She is Vampire?!

Chapter 73

Odtáhl jsem se od ní na poslední chvíli. S něžným úsměvem sledovala, jak jsem se udělal na její bříško. Zvedla oči, natáhla ruku a přitáhla si mou hlavu ke své. „Miluju tě." Předběhl jsem ji, když se nadechla. Položil jsem se vedle ní a s povýšeným úsměvem jsem se díval, jak sebrala prstem ze svého bříška moje sperma a bez skrupulí si jej dala do úst, pak se na mě položila. Hladil jsem ji po rameni, chvěla se a zahrnovala můj krk polibky.

Její polibky mě uspávaly, ale ona usnula dřív. Pomalu jsem ji položil do postele a zabalil do peřin. Za prvé byla studená, za druhé stále nahá a já odmítal riskovat, že sem někdo vleze a uvidí její nádherný tělo, zatímco si skočím pro notebook.
Spala a já hledal byt. Odmítal jsem být tady déle, než bylo nutné. Teď, když v pokoji ticho, které rušil její spokojený dech, jsem mohl slyšet, jak ostatní ve vedlejších místnostech dělají bordel. Vztekal jsem se, v duchu je proklínal, jestli ji vzbudí.

„Co děláš?" Utekly asi tři hodiny. Na liště jsem měl pootvírané inzerce a na záda mi dopadlo její tělo. Položila se na mě a přetáhla přes nás peřinu. „Hledám byt." Natočil jsem hlavu, aby mi mohla dát pusu.

„V Londýně?" „Z velké části, jsem hledal byty jen tady. Kam bys chtěla?" Obrátila jsem se pod ní a ona mě něžně hryzala do brady. „Daleko." „Proč?" „Nechceš?" „Teď kladu otázky já. Takže?" „Já ani nevím. Mám Londýn ráda, ale... Vzpomínky nejsou moc hezké a hlavně, chci naše dítě vychovávat jen s tebou. Liama a Soph k tomu nepotřebuju." Začal jsem se smát a žadonil o pusu. 

„Niall mi říkal, že jsi z Bradfordu. Jaké je to tam?" „Hezké, vezmu tě tam. Za pár dní. Až se dáme víc do kupy." „Víš, je zvláštní, že o tobě vlastně nic nevím." „Ne?" „No ne... Poznala jsem tě jako nájemného vraha, který mi zachránil život, zamilovala se do něj a," Posunula se nad mou tvář, usmála se, sklonila a políbila mě jinak, než doposud. Naprosto něžně a dokázala mi tím, jak moc mě miluje a je zranitelná. „Zjistila, že bez tebe nemůžu být a kdybych tě ztratila, nepřežila bych to. Chráníš mě od doby, co jsme byli spolu poprvé u Scoota... Pamatuješ, když jsi přišel do toho klubu? Jak jsi mě objímal? Jako kdybych byla tvoje. Tiskl jsi mě k sobě a já měla chuť obrátit se k tobě a dát ti pusu. Strašně se mi podlamovaly nohy, doufala jsem, že si toho nevšimneš. Líbil ses mi... Všimla jsem si i toho, jak ses díval po klucích, co mě tam sledovali. Vadilo ti to..." Uchechtnu se a role se prohodí. Položil jsem ji na záda a nechal se dál hladit po tvářích a krku. „Ale nic jsi mi o sobě neprozradil. Nevěděla jsem ani, kolik ti je." Znovu jsem se rozesmál. „A teď už to víš?" „No, vzhledem k tomu, že jsem o dost starší, tak je to vlastně nepodstatná informace."

Hryzl jsem ji do ucha a ona tiše zasténala. „Mám tě před očima, když jsi vešla to ráno do Liamova kanclu. Byla jsi naštvaná a nádherná. Měl jsem chuť tě vysadit na stůl a vyšukat z tebe ten vztek. A přitom... Bál jsem se. Do tý doby mě nikdy nenapadlo, že můžou existovat upíři. A pak jsem viděl tebe. Nádhernou holku, co prožila nějaké století... Když jsi na mě, v tom sídle ležela a já se snažil zastavit tvoje krvácení, byl jsem vyděšenější víc, než když jsi mě v tom kanclu držela za krk a přejížděla mi drápky po tepně. Vzrušilo mě, když jsi mě na krk políbila, chtěl jsem znovu cítit tvoje rty. Přál jsem si, abys mě líbala. Chtěl jsem tě mít pod sebou. Nahou, zranitelnou, vydanou mi..." Pobaveně se usmívala a zakousla se mi do krku.
„Vážně jsi věděl, že jsem v té nemocnici byla?" „Jistě. Cítil jsem i to, jak jsi mě něžně políbila..." „Když tě střelili," Poskočila zase o kus dál, v našem společném životě. „Myslela jsem, že tě ztratím. Bála jsem se toho... Do doby, než jsem tě poznala, bála jsem se jen o sebe a Liama. Pak Soph... Bráchové byli pořád v trapu, o ně ten strach tak velký nebyl. Ale u tebe to bylo jiné."