She is Vampire?!

Chapter 88

Holly

„Nad čím dumáš?" „Niall měl pravdu... Jsme od nemocnice dost daleko. Chápu, že je i tady, ale když se něco pokazí? Nemůžou mi dát třeba krev, jen tak něčí..." "Přemýšlím nad tím už několik týdnů. Uvědomuju si to a mám z toho strach. Nechtěl jsem s tím začínat, ale říkám si, že být teď blíž Londýnu, nebylo by to špatné." Klouže mi dlaněmi po bříšku, líbá na rameni a šeptem dodává, že se bál s tím začít, když si vydupal tak rychlé stěhování.
Dusím smích a po minutách, které byly naplněny polibky, si jdu sbalit. On obvolává londýnské hotely, nedaleko nemocnice a za pár minut se připojuje k cestovní horečce.

„Taková taška?" „Věci na miminko." Houknu přes rameno a on odnáší svou i mou do auta. Hážu do kabelky nabíječky a hledám tašku na notebook. Zayn se zblázní nudou, jestli ho nebude mít s sebou.

„No konečně..." Zašeptám a lezu po čtyřech pod postel, v duchu si opakujíc, že Zayna zabiju. Kolikrát mu budu říkat, ať tu tašku dává někam ke zdi, ne pod postel...

S heknutím se rovnám, připadám si jako slon. Zapnu tašku, vezmu ji přes rameno a roztřesou se mi kolena.
S vyděšeným pohledem se chytnu pelesti postele a dál se třesu.

„Holly?! Nemusíš se malovat." Jeho bezstarostnost se nese domem a já nemám ani sílu, něco namítnout. „Lásko? Kde jsi? Co je?!" Zazní mi za zády a na bocích mi přistanou jeho dlaně. „To. Bolí." „Co bolí?!" „Asi-asi rodím." „Teď? Nemáš termín! Až za pár dní!!" „Fakt se omlouvám, že se to zrovna teď, tobě, nehodí." Propíchne mě pohledem a položí do postele.
„Co mám dělat?!" „No, zavolej sanitku nebo si zahraješ na porodní bábu." Nechápu, kde se ve mně ten sarkastický humor bere, ale on se ušklíbne pobaveností.
„Tak tohle, mi fakt nikdo neuvěří." Hledá po kapsách mobil. „Mám ho v autě!" Zavrčí a vyletí ze dveře. Já v tu chvíli až nelidsky zařvu od bolesti a on je hned zpátky. Dívá se mi do oči a vyhrne mi dlouhé triko, které slouží jako rádoby šaty.

„Jestli se něco pokazí, budeš potřebovat krev. Mou... Zvládneme to spolu, jasné?" „Zbláznil ses?! Já chci doktora!" „Na to je trochu pozdě." Hraje kliďase, dělá, jak není vyrovnaný ale v očích má strach i slzy. Já už ale nemám žádný prostor, k námitkám...

Přes tu bolest a myšlenky na to, jestli tu umřu, přestávám vnímat strach v Zaynových očích. Uklidňuje mě, šeptá, že to bude dobrý a zatímco mi jednou rukou drží třesoucí se kolena, druhou si přitahuje kabelku a v ní hledá mobil. Kam chce volat nevím, ale mám tušení, že než dojede sanitka, bude po všem.
„Já-já nevím, kam volat. Co mám dělat?!" Vyjekne hystericky, když konečně mobil najde. Neodpovím. Opět vykřiknu a můj mobil skončí kdesi na koberci. Třese se snad, víc než já, ale něco si šeptá a koná...

„Hlavička!" Vydechne, po několika minutách, vyplněných mým křikem. Bolest mě otupuje, připadám si vyčerpaná, na pokraji sil.

„Holly! Opovaž se! Kurva!" Na tvář mi dopadne jeho dlaň. „Neusínej! Nesmíš! Tohle musíme zvládnout spolu! Lásko, prosím! Ještě chvilku." Nemám tušení, jak se nade mnou poskládal, ale na rty mi dopadne krev z jeho rtu. Prokousl si ho a pak se sklonil.
 „Vydrž to! Musíš!" Olíznu si kapičky krve a znovu otevřu oči.
Šeptá, že „ramínka, bříško." Než dořekne nožičky, cítím šílenou úlevu a ložnicí se rozkřičí miminko.

Vysíleně se podívám mezi kolena, kde mi klečí Zayn. Od pasu nahoru je nahý, v jeho košili je zabalené špinavé miminko, které hlasitě dává najevo, že je na světě.
Zaynovi po tvářích tečou slzy, ramena se sem tam zatřesou v návalu vzlyků a když se na mě podívá, poslední, co si pamatuju, jsou jeho oči. Plné něhy a lásky.

„Lásko, prosím! Prober se!" Velké ruce mě pleskají po tvářích, a když otevřu oči, do zorného pole, se mi dostane Zayn.

„Miminko?" „Je v pořádku! Ale... To ještě není všechno ne?" Vysíleně vrtím hlavou a jeho čeká další práce mezi mými koleny.

„Kde-kde je?" Šeptám, když je po všem. Pode mnou je krev, on je špinavý, ale široce se usmívá. Zakryl mě, i přes nesouhlas a zapřel se dlaněmi vedle mých pažích. „Vedle nás." Točím hlavu do boku a střetnu se s pohledem maličké, stále ušpiněné, tvářičky. Dívají se na mě dvě kukadla a pusinka miminka, se roztáhne do jakéhosi náznaku úsměvu.