She is Vampire?!

Chapter 37

Niall, který je vyčerpaný se skulí do klubíčka po tom, co mu Zayn řekl ať se prospí. Nevyrazíme dřív jak o půlnoci. „Nerozumím tomu." „Čemu?" odpoví mi šeptem. „Proč nás nehledají? Tady... Copak nikomu nechybí oni?" trhnu nohou k plachtě, pod kterou je hromada těl. „Sám tomu nerozumím. Holly, prospi se. Potřebuješ mít sílu na pak..." „Taky by ses měl prospat. Jak ti je?" obrátím se mu v objetí, nohy protáhnu nad jeho a s pochybným pohledem si prohlížím zranění. „Je mi dobře." Maska, kterou si udržuje od začátku nedovoluje, abych poznala, jestli lže nebo ne. „Už mi je dobře." Usměje se, tak jak to umí jen on a opře mi čelo o rameno. „Už to nikdy nedělej, ano?" „Co?" „Takovou hovadinu, jakože se budeš obětovat pro naše životy. Rozumíš? Už NIKDY!" stáhne mě pod sebe a vůbec mu nevadí, že o pár metrů dál leží kamarádi. Jeho rty kradou nenasytně mé polibky a on se po chvíli přesouvá na krk, na kterém stále září rudé pruhy. Jemně je líbá a nezapomíná mapovat dlaní zbytek těla.

Rozprší se, ze začátku jen mrholí, to se však změní v pořádnou průtrž mračen. Přidají se kroupy, naráží do našich těl a překotně se zvedáme a mizíme pod čímsi. Kovová konstrukce a na ni je z prken stlučená střecha... Kluci po zjištění, že je sotva devět hodin znovu usnou. Zayn mi leží s hlavou v klíně a usíná. Únava se pokouší i o mě. Opřu se zády o železnou trubku, není to pohodlné ale nechci se zvedat.

Víčka se mi klíží a těžknou. Déšť ustává a vzduch po něm voní. Jako by to naznačovalo nový začátek. Otázkou je, čí začátek. Náš nebo Scootův?

Na pár minut upadnu do lehkého spánku, který vyruší nějaké zaskřípání. Celé tělo mě rozbolí ještě víc, když se opatrně vymaním od Zayna. Pod hlavu mu smotám svou mikinu a vytáhnu se na nohy. Překročím jejich spící těla a napínám sluch, nedostatek krve se začal projevovat. Oči se odmítají změnit a krev, kterou jsem si převzala od Nialla při proměně byla víceméně k ničemu. Měla bych se napít, musím se napít... Seberu ze země Zaynův nůž a tiše se kradu kupředu. Tma zhoustla a i z mého těla prýští poslední záchvěvy mých schopností. Na střechu dopadne něčí tělo, narovná se a já se skrčím za barel. Postupně se jich tam objeví několik. Tiše našlapují a k mým uším dolehne známý hlas.

„Caro?" vystoupím ze tmy, skupina ztuhne a okamžitě mě objímají něčí ruce. „Nicku?" Jeho objetí nahradí Cara. „Jdi za ostatními!" nakáže rudému za zády a on seskakuje dolů.

Kluci se probírají, Louis je jako přejetý a Niall má sytě rudé panenky a není sám. Zaynovo tělo je napnuté, musel se v posledních hodinách hodně držet, ale teď? On a Niall se najednou chovali jako bomba, která mohla každou sekundou vybuchnout. Jakmile se Louis vytáhl na nohy, upoutal Zaynovu pozornost. „Zayne!" zachytím jej za obě zápěstí. S nevolí se na mě otočí. Jen se mu dívám do očí, Cara mezitím udává rozkazy. Louis má kolem sebe tři vampýry. Cara se nabídla, že jej zasvětí, pomohlo by to, ale mít kolem sebe tři nově zasvěcené? Není to až tak dobrý plán... „Musím se napít!" zastavím Zayna, když chce vyrazit. Cara kývne a spustí se ze střechy, k oknu, ze kterého jsme utekli.

„Něco si mi slíbil." Držím jeho tvář v dlaních, zabírá to. Oči opět dostávají hnědou barvu a napětí z jeho těla mizí. „Potřebuju tě! Neubráním se... Musíš být u mě." Šeptám a nezabráním slzám. Opravdu se bojím, víc než kdy jindy. „Nemůžeš mě tu nechat a..." „Nenechám tě samotnou!" zachraptí a políbí mě do vlasů. Chytí mě a vyzvedne. Nohy mu omotám kolem pasu a on nakloní hlavu. „Pij!" Nůž, který stále držím, protne tenkou kůži na mém zápěstí. Jak paradoxní, potřebuji krev, ale sama se nabídnu jako jídlo... S překvapením v očích pozoruje, jak mu přikládám zápěstí na ústa a zatímco on saje mou krev, já se zakousnu do něj...

Není to o moc lepší, utišila jsem hlad po krvi, nabrala trochu sil... Bylo to však jen krajní minimum, které mi k přežití nepostačí, pokud mě nebude chránit. Role se vyměnily, já teď byla za tu, která tu nebyla nic platná. Měla jsem pocit, že moje upírské štěstí zmizelo kamsi v dál... Oslabená díky dvěma zasvěcením, rozmlácená díky několikanásobnému škrcení... Mohli bychom teď zmizet, ale brání nám v tom jedno, upírská čest. Nemůžeme je tady nechat, nejde to, neumíme to. Zemřít pro ně, než oni pro nás...

„Drž se u mě, ano?!" Zachytí se okraje střechy. Pod námi je hromada vampýrů a zbytek. A k mému překvapení i několik upířích knížat a velitelů. S jeho pomocí sešplhám dolů, první sevření je od brášky. Cítím jeho chladné slzy, pak je všem těmto projevům konec. Gesty se dorozumíváme, Zaynovo tělo dělá tomu mému štít, když se protahujeme mezi hromadou bordelu k vratům.

Jistě, měli bychom zmizet všichni, do jednoho... Ale tohle musí skončit, jednou provždy. Scoot tu sice stále asi nebyl, ale lepší příležitost, pro povraždění jeho příznivců už mít asi nebudeme.