She is Vampire?!

Chapter 75

„Včera, když jsi usnula, volala mi máma. Pořád do mě hučí, abychom se s Niallem vrátili domů... Že prý, pár bloků od našeho domu se prodává dům. Prý je to pro mě a Nialla zbytečně velké, ale chápe, že se domů nehrneme. Tak ať o tom uvažuju. Co ty na to? Přísahám, že nám moje rodina nebude mluvit do výchovy, ale budou blízko, když budeme potřebovat pohlídat." Se zájmem si prohlížím fotografie domu. Je hezký, ale mně je z toho najednou úzko. Vlastně... Co mě vzali z domoviny, neměla jsem domov jako takový. Liam a jeho rodina... Jo, bylo to krásný, Karen se mi snažila mámu nahradit, ale...

„Holly?" Zayn mi setřel nechápavě slzy a já si ani neuvědomila, že brečím. „Co je? Proč plačeš?" „Promiň, hned se vrátím." „Ne! Proč. Plačeš?" Odsekával slova a div mě nerozdrtil. „Byla jsem malá, když mě vzaly od rodičů... Pak jsem žila s Liamem u něj doma. Ale nebyl to domov, jako takový... Teď ho mít můžu s tebou a najednou se bojím." „Čeho?" „Já nevím. Podivně mě to svírá... Změnil jsi mě. Není to tím, že budeme mít dítě, že je Scoot mrtvý... Všechno je jen tebou." „Změna je život, nebo ne?" Něžně se usmíval a konejšivě mě políbil. „Taky jsi mě změnila. K lepšímu." Výmluvný pohled a přetáhl přes nás peřinu. „Nic nechci," Zašeptal mi do rtů, když jsem zahákla prsty za jeho tepláky. „Chci tě jen držet, princezno. A spinkej, konečně se můžeme pořádně vyspat a miláček to potřebuje." „Miláček?" „Mm, v bříšku." Obrátila jsem se k němu zády a on mě pevně objal.

Zayn

„Slibuju, že náš společný život, bude krásnej. Nemusíš se toho bát. Všechno bude dokonalé." Zamumlal jsem ji do ucha. Přitiskla se ke mně víc, propletla s mou rukou, na které mi ležela prsty, druhou zapažila a hladila mě po boku. Vydržela pár vteřin a obrátila se ke mně čelem. Schovala mi tvář k hrudi a omotala se kolem mě.

Utekly dva týdny. Jediný, co jsme dělali bylo, že jsme spali a chodili si pro jídlo. Já pro ni, sloužil jako soukromá banka krve. Když večer usnula, mizel jsem ven, na lov. Dvakrát, jsem skoro zabil. Zasekl jsem se na poslední chvíli a zůstal s člověkem do doby, než začal přicházet k sobě. Ona neměla nejmenší tušení. Nemohl jsem ji to říct.
Rvaly se ve mně dvě osobnosti, kdy ta jedna byla kvůli ní potlačovaná. Ale když jsem se plížil po střechách a sledoval svou oběť... Touha zabít byla až moc velká. Pak jsem se vrátil a našel ji, jak spí v mém tričku, drží plyšáka, co jsem ji koupil... Pokaždé, jsem k ní lehal a objímal ji s příslibem, že další noc zůstanu s ní a nepůjdu ven... Nevyšlo to. Nalhávat si, že to dělám kvůli ní, aby ze mě mohla pít jako potřebuje, bylo o ničem.

„Kam jdeš?" Prudce jsem se obrátil od okna a ona se nechápavě posadila v posteli. „Zayne?" „Ven." „Proč?" „Chci se jít projít." „Teď? Kam jdeš? Pravdu!" „Chci se napít." Chvíli se na mě dívala a pak se vyhrabala z peřiny. S pokleslou čelistí jsem se díval, jak se obléká a pak mi do rtů šeptá, že ji mám vzít s sebou.
Až cestou domů mi prozradila, že ví, že jsem byl každou noc pryč. Nic mi nevyčítá, a naštěstí se neptá, jestli jsem někoho zabil. Poznala by, že skoro jo...

Další noc jsem ale nemohl odejít. Myslel jsem že spí a sotva jsem se posadil, chytila mě za tričko a nesouhlasně zavrtěla hlavou. Stáhla mě na sebe a šeptala, že musím být u ní, že se bojí tmy... Hrála si na citlivku a i když pak vážně usnula, zůstal jsem celou noc s ní.

Ráno mě prosila, ať už to nedělám. Že ona tolik krve nepotřebuje a má ji dost i na to, abych se mohl napít z ní. Ostatní, co chodili lovit – hlavně Cara – ji krev nosili a podle jejich slov, ji už z krve začínalo být špatně.

„Co bys chtěla?" „Cože?" „Krev ne, na co máš chuť?" „Odbočuješ od tématu!" „Chci vědět, na co mají moje lásky chuť." Šeptám ji do vlasů a snažím se ji obejmout. Vyškubne se mi a zapíchne prst do hrudníku. „Tvoje lásky, mají chuť tě zabít." „Opravdu?" Konečně se mi ji povedlo chytit a ona mi rezignovaně zahákla ruce za krkem.