She is Vampire?!

Chapter 7

„Tak povídej, kdo ti to dal za úkol a kdo byl s tebou. Když jsi zdrhal, neměl jsi v rukou nic, krom lana.“ Pousměje se jako krokodýl a v klidu se opře. „Nemám ti co říct.“ „Ne?“ Provazy z mého těla spadnou a boreček vedle, mě vytáhne do stoje. Scoot se zvedá a pomalým krokem, jako šelma se blíží. „Ne?!“ zahřmí a já jdu do předklonu. Jeho pěst se mi zabořila do žaludku, po tom co jsem vypil, ne moc příjemné. „Čuráku. Na svázaného si troufáš…“ narovnám se a zprudka se nadechnu. „Tak určitě!“ další rána, a pak ještě několik. V jeho očích vidím vztek, ale o milost prosit nebudu.
„Buď rozumný,“ pěstí mi vrazí do hrany spodní čelisti. Mít ji povolenou, zlomí ji ani nehlesnu. „Řekni mi, kdo ti pomáhá.“ „Raději mě zabij.“ Tiše se zasměje. „A co ta princezna? Docela ses k ní měl? Co kdybych ublížil ji? Bude ptáček zpívat?“ „Sáhneš na ni a zabiju tě!“ „Čupka…? Proč ti na ni záleží?“ „Je to holka!“ „Jo, holka… Nejlepší způsob jak přes slečnu někomu ublížit…“ další rána. „Kamaráde, ty vypadáš.“ Mlaskne a poslední ranou jdu k zemi. „Dej si chvíli oddech a čas na rozmyšlenou, ještě si promluvíme.“ Mizí i s těmi svými nohsledy.

Ležím na chladné podlaze. Na tváří mě lechtají krvavé cestičky z rozraženého obočí a rtu. S rukama za zády se vytáhnu do kleku a pak do stoje. Zamřížované okno ukazuje oprýskaný a zaneřáděný dvůr. Pokouším se uvolnit provazy ze zápěstí, k mé smůle to nejde. Jen si je rozedřu do krve. Nepochopitelným způsobem se mi podaří vydolovat mobil z kapsy, ani nevím, co vlastně čekám. Díky Bohu za dotykáče, odemknu obrazovku a najedu na kontakty. Hlavou mám otočenou v nepřirozené poloze, abych viděl alespoň trochu na displej a zapomenu vnímat okolí.
„Co si myslíš, že děláš?!“ otočím se po hlase. Stojí tam dva metry vysokej borec a netváří se přátelsky. „Walter říkal, ať tě jdu zkontrolovat, zda s někým nevoláš. No ještě že na to on myslel!“ mobil odletí na druhej konec místnosti, vypadne z něj baterka a spodní kryt kamsi odletí. „Odtud se dostaneš až ve chvíli, pokud nám řekneš co chceme vědět, chápeš?!“ zařve mi do obličeje a neodpustí si další ránu do břicha.

Začíná svítat, když opět dorazí Scoot a ti další. „Tak co? Pořád ses nerozhodl zpívat?“ „Nemám co bych ti řekl. Byl jsem u tebe sám.“ Zvednu hlavu, kterou jsem měl po celou dobu svěšenou. „Kriste, Maliku. Ty vypadáš fakt hrozně.“ Uchechtne se a posadí se na židli, pokyne a v následné minutě sedím i já. „Tak kde je ta soška?“ „K čemu je vůbec tak důležitá?“ „Nebuď naivní, myslíš si, že ti to řeknu? Prostě je moje a chci ji zpět.“ „Tak pak si nemáme co říct.“ „Vraž mu.“ Pronese ledabyle. Rukojeť revolveru mi přistane zleva na tváři. Vyplivnu krev a zvednu pohled. „Hodláš ze mě vymlátit duši?“ „Pokud mi to k něčemu bude, tak ano. Když nad tím tak uvažuju, on už ten samotný pohled na tebe je příjemný.“ „Zmrde.“ Uchechtnu se a vysloužím si další ránu.
„Blíží se sedmá, Maliku. Dám ti čas do osmi. Pak z tebe tu duši opravdu vymlátím.“ „Ty nebo ty tvoje gorily?“ sjedu ze židle a podívám se na borca vedle. Znovu napřahuje ruku se zbraní. „Má čas do osmi, Joshi, pak ho můžeš zabít.“
Nemám sílu se ani zvednout. Celé tělo mě bolí a marně vzpomínám, kdy naposledy jsem někomu sloužil jako boxovací pytel. Hledím do zamřížovaného okna a v hlavě mám prázdno.

Holly

Vycházím ven. Něco mi říká, že se něco děje. Kdybych svůj vnitřní pocit neposlechla, nechci vědět jak by to dopadlo. Vždy mi poradil dobře. Mám pocit, že něco navádí moje kroky. Ocitám se před Buddhou. Zayn odtud nemohl odejít…
Upír, skrytý celou noc v mém „já“ prostupuje na povrch. Čočky se mi mění, z hnědých na krvavě rudé, dech se zrychluje a v žilách mi koluje větší množství krve. Obejdu blok a hledám zadní vchod. Přes nízké střechy se dostávám snadno a seskakuji na dvoře. Jediným kopem odrazím zámek, kterým jsou jištěny dveře a ocitám se v útrobách klubu.
Nadechuji se, každou částicí cítím Zayna. Jeho vůně je všude kolem, je někde tady. Teď už to vím na sto procent.
„Ten zmrd nechce nic říkat, raději se nechá zabít.“ Odfrkl si na konci chodby nějaký kluk. Je ke mně zády, nemám ani ponětí, že mu za zády dýchá upír. „Na to jak je mladý má výdrž. Scoot chce najít tu děvku, se kterou tu byl. Přes ni ho donutíme mluvit.“  Odpovídá mu holohlavý muž. „Doufám. Mám celou rukojeť od jeho krve.“ Zavrčí a vydává se mým směrem. Stíny si pohrají s mým tělem a on prochází nevšímavě.
V patře zapraskají schody, intuice mě vede nahoru. Před oprýskanými dveřmi na konci chodby stojí gorila a kouří doutník. „Maliku, čas se ti krátí. Ještě půl hodiny a zhebneš!“ směje se na celý prostor.
„Minutu a zhebneš ty.“ Otočí se po hlase, nestačí ani otevřít pusu k výkřiku. Během několika sekund jsem u něj. Jediné škubnutí a jeho vaz je zlomený. Heknu, chlap s minimálně sto kily, drobeček!
Prohrabu mu kapsy, klíček nacházím po pár vteřinách. Odemknu a vtáhnu mrtvolu za sebou.