She is Vampire?!

Chapter 2

„Nialle, uklidni se. Sophie ji už několikrát dovolila se napít. Je jedna z mála osob, co vědí kdo Holly opravdu je. A věř, mít na své straně upíra je luxus.“ „To je zvrácenost!“ „Nialle?“ kluk se otočí, celý vyjevený. „Řeknu ti to takhle, a tím možná odpovím i na vaše otázky.“ Přejedu zbylé osoby pohledem. „Jsem upír, mám kořeny v Transylvánii, jsem praprapra… vnučka Vlada. Do Londýna jsem se dostala díky jedné osobě, která mi zničila život a nechci mít nic společnýho s jeho rodinou,“ Liam se mírně ošije, nevěnuji tomu však pozornost. „Vypadám mladě, jsem mladá. Mladší než vy. Upíří stárnou pomaleji, než normální lidi. Až vám bude přes osmdesát budu já vypadat maximálně na třicet. Můj otec byl prapraprapra…vnuk Draculy a má matka pocházela z chudší vrstvy, nicméně, láska dělá divy a otec z ní udělal upíra. Narodila jsem se já společně s dalšími dvěma dětmi. Michael a Luke. Ti jsou momentálně na nějaké akci pro Liama v Monaku. Bez krve žít dokážu, jen pak slábnu. Zemřít můžu jakkoliv, nemusíte mi nutně odříznout hlavu, nacpat do ní česnek nebo mi proklát srdce dřevěným kůlem. Stejně dobře mě zabije i kulka nebo když mi někdo podrží hlavu pod vodou, jediné, proti čemu jsem imunní je pád z výšek, z hodně velkých výšek.
Na fotkách i v zrcadlech se zobrazuji. Dokážu splynout s tmou, umím se pohybovat tak tiše, že ani zvěř v lese neuslyší, že se blížím. Bez větší námahy se dostanu i na vrchol mrakodrapu. Běhám rychleji než vy všichni dohromady, pokud potřebuji. Psi, kočky a vlci se ke mně nepřiblíží, pokud tedy nejsem slabá. Krysi a potkani kámoši. Kočky a psovité šelmy cítí, že jsem nepřítel. Je to tak od věků…“ vysvětlím, když se kudrnáč nadechuje.  Existují dva klany, upíři a vampýři. Jak řekl Liam, je luxus mít na své straně upíra, protože vampýr je tvor, který se odtrhl od zvyklostí upírů a pití krve po troškách od různých lidí mu nestačilo. Vampýr svou oběť zabije, vysaje z ní všechnu krev a nechá ji zemřít v dezolátním stavu. Já ne, napiju se tam a pak kousek vedle. Zabíjím jen, pokud jsem v přímém ohrožení. Můžu na světlo, můžu cokoliv. Moje kůže se spálí jen pokud jsem vystavená několikahodinovému záření. Přivaž mě na Sahaře ke kůlu a do dalšího rána budu spálená jako uhel. Vampýři se většinou halí, jejich kůže je od přemíry krve mírně nachová a jejich duhovky mají rudou barvu. Ty moje teda taky, pokud se naštvu.“ Mrknu a bavím se jejich pohledy.
Těžce zpracovávají nové informace. „Takže… Tady… Je víc jako jsi ty?“ „Upírů nebo vampýrů?“ „Obojí…?“ „Upírů několik stovek. I Liam mezi ně patří…“ Ztuhnou a s šokem v očích na něj hledí. „Holly….“ Povzdechne si a pak se předkloní.
„S Holly jsem se seznámil jako malej kluk. V tý době vypadala podobně jako teď. Zkusila mou krev a pak se ztratila. Až do svých osmnácti jsem o ni nevěděl.“ „Kde jsi byla?“ „Nemám na tu dobu příjemné vzpomínky… Teď se o tom bavit nebudeme.“ Liam pokračuje. „Zaklepala mi na dveře, zubožená a zničená. Máma si myslela, že je to moje kámoška, vypadala, že ji je stejně jako mně… Vzala ji k nám a tam jsme ji dali do pořádku. Pak se objevil Mike s Lukem. Uběhl asi rok a vzhledem k tomu, že jejich rodina nebyla k nalezení, po několika soudech a dalších formalitách jsme je adoptovali. Pak máma umřela,“ kluci kývnou. O smrti Karen vědí. „A já začal „podnikat“, pak jsme se dostal do srabu a kdyby se tam Holly neobjevila, už bych nežil. Byl jsem na tom dost špatně, umíral jsem a ona mi řekla, že mě může zachránit, ale ztratím lidskost. Tak jsem souhlasil. I přes to, že ona pak málem zemřela, díky mé krvi, dala mi tolik své, že jsem se začal během pár minut uzdravovat.“ Kluci na něj hledí s ještě větším šokem. „Takže… Upír… Kurva!“ zvedl se Niall z pohovky. „To je snad zlej sen.“ „Nialle, kdybych tě chtěl zabít, měl jsem tisíc příležitostí… Jak Holly řekla, upíři jsou ti hodní. Vraždí jen pro ochranu svého života, nebo pro ochranu svých blízkých. A jediné tvory, které vraždi bez pohnutek jsou právě vampýři.“ „Tak si to shrneme, ty jsi upír, ona je upír. V Londýně je jen několik stovek upírů… A vampýrů?“ zvedl kudrnáč obočí. „Nevíme přesně.“ Trhne Liam rameny.
S úšklebkem si všímám, že Zayn se snad bojí i dýchat. Zatím se na nic nezeptal, vypadá víc než otřeseně.  

„Ne že bych si stěžovala, ale budou čtyři hodiny. Co je to vůbec za práci?“ Čtveřice se snaží zpracovat informace, kterých se jim dostalo a Liam kouří jednu cigaretu za druhou. „No,“ nadechne se a zbytek zpozorní. „Potřebuji abyste se dostali ke Scotovi…“ mluví opatrně, jako by se bál. Jen co dořekne příjmení, vyletím jako blesk. „TO. NEMYSLÍŠ. VÁŽNĚ?!“ vrčím a zatínám pěst. „Holly, uklidni se.“ „Ne, neuklidním se! Do té pevnosti se už nevrátím! Nikdy!!!“ než se kdo z nich naděje, dveře po mém odchodu se s prásknutím zabouchnou. Schody beru po dvou, na ulici se rozbíhám k autu. Do deseti minut jsem doma. Šílím vzteky! Usedám na lince u okna a napaluji cigaretu. V levé ruce točím sklenicí vodky a skřípu zuby. To snad nemohl myslet vážně!

Sotva zalehnu, rozdrnčí se mi telefon. „Liam.“ Hlásí písmenka, nechám to zvonit, však ono ho to přejde. Po pár sekundách zvoní znovu, tentokrát však cizí číslo. Předpokládám, že jedno někdo z té čtveřice. Telefon vypínám, paranoidně zkontroluju zámky u dveří a vlezu znovu do postele.

„Proč tak vyletěla? Chápu, Scota se bojí hodně lidí… Ale ona je přece upír.“ Uchechtl se kudrnáč. „Harry, to Scotova rodina ji sem dovlekla…“ zvedl Liam unaveně oči. Chápal ji, víc než kdokoliv jiný. Bylo ji sotva deset, když hrad, ve kterém žila s rodinou byl napadnut a ona byla unesena. Byla to nejdražší kořistí. Mládě upíra je skvostem. Živořila v rodině Scota po dlouhá léta, ten co ji unesl byl už dávno mrtev, ale jeho potomci nebyli o nic lepší než on sám. Povedlo se ji utéct až před třemi lety. Od té doby pro něj pracovala, byla jeho tajnou, dá se říci agentkou a zároveň i sestrou. Díky svým schopnostem zvládala věci, kteří ostatní nemohli zvládnout ani v těch nejdivočejších snech. Díky její práci by nikoho nenapadlo podezřívat majitele autoopravny z nelegální činnosti. Nikdo nevěděl, že ten co stojí za krádežemi aut, praní špinavých peněz a dodávání drog po celé Anglii a Irska je kluk v montérkách. Znalo ho jen podsvětí a to si setsakra krylo záda, aby se bossové nedostali do hledáčků policie.

„Zkus ji zavolat. Jestli je pravda, to co si nám předtím řekl, nemáme šanci se tam bez ní dostat.“ „Kluci, vy jste asi nemocní… To chcete jít do paktu s upírkou?!“ zaskuhral Niall. „Nialle, nezapomínej, že tvůj šéf je také upír.“ Zasmál se Liam a sáhl si do úst. Chvíli tam cosi kutil a pak sundal ze zubů dva implantáty, které po dlouhou dobu schovávali ostře špičaté zuby. Pozvedl vše říkajíce obočí a natáhl se po telefonu. „Nebere mi to.“ „Dej mi číslo, zkusím to.“ Zayn se konečně vzpamatoval. „Taky nic.“ „Ráno za ní zajdu.“ Rozhodl Liam nakonec. „Takže to balíme?“ „Pro tuto chvíli jo. Pokud Holly přemluvím, zavolám vám a sejdeme se tady třeba k večeru.“ Jeden po druhém odcházeli a mířili každý ke svému autu.

Exotický kluk osaměl. Přejel si dlaní po místech, kde se jej ta holka, tedy, upírka dotýkala. Vážně to nebyl jen šílenej sen? I když… Vypadal tak opravdově… Potřásl hlavou a vyjel z parkoviště.