She is Vampire?!

Chapter 70

Zayn

Cítím na sobě její tělo. Její vůně, mi motá hlavu a když zvednu ruku, abych ji objal, dál na mě nerušeně leží. Musel jsem usnout a ona se na mě položila. Otevřel jsem oči a viděl jen záplavu tmavých vlasů. Hladil jsem ji po boku a objal ji i druhou rukou.

Proklínal jsem sám sebe za to, kde jsme. Ona tu neměla vůbec být. Její tělíčko nemohlo tuhle zimu, která tu panovala, přejít bez nějaké odpovědi. Dřevo dávno dohořelo a já ji teď ze sebe opatrně stahoval. S odporem, jsem ji položil na ledovou zem. Neměli jsme nic, na co bych ji položil. Moje špinavé triko, bylo víc rozervané než celé a ona to své zničila... Protáhl jsem se ven. Mrholilo, z lesa vycházela pára a já hledal něco, co bych mohl ulovit. Nepohrdl bych asi ani vránou.

Musel jsem potlačit uchechtnutí. Nedocházelo mi, jaká změna se se mnou pořádně stala. Až teď, když jsem žil jako zvíře ve skále.

S tichou omluvou, jsem zlomil zajíci vaz, našel stejně jako Holly, několik lesních plodů a vracel se zpět. Spala a já znovu odešel, tentokrát pro dříví. Bylo mokré a špatně chytalo, zbytek mého trička, posloužil pro vzplanutí dřeva.

„Ahoj ospalče." „Ahoj." Zvedla dlaň a začichala. „Zajíc?" „Nic lepšího a většího tu snad nežije. Uznávám, že jelen by byl asi lepší porce." Smála se mi do úst a když zjistila, že jsem od pasu nahoru nahý, omotala se kolem mě a snažila se mě zahřát. „Není mi zima, pojď blíž k ohni. Jsi úplně ledová."

Odhodil jsem kost ze zajíce na konec jeskyně a v ruce mi přistála část, co jedla. „Nechci. Pak to dobrý nebude a je škoda to jen tak vyhodit." „Musíš jíst." „Stačilo mi to." Dojedl jsem zbytek a kosti letěly k těm ode mě. „Přestává pršet, jen mrholí. Můžeme k večeru jít. Určitě se ostatní i bojí. Nebylo by na škodu, dát jim nějak vědět." „Chceš poslat koroptev?" Zasmála se mi do ramene a posadila se mi mezi nohy.

„Víš, na co se těším?" „Na co?" „Na byt. Na teplo, sucho. Na sprchu, nebo vanu. Dlouhou, plnou horké vody a pěny. Na večeři, která nebude mít tak jednotvárnou chuť. Na postel, do které si budu lehat k tobě." Usmál jsem se ji do vlasů. Nehty mi přejížděla po zápěstích a zavrtávala se ke mně více. „Měkká matrace, teplá peřina a tvoje tělo, které mě bude zahřívat, objímat, chránit... Můžu žít s pocitem, že už není nikdo, kdo mi tě chce vzít a mě zabít." Přiložila dlaně na moje, které jsem měl položené na jejím bříšku a natočila ke mně hlavu.
„Nenapadlo mě, že se někdy zamiluju a upíšu se. Že se kvůli mně, někdo změní... Že budu čekat dítě... Myslela jsem, že budu sama. Chránit si život, vyhýbat se těm, co by mě chtěli potencionálně zabít a hlavně se vyhýbat Scootovi.

„Taky jsem nikdy nezvažoval, možnost dítěte. Vyhovoval mi život, jaký jsem vedl, než jsem tě poznal. Toužil a toužím po tobě víc, než si myslíš. Kdybych tě neměl... Nic by nemělo smysl. Kvůli tobě, bych udělal spoustu věcí. Slibuju, že se zaběhneme do normálního, nudného života a budeme řešit problémy normálních smrtelníků a nikdo nás nebude chtít zabít. Jen já budu chtít zabít každého, kdo se na tebe usměje." Začala se smát a hladově mě líbala.

„Půjdeme?" Venku se smrákalo. Konečně přestalo pršet, ale jak dlouho to vydrží, jsem nemohl odhadovat. Nebesa nad námi byla pořád zatažená a bylo jen otázkou času, kdy se znovu rozprší. Ale tam jsme už déle zůstat nemohli. Byla zmrzlá, div si neprokousla jazyk, když ji drkotaly zuby. Musela do tepla...

Kývla a objala mě. Bradou se mi opřela o hruď a jemně se usmívala. „Zaynie?" „Mm?" Hladil jsem ji palcem po dolním rtu a ona se vytáhla na špičky. „Děkuju." „Za co?" „Za všechno." Výmluvný pohled, smíchaný s pobaveným a zvesela vykročila na rozměklou půdu. Se smíchem ji doběhl a ona mě okamžitě podepřela. „Holly, to je dobrý. Nejsem už tak unavený." Zavrtěla hlavou a mně, po pár vteřinách došlo, že ona mrzne, proto se tak ke mně choulí.