She is Vampire?!

Chapter 63

Holly

Oči mu zářily a když jsem se vytáhla na špičky, na několik sekund jsem uvěřila, že je všechno dobré. Pevně mě svíral, konejšil mě a jediné co chtěl bylo, aby mě schoval někam do bezpečí. Což nešlo... Jednou jsem tady byla a začala hrát, tuhle hru o život.

Sebral zbytek klíčů od mrtvoly, prohrabal její kapsy a pak přešel ke dveřím. Dělal mi štít, když vyšel na chodbu.

Táhla se doprava i doleva, svítilo zde zelenkavé světlo a zářivky bzučely. „Jako bych tu byl..." „Cože?" „Podobně to vypadalo v továrně..." Vzal mě za ruku a rozběhli se chodbou. U každých otevřených dveřích, na které jsme tady narazili zpomalil a napjatě do nich hleděl. Pak mě protáhl rychle pryč a znovu se dal do běhu...

„Nevím, kde jsme. Asi jsem se dal na špatnou stranu. Nepřišlo mi, že by mě nesli tak dlouho." „Nesli?" Přitáhl mě k sobě a pak zkusil jedny dveře. Byly otevřené a my se za ně protáhly. Byla to prázdná místnost s přízemním oknem. Asi vedlo na zahradu a Zayn jej hned zkusil. Povedlo se mu vytrhat ze zdi několik železných šprušlí a těmi zkusil okno rozbít. Střepy byly všude kolem nás a s každou ránou, kdy se sklo sypalo, poslouchal, jestli se někdo neblíží.

Když bylo sklo pryč, vyhoupl se nahoru a pak mi podal ruku. Vytáhl mě ven...

„Kde jsme?!" „Tohle je nejzazší křídlo domu. Pár metrů od nás, by měla být zeď." Strhl mě do trávy a položil se na mě. Dlaň mi plácl na pusu a asi tři metry od nás, někdo prošel. Třásla jsem se a šíleně se bála. Když odešli, vytáhl mě na nohy a přirazil na zeď domu.

„Teď mě dobře poslouchej, chce nás, chce hlavně tebe a naše dítě. A to já nedovolím. Zachránila jsi mě! Kdybys mě poslechla a nepřišla... Nevím, co by se tam stalo, ale teď odtud vypadneš. Vrátíš se do doků a řekneš, že jsi tu byla. Chci všechny, co jsou tam, aby dorazili. Nevím, kde jsou kluci, kde je Cara. Netuším, kde je zbytek, co šel s námi, ale potřebuju tady všechny! Rozumíš? Řekneš jim to a zůstaneš tam!"
„Nenechám tě tady!" Po tváři mi tekly slzy a on se konejšivě sklonil.
„Holly, já budu v pořádku. Ale ty tu být nemůžeš! Ne teď!" Pod mikinou, mě zastudila jeho dlaň. „Čekáš moje dítě! Naše krásný dítě! Nechci o něj, ani o tebe přijít. Pomůžu ti přes zeď a kus tě doprovodím, ale pak se sem vrátím. Nemůžu se s tebou vrátit až tam, ztratil bych čas. Třeba se mi povede někoho najít a dostat ho sem."

Přes slzy souhlasím. Vyhoupl se na zeď, vytáhl mě nahoru a podle jeho slov, mě kus doprovodil. Pak se ztratil ve tmě a já se brala poslední zbytky sil.

Nechápala jsem, k čemu mi bylo sem takhle jít... Ale vlastně... Zachránila jsem mu život.

„Jak jsi mohl dovolit, aby tě tak přepadla!" „Doufej, že se ji nic nestalo!" Slyšela jsem řev Liama i Knížete. Vampýr před nimi couval a vrazil do Soph. I ta byla vzteklá.

„Nechte ho!" Osazenstvo, které sledovalo, jak jejich vůdci ječí po podřízeném, se ke mně otočilo a řev se stočil na mou osobu. Nehodlala jsem mrhat čas tím, aby po mně řvali, na to budou mít čas i později.

„Holly!" „Sklapni! Poslouchejte mě! Ano, utekla jsem. A na vlastní pěst šla za Scootem! Kdybych to ale neudělala, Zayn by byl už mrtvý. Poslal mě zpět, potřebuje vás všechny tam." V boku mě začalo píchat, podlamovala se mi kolena, ale teď jsem se zhroutit nesměla. Cesta tam i zpět, mě vyčerpala a vnitřně jsem cítila, že i dítě je vyčerpané.

Všichni mlčí, skoro ani nedýchají. Potlačím zavrčení a povytáhnu obočí. Na co, k sakru, čekají?!

"Chcete to odstartovat?" Uchechtnu se po další minutě ticha. "Haha. Ten tvůj útěk, si ještě vyřídíme! Pokud tě tedy Zayn sám nezabije. S úšklebkem pokyne Liam ostatním a  i on, přes svůj handicap, se vydává do tmy. 

"Počkej! Ty jdeš taky?!" "Mám tu snad zůstat?" "Jdu taky." "Ne! Ty tu zůstáváš!" "Ani mě nehne! Jsme na tom stejně!" "Děláš si srandu?" "Ne!" "Holly! Jsi těhotná!" Ti, co to nevěděli užasle pootevřeli ústa a pak se začali usmívat. "A ty jsi bez ruky! Jsi oslabený, jsme na tom stejně. Jdu také!"