She is Vampire?!

Chapter 90

Ležím s Faith v posteli. Holly se sprchuje a já si užívám chvíle samoty s malou. Hladím ji po světlých vláskách, přemýšlím, jestli ztmavnou... Určitě. Oba máme tmavé vlasy... Něco žbleptne. Položím ji na záda, leží mi mezi lokty a kroutí pusinku do úsměvu.
Pitvořím se, a její hnědá kukadla září do dálky. Když se ji otřu vousy o tvářičku, hádám, že to je jen reflex, ale ona bouchne pěstičkou do mé ruky, jako kdyby chtěla ještě.

Dělám zvuky, škrábu ji vousy, prdím ji na bříško... Sám se nahlas směju a když se ke mně přidá Holly, zrudnu. Drží svůj mobil a natáčí. „Proč přestáváš?" Mobil skončí v křesle, on se k nám přitulí. Faith ví, že maminka přišla a její spokojená nálada je pryč. Chce jíst a začne to dávat velmi hlasitě najevo...

Ležím Holly v náručí. Hladí mě ve vlasech, oba se díváme na naši spící holčičku a já znovu děkuju. Holly se tiše směje, opakuje, že nemám důvod děkovat, vzápětí ona děkuje mě. Handrkujeme se, vyhrožujeme si se smíchem do rtů, vydíráme se, mazlíme se...

Když padl oficiální termín porodu, všichni se mohli zbláznit a volali nám, jak to vypadá. Mlžil jsem, že zatím nic, ale vše je v pořádku. Všichni chtěli mluvit s Holly, ta se přidávala k mému lhaní... Po dalším týdnu, kdy mi volal Liam, že za hodinu vyráží k nám, tak ať s tím počítáme, musím s pravdou ven. Je vzteklý, že Holly stále neporodila, a kde je jako problém.
„Neříkej mu to." „Cože?" „Ať přijede, aspoň bude mít překvapení." Šeptá mi tiše do ucha, přitom mě do něj kouše a já se znovu ujišťuju, v kolik že zhruba Liam se Soph dorazí.

„Nečekal jsem, že dorazí jen on... Co dělat, že nejsme doma?" Choval jsem Faith a kritickým okem sledoval, co se děje za oknem. U chodníku parkovalo několik aut a postupně z nich vylezli všichni, dokonce i Phoebe od Cary. Za tu dobu, co jsem ji neviděl, se vytáhla a začala se podobat na Caru.

„Půjdu otevřít, připrav se na ten řev, proč nemám už tak velký břicho. Hlavně zacpi Faith ouška, ať se nevyděsí." „Velký bříško?!" Přitáhl jsem ji za loket zpět k sobě. Drze se usmála, omotala mi jednu ruku kolem pasu, druhou dala za krk. „A ne snad?" „Máš nádherný tělo! Nemůžu se dočkat, až si ho budu moct vzít." Svíral jsem ji zadek v dlani, na lokti držel Faith a měl pocit, že držím celý svět.
 Jemně mi skousla ret, zatahala a šeptala, že musím  chvíli vydržet. Ještě mi tiše, do rtů zachraptila, že večer, až bude Faith spinkat, mi něco dá a pak utekla ke dveřím. Stál jsem za rohem, houpal Faith na rukou a čekal, až se ozve zvonek.

„Holly! Proč neležíš?!" Liamův hlas se nesl prostorem. Jeho otázka se setkala se souhlasným vrčením ostatních a napočítal jsem přesně do pěti, když se ozval první výkřik.

„Kde máš břicho?!" „Pryč?" Holly zněla pobaveně a to byl můj čas. Vyšel jsem, s kamennou tváří zpoza rohu. Civělo na mě několik párů očí, čelist všichni pokleslou. Omotal jsem ruku kolem pasu Holly, dal ji pusu do vlasů a ona si převzala Faith.

„Miláčku, podívej, kolik se na tebe přišlo podívat tvorů noci."

Holly

Měla jsem šílenou chuť, se začít smát. Tohle mě bavilo mnohem víc, než vidět Zayna, jak drbe vousy Faith na bříšku a dělá pazvuky.
Všichni si nás nevěřícně prohlíželi, vyměňovali si pohledy a několik z nich, se jeden po druhém nadechlo, aby něco řekli, ale pokaždé zmlkli.

„Dáte si kafe, nebo hned jedete?" Zayn si pobaveně rýpl. „Liame! Pusť ho!" Nemusela jsem mít péči, Liam odlétl přes celou chodbu a i když se mi nelíbilo, jak s ním Zayn hodil, kontrolovala jsem jeho, Liama jen propalovala pohledem.

„Co děláš?!" „Celou dobu ti volám a ty opakuješ, že přenáší. A ono je to narozené?!" „Chtěli jsme mít svůj klid! Naběhnout na režim s dítětem, aniž bychom tu o někoho zakopávali!" Faith se nelíbí křik, co slyší a Zayn zjihne. Vloží ji o pěstičky ukazovák a znovu pohlédne k Liamovi. „Až vy dva budete mít dítě, taky asi nebudeš chtít, aby ti někdo rval dítě z rukou a nenechal Soph odpočinout." 

Liam supí, ale Soph je při nás. Stejně jako o ostatní. Jenže než se vzpamatuju, moje dítě je v cizí náruči a koluje, jako věc a ne živá bytost. Nelíbí se ji to, pláče a mně se chce brečet s ní.
Otáčím se k Zaynovi, jen se kolem mihne a zachytí Faith na poslední chvíli. Sophie je na smrt bledá, chraptí omluvy a svádí na Harryho, že do ní strčil a ona ji upustila. Ten jen lapá po dechu a já čekám, kdy se Zayn rozeřve. Já nemůžu, jsem až příliš ochromená strachem.

„Tak aby bylo jasno, nikdo si Faith nepochová, pokud nebude sedět! Nikdo!" Procpala jsem se k nim, vzala ji a utekla s ní nahoru. Tam jsem kontrolovala, jestli je v pořádku...