She is Vampire?!

Chapter 9

„Probral se?“ vyhrkne Harry, jen co vyjdeme z ložnice. „Ne, spí.“ Sophie si přihne z láhve vodky na stole a podá mi ji. „Mám pocit, že tímhle to jen začíná…“ Souhlasně kývnu a loknu si. „Jak si ho našla?“ 
„Věříš na vnitřní pocit?“ „Zachránil mi párkrát život.“ Zvedne zelenoočko pohled. „Nápodobně.“ Nadechnu se odvyprávím, co se tam stalo. Vzhledem k Soph a k jejímu názoru na vraždění zamlčím ty dva chlápky. „Takže se to obešlo bez zavraždění někoho?“ Povzdechnu si, zná mě už nějakou dobu. „Kolik tentokrát?“ zamumle do ticha, když ji věnují pohled typu: „musela jsem to udělat.“ „Jen dva. Hlídač a nějaký debil, kdyby ne on, tak my.“ 
„Proč je ta soška tak důležitá?“ přejede Niall zvídavým okem nás sedící. „Soph?“ „Já nevím o nic víc než vy. Liam mi jen řekl, že budete na akci, máte ukradnout nějakého paskřivce a on ho pak předá někomu nad ním.“ „Díval jsem se do vaku, kde jsou ty prachy. Je tam víc jak dva miliony liber.“ „Kdo dá tolik za malou sošku?“ nastává ticho. Každý se utápíme ve vlastních myšlenkách, které si jsou přitom tak podobné, skoro až stejné. Kdo, proč a co je na té sošce tak strašně cenné, že po tom ten hajzl tak bazíruje a proč to pan X tak moc chtěl. Ticho trvá až do příjezdu Liama. Vede s sebou muže, zhruba kolem čtyřicítky. Kývne a zmizí s Liamem v ložnici.

„To jste kurva všichni pili?!“ Vyjde Liam po patnácti minutách. „Já ne.“ Zahledí se na něj Niall. „Fajn, pojedeš s náma. Damien má podezření na vnitřní krvácení. A na ta žebra bude potřeba rentgen.“ Vychází doktor. „Pan Malik na tom není dobře. Sice je při vědomí, alespoň při částečném. Minimálně na bolest reaguje. Ale potřebuje nutně hospitalizaci. Zavolám sanitku. Oblečte ho, prosím.“ 
Za pomoci Sophie a Nialla na Zayna dostaneme boxerky, Liamovi tepláky a košili. Nemáme ani jeden to srdce, přetahovat mu triko přes hlavu a způsobovat mu ještě větší bolest. Kňourá ze spaní a Niall vypadá otřeseně. 
„V pohodě?“ „Ne…“ hledí na kamarádovu tvář. „Nikdy jsem ho tak neviděl. Nenapadlo by mě, že on bude sténat bolestí.“ „Bude v pořádku! Uvidíš!“ „Co když umře?“ „Neumře!“ vytáhnu se na špičky a pevně ho obejmu. „Neumře, slibuju.“ „Nemám nikoho jen jeho…“ šeptne a prostě zmizí. Místo něj musí jet mírně na sračky Louis. Zvládl za tu dobu dopít zbytek vodky a Harry je totálně nepoužitelnej. A já… Nemůžu jet jen kvůli Liamovi. Jeho: „Co když někdo Zayna uvidí v nemocnici? Nějaký člen Scootovi bandy… Co když se tam od něj někdo dostane a tebe unesou? Budeš doma a hotovo!“ Sophie dostává bojový úkol; nesmím z dílny ani na půl metru. Vzteky prskám ale je mi to k ničemu.

Saniťáci se tváří jako Boží umučení. Uznávám, sejít prudké, železné, úzké schodiště, které se v půlce cesty lomí do oblouku je stezkou odvahy i pro osoby bez nákladu, natož pro někoho s nosítky, na kterých leží zubožený kluk. Dole si zprudka oddechnou a vymění si jen pohled a zmizí za vraty. Sanitka s houkáním mizí a já, abych se zabavila jdu převléct postel, která je zamazaná od Zaynovi krve. Sophie připravuje jídlo a Harrold si spokojeně chrupká na sedačce. 
Liam se vrátí po několika hodinách. „Co je se Zaynem?!“ vyhrknu, jen co vyšlape schody. „Kde je Loui?“ otočí se na něj od linky Sophie. Sjede pohledem stále spícího Harryho a praští s sebou na pohovku. „Zůstal u něj, preventivně. Že neuhádnete, kdo tam pracuje?“ Soph před něj postaví talíř s kuřecím masem a opečenými brambory a on se do toho hladově pustil. „Necháme se podat.“ „Kate, ta čupka co ho nalákala k Scootovi. Louis mi všechno řekl.“ Zahuhle s plnou pusou, když se nadechuji. 
„Ona tam pracuje?“ „Jako ošetřovatelka.“ „A Zayn?!“ hlas mi mírně vyletí. „Leží na jipce, tam ona dělá ošetřovatelku. Dvě žebra má nalomené, zbytek jen naražený. Ten čurák mu protrhl slezinu, tak ho operovali. Ale je stabilizovaný, je na monitorech a Louis má skrz doktora dovoleno u něj být celou noc. Ráno ho vystřídám já.“ „A Louis už je v pořádku? Nebo pořád na sračky?“ „Probral ho doktor, když říkal, že Zayna vezou akutně na sál. Takže je ready, nic se Zaynovi nestane. Tam je v bezpečí.“ Nevěřím mu, když tam pracuje ona, tak není v bezpečí. 
Můj pokoj, který mi Liam zařídil po nastěhování se do  těchto prostor zůstal ve stavu, v jakém jsem ho opouštěla. Během pár minut si ho dotvořím k obrazu svému a vlezu do postele. Liam přichází něco po deváté, předpokládám, že kontrola. „Už spí. Bylo toho za jeden den až moc. Půjdeme taky. Přespíš tu Hazz?“ Zastřený kudrnáčův hlas souhlasí, a Liam se Soph pravděpodobně mizí v ložnici. Vyčkám zhruba dvacet minut, pak si natáhnu mikinu a otevřu okno. Mám pod sebou zhruba pět pater vzduchu. Otočím se ke dveřím a chvíli poslouchám, zaslechnu Harryho zachrápání s uchechtnutím se odrazím od parapetu.
Dopadám zlehka na špičky, proběhnu kolem vraků a rozdělaných aut, po přelezení drátěného plotu se ocitám na ulici. Přemýšlím, jestli si vzít auto. Mám ho zaparkované kousek od vrat, což o to, startování by snad nahoře nikoho neprobudilo ale… Probíhám ztemnělými ulicemi, měla bych se bát, alespoň trochu. Ale strach o Zayna mi to nedovoluje. Vždycky jsem se jen bála o Liama, Soph a brášky, co se to teď děje?

Royal Hospital září do noci jako majáček. Hlavním vchodem nemám odvahu jít, co bych na recepci řekla? Kolem márnice, sídlící za budovou se dostanu k jednomu ze zadních vchodů. Vzduchem se line pachuť rozkládajících se těl, nechápu, jak je tam můžou nechávat. Doslova je tam nechávají hnít. Zneuctění lidské rasy, v řadách mých předků, by se tohle stát nemohlo.