She is Vampire?!

Chapter 24

Srdce mi vynechá několik úderů. Seskok, ucítím ostrou bolest v kotníku, ale neřeším to. Nemůžu. K jeho tělu se sbíhá několik osob. „Vampýr!“ zařve mužský hlas a kolem mě prosviští dýka i kulky. Pohání mě vztek, jedna z kulek mě škrábne do ramene, muž, který vystřelil, jde k zemi s mou dýkou v krku. Další padá na znak s shurikenem mezi očima. A ti dva poslední mi jdou naproti. Zpoza zad vytáhne jeden z nich katanu.
„A ty si myslíš, že s tímto máš šanci?“ uchechtnu se. Zayn nakloní hlavu, v očích má slzy a něco naznačuje ústy. Uhnu na poslední chvíli, pramen vlasů se snáší k zemi, neuhnout, jsem bez hlavy. Toho s normálním nožem mám vyřízeného ihned, ale ten poslední je tvrdý bojovník. Umí se zbraní a je i mrštný. Až díky nerovnosti cesty zakopne a jeho vlastní zbraň mu projede celý tělem.

„Zayne!“ „Jsem v po-pohodě.“ Vydechne. Z úst mu vytéká krev. Natáhne ruku a zachytí roztřepený zbytek vlasů. „Hajzl.“ Ušklíbne se a koutky úst  se mu slabě zvednou. Zjišťuji, že ho střelil do hrudě. Hrubým odhadem předpokládám, že kulka tak tak minula srdce. Triko barví rudě až skoro černě zakalená krev.
„Co tě znám, tak lítám v jednom průseru za druhým.“ Uchechtne se a odplivne krev. Nevím, na co čekám. Měla bych volat záchranku, nebo někoho z vampýrů, místo toho jen tlačím na ránu a snažím se zastavit krvácení. Jeho humor mi však zvedne koutky. „Promiň. Ale zapletl ses s upíry.“ Otřu mu opocené čelo.
Tuhle situaci jsem už zažila, s Liamem. I jeho postřelili, ale do krku. Centimetr od tepny, kdybych ho ale nekousla, zemřel by. Pohlédnu na Zayna, z koutku mu vytéká slza. „Slib mi něco.“ „Nebudu ti nic slibovat, ty neumřeš!“ „Slib mi něco!“ zvedne hlas a stiskne mi zátylek, donutí mě tak sklonit se mu k tváři. „Niall. Je jako můj brácha, vím, že ti řekl co se mu stalo. Postarej se o něj, jo?“ „Postaráš se o něj ty. Nenechám tě umřít!“ konečně lovím telefon, ale on mi ho vyškubne. „Holly, to nemá cenu.“ Začíná chraptit. „Ne-nepřijedou včas. Ne-nevol-ej nikoho. J-jen buď se-se mnou.“ Do očí se mi tlačí slzy. Mlčky mu hledím do očí a moje slzy padají na jeho tvář.
„Nemůžeš umřít, nemůžeš mě tu nechat.“ Dotknu se zlehka jeho rtů svými. „Chtěl ses stát upírem, můžu tě tak zachránit. Chceš to?“

Nereaguje, a pak zavrtí hlavou v nesouhlasu. „Zayne!“ „K-kvůli Liamovi si ma-málem umřela. Co-co když teď, kvů-kvůli mně?!“  „Je to moje rozhodnutí, nemůžeš umřít!“ „Stejně j-jako moje.“ „Víš, co se stane, když řeknu ty dvě slova nahlas?“ Z posledních sil zvedne obočí a kývne. „A řekla ti Soph, co se stane, když to řeknu a dotyčný umře?“ zavrtí hlavou. „Zemřu taky. Miluju Tě!“ Oči se mu naplní slzami. „Holly!“ zašeptá. „Nedovolím ti umřít, dovol mi to. Zayne prosím! Já už to řekla, nemůžu to vzít zpět.“
„Pusu.“ Zachraptí. Dotknu se jej, tak něžně jak jen to jde.  Zlehka pohne rty, a pak natočí hlavu na stranu. Natáhnu se po jeho ruce. Nehty proříznu tenkou kůži na bříškách prstů, jak svých, tak jeho. Zavrčí bolestí. „Bude to bolet, odpusť.“ Skloním se ke krku a zakousnu se. Skrz ranky v prstech proniká do jeho těla má krev, zatímco já ústy dostávám tu jeho.  Vzpíná se, bolí ho to. Upírské buňky napadají ty jeho a ničí v něm všechno lidské. Celý měsíc se v něm budou rvát dva druhy krve;  upír a vampýr. Ta lidská zemře ještě dnes. Celý měsíc budeme trpět oba. Jen rozdílným způsobem. On bude trpět návaly vzteku, agrese u něj bude na šílené hranici. Síla, rychlost, hbitost se mu zněkolikanásobí. Díky světlu bude trpět bolestí hlavy, zrak se mu obmění. Sluch bude srovnatelný s netopýřím. Čich bude lepší jak psí. Celé tělo jej bude bolest, kosti zesílí, svaly taky. A já? Uhlídat někoho takového je dřina, s Liamem jsem skoro nespala a několikrát jsme si porvali. Bylo mu jedno, že jsem holka. Když se uklidnil, omlouval se mi, ale několik jizev od něj na těle mám doteď…
Zachrčí. Něco cinkne o chladnou cestu. Kulka… Rána se mu zaceluje, na chvíli se odtáhnu a pohlédnu mu do očí. Rty se mu chvějí a oči, jindy hnědé dostávají rudou barvu. Opět se vrátím k jeho tepně. Je mi zle, tolik krve jsem vysála je z Liama, pak jsem zvracela a byla sama na pokraji smrti. Dostal mě z toho skladu, kde jsme byli a stejně v noci zmizel. Stihl zabít sedm lidí, než jsem ho našla… To se opakovat nesmí.
Po dlouhých minutách přestávám. Svezu se mu na hruď. Mám pocit, že jestli se pohnu, vše vyzvracím. Slinami zacelím rány, jak na krku, tak na prstech a pak se opět položím. Leží a zprudka oddechuje. „Zayne?“ zašeptám a váhavě zvednu hlavu. Otevře oči, duhovky má krvavě rudé a jen černé, špendlíkové hlavičky zobrazují čočku. „Už chápu, proč Liam říkal, že to bolí.“ „Otevři pusu.“ Poslechne. Jeho klasické špičáky se mi mění před očima.
„Musíme odtud.“ Zvednu se a zavrávorám. Spadnu mu do náruče.