She is Vampire?!

Chapter 87

Zayn

„Nechceš tu teda přespat?" „Ne, díky. Nebudu vám křenit." „Haha." „Abstineční příznaky, jsou určitě hrozný, co?" „S pusou ale nic nemá." „Ty jsi prase!" „Na blbou otázku, blbá odpověď." Kolem boků jsme pocítil stisk a otočil hlavu. „Jaká?" „Nialla zajímá, náš sexuální život." „Ježiši Nialle..." „Blbe!" Vrčí blonďák ke mně a objímá Holly.

„Hele, kdyby cokoliv, volejte. Budu tady hned... Klidně i v noci." S mávnutím za jeho zatroubením, zabouchnu dveře a Holly se na mě pobaveně dívá. 

„Jsi oplácaný, trošku. Ale pořád sexy." „Tomuhle, říkáš oplácanost?" Hryzla se do rtu a drápky mi přejela přes vyrýsované břicho. „Ale to, že jsi přibral nepopřeš." „O to se nesnažím, ale oplácanost vypadá jinak, těhulko." Rozbrečela se smíchy. Trhnutím jsem k sobě přitáhl, zadečkem se mi napasovala na klín a zavrtěla se.

„Miluju vás." „My tebe. Počkej, co blbneš! Dej mě okamžitě dolů! Není ti dobře a já jsem těžká!" „Určitě, slůně úplné..." Položil jsem ji do postele a přitulil se k bříšku. Jemně ho líbám, šeptám slůvka miminku a Holly mi usne.

Vytáhl jsem se k ní a ona se mně automaticky snažila přitulit. Na chvíli procitla a smutně se usmála. „Chci ti spát v náručí." „Ještě chvilku a budeš tak spinkat." Protáhl jsem ji ruku pod hlavou a přetočil se na bok. „Budu držet tebe i miminko."
„Nikdy by mě nenapadlo, že tohle jednou budu prožívat." Zašeptá, dá mi pusu a znovu usne.

Prohlížím si její spící tvářičku, dlaň má na bříšku... Snažím se přesvědčit, že se už nic nestane. Malé se narodí a vše bude v pořádku. Nikdo po nás nepůjde, nebudu se muset stresovat... Pořád je budu chránit, ale ne s takovou razancí...
Mám najednou strach i usnout. Nechci mít noční můry, nechci ji znovu vzbudit...
Civím do okna, pomalu začíná padat tma.

„Zaynie? Ty nespíš...Proč?" „Nechci." „Proč??" „Nechci tě zase vzbudit." „Zayne..." Hladí mě po tvářích a konejšivě líbá. „Prosím, pojď spát. Musíš. Slibuju, že žádný můry nebudou. Uvidíš." „Jak to zařídíš?" „Budu u tebe." Uculuje se, okusuje mi něžně bradu a já se ji rezignovaně položím na prsa.
„Víš, co je krásný?" „Ty?" „Milé, ale ne." „Tak co?" „Tohle. My dva, teda, tři... Mám rodinu." Zavýskla a donutila mě, se začít smát.

„We are family..." Začal jsem zpívat a ona se začala nekontrolovatelně chechtat. Po tvářích ji tekly slzy a trvalo, než se uklidnila.

„Chci vidět, jak se směješ s naším miminkem." „Chci vidět, jak ho držíš..." Jezdila mi prstem po tetování na rameni a nevinně se usmívala.

„Co bys chtěl?" „Chci, aby bylo hlavně zdravé." „Ale no tak... Kluka?" „Holku!" „Jako fakt?" „To musí chlap zákonitě chtít kluka?" „U nás to tak bylo. Táta chtěl prvně kluka, aby pak mohl mít holčičku. Jen kvůli tomu, že on holčičku moc chtěl, ale zároveň chtěl, aby ji měl kdo chránit, když on nebude na blízku."
„Když budeme mít holčičku, tak ji budu chránit já. Vždycky, napořád." „Co kdybychom měli dvojčata?" „Cože? Je tu něco, o čem nevím?!" „Nee?" „Lásko! Budeme mít dvojčata?!" „Vadilo by ti to?" „Děláš si teď srandu, nebo to myslíš vážně?" „Odpověz mi, vadilo by?" „Ne, jistěže ne!" „Hm... Škoda... Tak u dalšího miminka, se musíš snažit, aby se ti povedla dvě!" Znovu se začne smát.

Usíná, ale pořád se na mě dívá a probírá se. „Spinkej." „Ne, až po tobě." Frustrované povzdechnutí a opět se k ní položím. Šeptá, do tmy, že mě miluje. Jsem její všechno a potřebuje mě k tomu, aby přežila a mohla žít. Nikdy ji nesmím opustit ani se mi nesmí, nic stát. Jsem to nejdůležitější, co v životě, kdy měla a beze mě, nebude mít nic.

Vše co říká, je to, co si myslím i já. Protáhl jsem pod ní ruku, částečně ji objal a druhou rukou hladil bříško...

***************************************************************

Nálada na hity devádesátek... :o)

Co vy a vaše oblíbená hudba? :o)