She is Vampire?!

Chapter 32

„Nech ji!" zachrčí Liam a škubne s sebou. Pramínek na krku zesílí a on bolestí zvrátí hlavu. „Nešij sebou, nebo se zabiješ sám." Uchechtne se Scoot a dá se do pohybu. Vampýři mě vedou za ním, pohybuje se zlehka, bez sebemenšího záchvěvu strachu. Je si tak jistý svým vítězstvím, že si neuvědomuje, že právě to, ho oslabuje. Děsím se, co se stane tam, až mi všichni zmizí z dohledu. Mám strach o Liama. O Zayna... O všechny.

Dovedou mě do jakési kanceláře. Mrsknou mnou do křesla, bolestivě si narazím žebra. Vytáhnu se do sedu a on se opře o desku stolu. Mám jej sotva metr od sebe. Možná kdybych zaútočila...? Ale ne, nepřežila bych to.

„Pusť je! Prosím!" „Proč bych to dělal? Sošku mám, tebe taky... Zabít ostatní jen pro potěchu je lákavé. Přece si nemyslíš, že bych vzal mým lidem příležitost, zabít muže a pohrát si s těma dvěma courama. A vlastně i s tebou." Usměje se a vyfoukne mi do tváře kouř z cigarety. „Prase!" „Neurazíš." Pousmál se a přešel mi za záda. „Jsem zvědav, co mi řekneš na to, až na tobě bude řádit někdo z mých mužů a ten tvůj to bude sledovat. Co myslíš, bude se mu to líbit?" otřesu se a do očí se mi hrnou slzy. „Nono, upírek se bojí." Nahlas se pobaveně rozesměje a pokyne k odchodu. Dveře zarachotí a já se rozhlédnu kolem sebe. Krom zamřížovaného okna tu není nic, kudy by se dalo utéct a po prozkoumání mříží vím, že ani tím se ven nedostanu.

Zayn

Po jejich odchodu se mi zatemnilo před očima. Pocítil jsem šílenej strach, ne o sebe, prostě jen o ni. Kam ji vedou? Co s ní budou dělat? Někdo mi pomáhal nahoru. Niall s Nickem. Drželi mě dál, dva z vampýrů, co nás doprovázeli, postoupili ke mně. Jeden mě společně s Niallem a Nickem sevřel a druhý, dlouhým drápem zajel do prostřelené tkáně. Sykl jsem bolestí, chvíli rejdil v ráně a pak na zem cinkla kulka. Sklonil se a vpustil mi do rány několik svých slin. Pomalu se to zacelovalo, vystřídali se všichni.

„Jak se cítíš?" „Ujde to." Vampýr kývne, podepře mě a nebojácně pohlédne do očí těch kolem. „Pořád je nás víc než vás. Nepřežijete." „Problém je," opřel se laxně jeden z mužů o zábradlí. „Že z té vaší kolonie jich už moc nezbylo. Vůdce je mrtev." Uchechtne se a pobaveně pohlédne na Caru. „Nenašlas sestřičku, co? Myslíš, že je mrtvá?" Cara se začne třást. Nick mě pustí a obejme ji. „Jen blafuje." Šeptá a ona kýve. „Přiveďte tu malou." Dovedou malou holčičku, má sotva osm ale nejeví známky ublížení. Je jen uplakaná. „Caro!" vztáhne k ní ruce a rozpláče se. „Pusť ji!" narovnám se, vampýr mě stiskne pevněji a pomáhá mi stát vzpřímeně. Muž se zasměje a pokyne té malé. Rozběhne se a vpadne ji do náruče. „Už je dobře, už je dobře." Šeptá Cara.

„Musíme se odtud nějak dostat!" Kolečko kolem nás se zmenšuje. „To se nepovede." Usmějí se hromadně. Následné minuty se marně rveme o svobodu. Po jednom nás zavírají do místností, sotva metr krát metr, vysoké tak tři metry. Bez okna, jen nahoře je malý otvor, kterým dovnitř proniká vzduch. Připadám si jako na jatkách. Trubky, které vedou skrz zeď zaduní. Někdo do nich klepe. Klepnu a po chvíli můžu slyšet i z dalších - dá se říct - kójí, zabušení do trubky.

Sjedu na zem, potřebuju si chvíli oddechnout. Do boku mi vystřeluje bolest a s ramenem sotva pohnu. Dlaní druhé ruky jej stisknu a zkouším se rozhýbat, jde to ztěžka. Krůpěje potu mě studí na holých zádech a chladná zeď mi způsobuje ještě větší třes. Vytáhnu se na nohy a zapřu se do dveří. Jsou plechové. Zapřu se ještě několikrát, ale ani nezavržou. Vrátím se k trubce. Když byl Niall malej, často bušil do topení, až jsme časem z těch zvuků dokázali rozpoznávat věty, které vyklepával. Nevěděl jsem, kde je, ale zkusil jsem to. První ode mě bylo, jestli je v pořádku. Po chvíli z dálky dolehla odpověď. Dohodli jsme se, že se zkusíme dostat z týhle kobky ven a dostat ven i ostatní. Najít Holly a vypadnout. Zachránit si životy, o to teď šlo.

Plech se na jednom místě po několika pokusech naštípl. Uběhlo několik dlouhých minut, než se mi povedlo vytrhat kusy plechu a vytvořit díru, kterou jsem byl schopen protáhnout se ven.