She is Vampire?!

Chapter 89

Zayn

Nevím, na kterou se dívat dřív. Jestli na Holly, nebo na malou. Když mi Holly omdlela, přestal jsem ji na pár sekund vnímat a topil se v očích miminka. S bušícím srdcem, jsem klouzal očima, po maličké tvářičce a postupně přejel zrakem celé tělíčko. Po zjištění, že to je holčička, jsem se rozbrečel a miminko se přidalo. S nevolí jsem ji položil do postele a křísil Holly.

Teď, stírám slzy Holly. Natáhla ruku a konečky prstů přejela po tvářičce holčičky. „Je to holčička, viď?" Nechá ruku nataženou k miminku, druhou mě hladí po tváři.
„Je to ta nejkrásnější holčička, jaká na světě je... Teda, nejkrásnější holčička a maminka. Nikdo krásnějšího, tady není." Mlčky se díváme tomu druhému do očí a já se pak s velkou dávkou váhavosti, skláním pro pusu. Omotá mi ruce kolem krku a líbá mě do doby, než se malá rozpláče. Uklidní se v okamžiku, kdy ji položím Holly na prsa a na pár sekund, přitisknu tvář na její zádíčka.

Ve vlasech mi okamžitě přistane dlaň Holly. Chvíli se nechám hladit a pak se nad obě vytáhnu. „Měli bychom k doktorovi, že?" „Pro kontrolu..." Je vysílená, chci ji nechat spát... Místo toho, nechávám svou holčičku v naší posteli a Holly mám v náruči. Dveře od koupelny nechávám otevřené, dávám si záležet, abych slyšel sebemenší zašustění malé v posteli, zatímco kolem mě teče voda.
Holly se mě drží kolem krku a vím, že kapičky, co ji stékají po tváři, nejsou způsobeny vodou. Slíbávám slané slzičky, navzájem se omýváme a zatímco ona, i přes protesty, leží na druhé polovině postele, která je čistá, já držím na lokti holčičku a pod vlažným proudem vody, z ní smývám nečistotu.

Zkoumavě se na mě dívá, ukazuje bezzubé dásničky a já se nemůžu a nechci vynadívat. Mokrým prstem, ji otírám nosík a ona má v očích rozvernost. Otvírá pusinku a snaží se prst dostat do pusinky.

„Má hlad..." Vrátím se s ní zpět. Ručník, mi pro její tělíčko přišel zbytečně drsný a zabalil jsem ji do vyprané košile, která visela na sušáku.
Ležím u nich a dívám se. Když je malá najezená, podávám Holly to, co pro malou chce. Je z ní za chvilku vánočka... Utažená v zavinovačce, s čepičkou, která ukrývá chmýříčko vlásků.

„Můžeš chodit?" „Jo..." Bolí ji to. Syká, když se staví na nohy a já si s jemnou dávkou pobavenosti pomyslím, že by v ní nikdo nehledal vraha a zabijáka. Nebezpečnou šelmu...

Omotal jsem ji ruku kolem pasu, s vděkem ke mně natočila tvář a opřela se o mě. „Hned jsem u tebe, vydrž chvilku stát." Položil jsem malou zpět do postele a ona s odmítáním, že ji tady nemůžeme nechat samotnou, skončila v mé náruči. Bez zbytečných slov, jsem ji odnesl do auta a za pár sekund byl zpět s malou.

Zatím mi nedocházelo, nějak významně, že se nám změnil život a naše miminko, je s námi. Sledoval jsem je, ve zpětném zrcátku a po třech hodinách, opatrné jízdy, jsem zastavil na parkovišti před nemocnicí.
Na recepci proběhlo, trochu kostrbaté vysvětlení, proč sháníme zrovna toho doktora a pak nás odeslali do jeho ambulance. Tam proběhl jakýsi stop stav.
Pacientky, které tam čekaly, s hlasitým nesouhlasem křičely, proč kvůli nám doktor ruší svou ordinační dobu a volá pro ně jiného doktora. Nás bral kamsi do zadní části dlouhé chodby.

S nevolí jsem se díval, jak moje dítě odnáší sestra kamsi a mě doktor vyhazuje na chodbu.

„Chci tu být!" „Musím ji prohlédnout!" „Doktore, já si cením vašeho povolání, ale právě jsem zvládl odrodit svoje dítě a o obě se postarat. Budu stát u hlavy!" Doktor rezignuje, já se s odoporem dívám, na ty nástroje které k prohlídce bere, ale pak prohlašuje, že je vše v naprostém pořádku. Na konci dává Holly recept, něco ji říká a ona, rudnoucí, kývá na souhlas.

Chci svoje dítě, i ona je nervózní. Doktor odběhl, uplynula víc jak hodina a on se konečně vrátí, s naší malou v provizorní, prosklené postýlce.

„Je v pořádku, v naprostém. Ale byl bych raději, kdybych si vás tu nechal, den – dva, na pozorování." Jen v jejich zájmu souhlasím, on slibuje, že nebude nic volat Liamovi a já sbíhám do auta, pro její tašku.

Sám jsem večer odešel na hotel, v noci se protáhl oknem dovnitř. Sestry mě vyhodili, i přes svolení lékaře, kterému jsem se nemohl dovolat. Chuť, rozervat jim hrdla byla obrovská, ale na oddělení byly další maminky, které je potřebovaly...

Ležel jsem s Holly v posteli, líbal ji, hladil. Díval se, jak se malá živí. Snažil se zapamatovat si, do detailu, její první hodiny s námi...

„Jak se bude jmenovat?" Už jsem to nevydržel, musím to vědět. „Máš nějaký návrh? Upřímně, čekala jsem že to bude chlapeček. A to, by byl „Zayn," teď nevím." Tiše se směje a hladí maličkou po tváři. „Mám jedno jméno, ale co když, nebudeš souhlasit? Chtěl bych, aby se jmenovala po tobě... Ale po tom všem... Věřím, teď už ano, že se nic nepokazí. Že všechno bude báječné... Chci, aby se jmenoval Faith." Mrknu a přidám se k hlazením malé.
„Faith Malik... " Šeptá mi do rtů a souhlasně kýve... 

Dva dny jsou pryč, nikdo z ostatních neví, že máme dítě a my konečně můžeme domů. Jasně, když už jsme tady, mohli bychom na návštěvu, pochlubit se... Ale oba chceme klid a být s Faith, jen ve třech.