi ze sevření a šla k němu. Sevřel mě a políbil do vlasů. „Sluší vám to." Mrkl Luke a otočil se k Dorianovi. „Musíme odtud, jdou i nám po krku. Scoot má lidi všude, ví, že jsme zpět. Jdeme." Ujal se role velitele, Dorian poslušně kývl a všichni za nimi, jako kachňátka vykročili. Jen Zayn setrvával na místě. „Co ti je?" „Nelíbí se mi." „Jsou to moji bratři." „Nelíbí se mi Luke. Mike... Nevím. Ale z něho dobrý pocit nemám." „Zaynie, prosím..." Povzdechl si a vykročil.