She is Vampire?!

Chapter 79

Jen jsem stál a nechápal smysl jejich slov. Sklopila hlavu a pak ji zavrtěla. O zem cinkl prstýnek, který si přivlastnila a trhla rameny. „Je mi to líto. Nejde to zvrátit... Kdyby ano, udělám to. Okamžitě."

Pak se otočila a ušla několik metrů, vzápětí se rozběhla a já konečně začal myslet. Doběhl jsem ji po pár metrech a ona se mi snažila vykroutit z náruče. Spadli jsme do trávy a já ji dál, pevně svíral. „Uklidni se! Přestaň! Ublížíš si! Lásko, prosím!" Konečně přestala a roztřásla se v návalu pláče. 

„Přestaň, přestaň to říkat. Já toho nelituju! Rozumíš?! Jsi moje... Miluju tě, nedokážu bez tebe být a já to chtěl! Chtěl jsem být, jako ty! Vím, že oni umřou a já budu dál... Holly, prosím, řekni mi, že to nemyslíš vážně. Že toho nelituješ. Že nelituješ, že ses mi upsala, že jsi mě stvořila... Nemůžeš toho litovat!" Chrčím ji do ucha a pořád ji svírám. Drápky mi přejede po zápěstích a nanovo se rozpláče. Vrtí hlavou a mně se uklidňuje srdeční akce. Lhala mi, nelituje... Líbám ji na krku a pořád ji svírám. Když cítím, že ke mně točí tvář, narovnám se a setřu ji poslední slzičky. Slíbávám slané cestičky a ona se ke mně otočí celá.

Vytáhl jsem nás na nohy a ona se mi v náruči zhroutila. Když se uklidní, nechci tohle řešit tady, chci jen vědět, co se stalo, proč zabila.
Šeptá mi do ucha, že slyšela křik nějaké dívky a pak poznala hlas té mrtvé. Jednala ve zkratu, ale zachránila Wall život. Nechce mi pak už o té mrtvé nic říct. Musím domů, vysvětlit to, minimálně Wall... A musím vědět, že je v pořádku. Když Holly zjistí, kam ji vedu, prosí ať ji nenutím...

„Řekl jsem, kdo jsme! Ale ona musí vědět, co se stalo a proč je ta holka mrtvá! Rozumíš? Pak odejdeme, přísahám! Nikdo, ti nebude nijak ubližovat, ani slovně. Vzdám se své rodiny, udělám cokoliv." „Zayne, to ne!" „Pochop, že ty jsi pro mě ta nejdůležitější bytost, kterou mám! Pokud tě oni nebudou akceptovat, tak já je vídat nepotřebuju!" Držím ji hlavu v dlaních a palci stírám slzičky. Rty se ji chvějí a když ji políbím, je z ní panenka. Kolena se ji podlomila a zachytil jsem ji na poslední chvíli. „Miluju tě, miluju tě, miluje tě." Opakuje mi do rtů a nemá daleko k tomu, aby se nanovo zhroutila.

Doma je slzavé údolí. Mamka ošetřuje Wall ruku a když nás spatří, hystericky zaječí. „Jak ses sem dostal?!" Táta sice pouští síru, ale bojácně stojí u stolu s mamkou. „Nepotřebuju klíče. Jsi v pořádku?" „Ona! Ona ji zabila!!" Hystericky zaječí a omdlí. Když se k ní vrhnu, naši se mě pokusí odstrčit. „Nehodlám ji zabít!" Oba se stáhnou a ségra se začíná po pár minutách probouzet.

Omotá mi ruce kolem krku a mamka opět ječí. Ať mě okamžitě pustí, že jsem vrah. Waliyha se na mě nechápavě dívá a přeleze na druhý konec pohovky. Střelím pohledem k Holly. Dlaně má na bříšku a plaše se dívá po rodičích.

„Sbalím si svoje věci a vypadnu. Neboj se, vám bych neublížil..." Otočím se k Wall a váhavě ji pohladím po noze. Ucukne a nechápavě se zamračí. „Je mi to líto, mami, ale já se pro tohle rozhodl. Jen buď od té lásky a řekni těm majitelům, že jsem si to rozmyslel. Mám vás rád."

Balím se. Holly mi pomáhá a já polykám slzy. Sbalil jsem si všechno oblečení a z nostalgie přihodil pár fotek rodiny, víc jsem nepotřeboval. Když dávám věci do auta, vidím v okně jejich tváře...

 „Tohle není dobrý způsob..." Zastaví mě Holly, když chci nastoupit. „Já si vybral, rozumíš? Chci tebe. Tebe potřebuju k životu!" „Je ne? Zayne, je to tvá máma..." „Má máma, má milovat mou dívku a pokud ne, tak ji k životu nepotřebuju. Vychovala mě, starala se... Ale poslední roky se starám sám o sebe, domů jsem posílal peníze a zjevně ji ani teď nevadí, že to byly krvavý prachy. Lásko, jediný člověk, kterýho já potřebuju, mi stojí v náručí a v bříšku má moje dítě." Jen zavrtí hlavou a schová mi tvář ke krku. Balancuje na špičkách a silně mě objímá. „Je mi to líto." „To nevadí, přebolí to." Poslední pohled do okna a cestou z Bradfordu, sjedu na odbočku, kde má stát hotýlek.

Ležím v posteli, na stolku kousek od postele je krabice s pizzou a Holly je ve sprše. Vrátí se zamotaná v mé košili a stulí se ke mně. Mlčíme, vdechuju její vůni a hlodá ve mně červ zvědavosti, ohledně té mrtvé holky.

„Učil ji, na mně... Ty jizvy, co mám na nohou, jsou od ní. Uvazovali mě na železný stůl s okovy a ona do mě řezala. Měla sotva deset a on ji nechával, aby mě týrala a dával ji do rukou zbraně... Střílela do hlav ty, které už Scoot nepotřeboval. Když jsem utekla, asi se bál, že se budu mstít... Hledala jsem ji, to je pravda, ale pak jsem to vzdala. Tady to, byla náhoda... Slyšela jsem tvou sestřičku, prosila, ať ji neubližuje, že udělá všechno... Pak do ní začala řezat. Když mě viděla, poznala mě a začala ječet ona a já prostě jednala... Chtěla jsem ji ublížit, za sebe, i za ty jizvy, co způsobila Wall..."

Vše se ve mně sevřelo. Tušila, nad čím přemýšlím a začala sama mluvit. Teď se mi opřela o hruď a mrkáním zaháněla slzy.