She is Vampire?!

Chapter 13

Po jeho prohlášení nastalo ticho. „Fajn,“ prolomila jej až Sophie. „Takže když to shrneme ještě jednou, jsme až po uši v pěkným srabu.“ Liam kývl a ztěžka dosedl na židli. „Tak co tu sedíte? Holly je někde venku! Běžte ji najít!“ teprve teď, jako když střelí. Liam vyběhl ze dveří, následovaný Louisem a Harry. Soph s Niallem zůstali u Zayna a ten jen zoufale pohlédl z okna.

Holly

Bloumala jsem po ulicích, a snažila se najít nějakého vampýra. Rodina Cary nebyla ve Žlutých stránkách i s jejich telefonním číslem, škoda. Konečně jsem zahlédla někoho, kdo by mohl být z klanu. Kluk, mohl být stejně starý jak Liam, něco kolem třiadvaceti. „Hej!“ otočil se a nezaujatě mě změřil pohledem. „Co chceš? Drobný nevedu.“ Uchechtla jsem se a zamířila blíž. „Vampýr?“ Zarazil se a přimhouřil oči. „Vampýrka?“ „Upírka.“ Koutky úst se mu zvedly. „Nevěděl jsem, že v upířím klanu žijí takový kočky.“ „Zdrž se řečí, potřebuju pomoct.“ „Upírům nepomáhám. Ale možná udělám výjimku. Něco za něco?“ 

Prohlédla jsem si jeho tvář. Stejně jako ta Zaynova byla ostře řezaná, jen byl světlovlasý a zelené oči zářily jako smaragdy, duhovky měl orámované červeným pruhem. „Něco za něco? Co kdybych pak řekla, žes byl hodný a Draco ti nic neudělá.“ Ztuhne a zbledne. Teď vyniknou oči daleko víc. „Kdo jsi?!“ „Holly.“ To stačí, vampýr slabě pokyne hlavou. „Chceš k Dracovi?“ „Potřebuju mluvit hlavně s Carou.“ „Tak pojď.“ Vyrazíme bok po boku.  
Proplétáme se postranními uličkami, chystám se vejít do další, když mě zachytí za paži a narovná se. „Co je?“  „Vampáni.“ Začichá a já na něj nechápavě pohlédnu. „Tobě po krku nikdo dlouho nešel, co?“ „No, lehce přes tři roky mám klid, relativně.“ „Vampáni, jsou to lidi, obyčejná, lidská rasa která nás zabijí. Vycvičil si je nějaký mafián. Zabili už několik z nás a co vím, i pár upírů. Kdes byla, že nic o tomhle nevíš?“ rozhlédne se kol dokola. „Sama to nechápu. Bratr mi to jaksi neřekl.“ „Kdo je tvůj bratr?“ „Liam, upíří kníže.“ „Znám ho. Chodí občas k Dracovi… Asi si myslel, že čím méně toho budeš vědět, tím víc budeš chráněna.“ „Jak to myslíš?“ strhne mě za kontejner a položí si prst na ústa. Vidím jen stíny osob, které se zastavili a tiše rozmlouvají. Napínám uši, abych co nejlépe slyšela, stejně jako vampýr vedle.
„Já ti říkám, že jsem zahlédl toho mladého vampýra! Zacházel za roh i s nějakou holkou.“ „Tak kde jsou?! Ta ulička nemá východ!“ Pohlédla jsem na kluka, naklonil se a jeho teplý dech mě polechtal na krku.
„Jsou tři, zvládneš mi pomoct je zabít?“ Kývnu a on se vytáhne na nohy. Rukou mi pokyne, dělám návnadu. „Hej! Ty! Co tu děláš?!“ vyjekne tlustý muž s pleškou a s dýkou v ruce. Za pasem se mu skví revolver. „Co je vám do toho?“ „To je ona! Byla s tím vampýrem!“ další muž, tentokrát mladší a hubenější se ozve. V rukou se mu náhle zablyští zbraň, než zazní výstřel, padá k zemi. Ti dva se polekaně otočí a tlustý  muž klesá k nohám posledního přeživšího. Ten těká pohledem z jednoho na druhého a pak na nás. „Najednou je ta bojovnost pryč, co?“ uchechtne se vampýr a šurikenem mu protne tepnu. „Odtáhneme je, moc parády tu nedělají.“ Pohodíme přes ně staré krabice, povalující se u zdi a vampýr se opět rozhlédne.
„Jak se jmenuješ? A nechceš mi prvně tohle vysvětlit?“ „Jsem Nicolas. A vysvětlení? Jako co?“ „To s tou ochranou.“ „Liamovi lidé ukradli nějakému mafiánovi sošku, prý je v ni ukrytá sila vampyrismu. Díky ni jsme silní ale pokud ji někdo ukradne, může nás díky tomu odhalit a zabít. Víc nevím, slyšel jsem jen to, co se povídá v komunitě. Tak pojď, než se tu objeví další.“ Míříme uličkou a tma kolem stále houstne. Vejde do jakéhosi maličkého průchodu, prvně se mi zdá, že je skrčený, ale on schází po schodech. Dorazíme k železné bráně. Několikrát na ni zabuší a brána se pootevře. Tam stojí sytě rudý muž a podezřívavě si mě prohlíží.
„Je to upířího knížete sestra. Chce k Dracovi.“ Muž odstoupí a nechá nás projít a já jen tiše žasnu. Stojím tam s čelistí dokořán.