She is Vampire?!

Chapter 34

Liam

Zayn zmizel a nás tam nechal s vytřeštěnýma očima. Vím, že je ješitný, ale tohle? Debil! Děsil jsem se okamžiku, kdy seshora uslyším něco jako náznak boje. Kdo ví, kolik jich tam může být... Postupně jsme mířili ke schodišti. Dorian stanul na posledním schodu jako první. „Poplach!" zaječel kdosi náhle, odkudsi. Kolem se začali sbíhat vampáni, vampýři a blízcí lidé od Scoota. Strhla se holá bitva o život. Jako bych v té vřavě zaslechl dívčí zaječení, ale kolem bylo hluku víc než dost a neměl jsem čas něco zkoumat. Sophie se pár metrů ode mě rvala s dvěma hromotluky a víc než moje bezpečí mě zajímalo to její. Vydal jsem se ji na pomoct. 

Dva z našich vampýrů leželi ve vlastní krvi, marně lapajíc po dechu. Zranění byla nezvratná. Měl jsem pocit, že i když my zabili několik osob, pořád a pořád se tu ukazovali další. „Kde je k sakru Zayn?" houkl Louis, když se nachomýtl poblíž. „Běž ho najít!" sejmul jsem vampýra, který se mu pokoušel useknout hlavu. Louis praštil Nialla a společně se rozběhli do schodů. Než stanuli na vrcholku, přehodili přes zábradlí pár těl a pak mi zmizeli z dohledu.

„Liame! Je jich tu pořád dost!" Dorian krvácel z ramene. Měl v řadě několik hlubokých ran, krev se s jednom místě spojovala a pod ním se tvořila louže. „Musíme pryč!" zaječela rudá osoba. S tím jsem souhlasil, ale někde tady byl Zayn s Holly a dva je šli hledat. „Nemůžeme je tu nechat!" „Vrátíme se sem! Jestli tu zůstaneme, nebudeme jim nic platní!" „Liame, musíme odtud!" připojila se i Sophie. I ona už byla zraněná. S bolestí v očích jsme couvali k vratům, cestou zabíjeli ty, co se nám v tom pokoušeli bránit.

„Kam?" „To je fuk! Pryč hlavně!" víceméně jsme se rozprchli všemi směry. Za námi vyrazilo několik vampánů, kolem svištěly kulky, naštěstí z těch co jsem měl poblíž, nikoho nezasáhly. Co ostatní, jsem netušil. Dostat se z areálu dalo práci. Byl rozsáhlý a mi ve stresu vyběhli jiným směrem, než kterým byl východ. Přes plot jsme se dostali ke vstupu do kanalizace Londýna. „Jdeme!" „Tudy?" vytřeštila Soph oči. „Vyvedu nás, neboj se." Zasmál se Nick, který běžel s námi a skočil do šachty. Ze spodu se ozvalo šplouchnutí. Postupně jsme jej následovali a několik hodin se plahočili kilometry dlouhou vodní stokou, ani jeden z nás raději nepřemýšlel, čím se brodíme.

Nick nezklamal, na světlo jsme vylezli pár metrů od našeho obydlí. Uvnitř už čekal zbytek. Kontroloval jsem Harryho a Caru, zdáli se v pořádku, jen vyděšeni. Ta malá od ní spala a Dorian zničeně seděl na podlaze. Jo, zdrhli jsme a nechali tam ty čtyři napospas.

„Naberte síly, musíme se tam vrátit!" zavelel jsem, dostalo se mi souhlasně zamručení. Provizorní ošetření ran, převléknutí se do čistého a já s kluky zamířil do Zaynova pokoje. Není špatné stýkat se s nájemným vrahem. Jeho zbrojní arzenál by vybavil několik válečných jednotek. Proto taky chtěl pokoj, se kterým sousedil ještě jeden.  Postupně jsme dolů nanosili pořádnou výbavu. Dorian uznale zkoumal jednotlivé kousky a po zjištění že je Zayn bývalým vrahem a nyní i upírem, na něj podle výrazu změnil názor.

Setmělo se, byli jsme bez zpráv o čtveřici a krátce před desátou večer jsme byli zpět. Donutil jsem Sophii zůstat doma. Někdo musel ohlídat malou a hlavně, nechtěl jsem, aby se ji tam něco stalo. Harry to zkoušel také, Cara však odmítla a teď šplhala s několika vampýry a Nickem na střechu.