She is Vampire?!

Chapter 6

„Odskočím si.“ Houkne Niall, když se k němu zpět otočím. „Jasné. Bacha na holky, ať tě cestou nějaká neznásilní.“ Vyprskne smíchy a proplétá se chumlem těl. Liam a Soph někam zmizeli. V dálce vidím Harryho vlasy, rozhodnu se vydat za ním. Než však udělám krok, opět se otočím k baru. Zaynovo místo je stála prázdné. Kde k sakru je?

„Hledáš mě?“ zavibruje mi do ucha hluboký hlas a něčí ruce mi stisknou boky. „Mám k tomu důvod?“ natočím hlavu na osobu za mnou. „Podle toho, jakým pohledem si zkoumala okolí baru, tak asi ano.“ Pozvedne obočí a pousměje se. „Pojď, zvu tě.“ „Ne, chci tancovat.“ „Ale já netančím.“ „Tak já počkám na Nialla.“ V očích se mu bleskne a na drzo mě odtáhne k baru. 
„Co si myslíš, že děláš?!“ začne se smát a kývne na barmana. „Jestli mám tančit, tak se se mnou musíš prvně napít.“ „Vodku.“ Houknu k barmanovi, který trpělivě čeká na objednávku. „Na co?“ držíme skleničky. „Navrhni.“ „Na další společnou práci, upírko!“ poslední slovo mi šeptne do ucha. Divím se, že to přes tu melu slyším. „Tak pojď.“ Exnu skleničku a táhnu jej na parket. 
„No ne, odkdy ty tančíš!?“ zjeví se vedle nás opět černovláska. „Si ho na chvíli půjčím, jo?“ houkne a než se nadám, taneční partner je v jejím sevření. 
„Kate! Nech toho. Jsem tu s ní.“ „No a?“ v duchu si představím, jaké by bylo vysát ji všechnu krev. Mám pocit, že žárlím a přitom nemám proč. „Jsem zpět! Všude se šuká.“ Niall je zpět a moje tělo je opět v pohybu. Hýbe se vážně dobře, Zayn nás pozoruje s mírnou nevolí. Kolem něj se motá ta holka, nevím, jestli ho bere jako živou bytost nebo tyč. „Se divím že je Zayn tady. Většinou je jen na baru.“ „On fakt netancuje?“ „Nesnáší to a tvrdí, že to neumí. Nevím, jsem ho nikdy neviděl. Jak ho sem dotáhla?“ „To já…“ Niall nakrčí obočí. „Mám si vzít na starost tu holku?“ „Neblázni. Kdyby chtěl, tak ji pošle do háje.“ Začíná nějaká pomalá písnička, zaháknu ruce Niallovi za krkem a topím se v jeho očích.

Liam se Soph se vrací až někdy kolem půl noci. Zayna jsem skoro neviděla, někam se vytratil i s tou holkou. Na jednu stranu si nemůžu stěžovat, Niall je skvělý společník. Po nějaké době se i s Harrym a Louim usazujeme nahoře, v jakémsi, rádoby salónku. 
„Je ti dobře?“ tváří se Liam ustaraně, najednou je z něj opět ten starostlivý bratr. „Jistě.“ „Kde je Zayn?“ „Potkala ho Kate… Když jsem ho viděl naposledy, něco do něj vrkala u záchodů.“ Ještě že je šero, jinak bych se nevyhnula zvědavým pohledům. Moje obočí vyjelo výš a ze rtů se stala tenká čárka. Možná je milej, ale taky pěknej děvkař.

Zayn

„Kate, pochop to. Jen jedna noc, jeden úlet. Nic víc. A hlavně, je to už dávno.“ „Cože? Nerozumím ti. Pojď k záchodům, tam je větší klid.“ Řve mi do ucha. Semknu rty, protočím panenky a nechám se vláčet za ní. „Cos říkal?“ „Že se snažíš zbytečně, nemám zájem. Jsem tu s tou holkou…“ „A ví ta slečna, co jsi zač?“ obrátím se jako na obrtlíku. Ze tmy se vynořil Scoot. Týpek, kterému jsme před pár dny ukradli tu blbou sošku. „Asi to tu bude ostrý, Kate, zmizni.“ Pobaveně se zachichotá a přitiskne se k tomu volovi. „No to si děláš…?!“ „Nebuď naivní, proč se spokojit se zlatem, když můžu mít diamant?“ vtiskne mu na tvář polibek a můj žaludek udělá salto. „Jsi v pěkným srabu, Maliku.“ Za zády mám najednou dalších pět chlapů. „Až s tebou skončíme, nepozná tě ani ta coura.“ „Jdi do p - “ zatmí se mi před očima.

Holly

„Nikdo Zayna neviděl. Kate je dole a tvrdí, že ji poslal do hajzlu a odešel. Ale ani sekuriťáci ho neviděli odcházet.“ Nakrčil Louis nos. Začínalo svítat, a Zayn pořád nikde. Nikomu nebral telefon a nikdo jej ani nezahlédl. „Neodešel by bez rozloučení.“ Zvedl se Liam ze sedačky a nervózně napálil cigaretu. „Nemohlo se mu něco stát?“ vypustím z úst otázku, která žere snad všechny. „Určitě ne!“ zavrtí Liam tvrdošíjně hlavou. „Půjdeme,“ rozhodne po dalších dvaceti minutách. U východu mluví s tím hromotlukem co nás vpustil. Ten přikyvuje a pak mizí ve dveřích.

Celou cestu je Liam zamlklý. Sotva vejdeme do dílny, míří ke svému autu. „Pojedu k Zaynovi…“ zamumle a bez dalších slov nám před očima mizí jeho Renault DeZir. „Jdeme spát.“ Rozhodla Sophie. Sedím na pohovce a zkouším dovolat se Zaynovi. Jeho telefon je však vypnutý nebo vybitý, najednou, předtím alespoň zvonil. 
Sophie usíná únavou, já ne. Mlčky pozoruji její tepnu… Ne, pro pár dnů mi krev od ní i Zayna vystačí. Vytáhnu se na nohy, osprchuji se a převléknu se. Chvíli se poflakuji po dílně. Prohlížím se Jaguára, luxusní autíčko. Zajímalo by mě, čí ten brouček je.

Zayn 

„Tak vstávej, no tak.“ Někdo mě pleská po tváří. Syknu a otevřu oči. Sedím přivázaný na židli, uprostřed jakési místnosti. Na protější sedí Scoot, je mírně předklonění a ze spojení prstů utvořil jakousi stříšku. Slyším hudbu, takže mě neodvezli někam, stále jsem u Buddhy. 
„Vypadáš, že se ti ulevilo. Ano Zayne, stále jsme u Buddhy.“ Pousměje se a vytáhne se na nohy. „Ukradl jsi mi něco, co patří jen a pouze mně.“ „Vážně?“ uchechtnu se. „Kdo ti pomáhal?“ „Pomáhal? Kdo mi měl v čem pomáhat?“ „Maliku, Maliku. Ty si myslíš, že když si kápo nejdrsnějšího gangu v širokém okolí a pracuješ pro toho vola, tak se tě budu já bát a skočím ti na špek?“ potřese hlavou. „V domě si nebyl sám, nikdo zvenčí neprojde přes zámky, nikdo! Někdo ti musel otevřít zevnitř. A moji lidé jsou spolehliví, tudíž, někdo se musel nějak dostat dovnitř a pak ti otevřel. Tak mi řekni kdo to byl, a já budu hodný. Neohnu ti ani jeden, pracně nagelovaný vlásek.“ „Já nevím, sedíš si na vedení? Nebyl jsem u tebe.“ „Opravdu? Tak jak je možné, že jsi vyfocený?“ pokyne a kluk stojící mi po pravici mi před obličej strčí několik fotek. Vytisklé záběry z kamery. 
„Vypadáš rozhozeně. Buď máš dvojníka, nebo to seš ty…?“ „Víc fotek nemáš?“ zvednu obočí a doufám v zápornou odpověď. „Tvých několik. Bohužel, kamera měla v jednu chvíli technický problém, tudíž… Pokud byli s tebou další, zlodějíčci, tak z nich nemám ani paleček. Kdyby ano, nesedíš tu jen ty sám.“