She is Vampire?!

Chapter 72

Otřela jsem se o jeho ústa svými a kývla. „Já vím." „Ten slib, co jsem ti dal, nikdy neporuším. Nebudu zbytečně zabíjet." Znovu kývnu a on mi věnuje váhavý pohled. Položil se a naznačil, abych si k němu lehla. Váhat, rozhodilo by jej to ještě víc a stejně, teď, jsem už důvod k tomu neměla. Položila jsem mu hlavu na hrudník, líbala jeho jizvy a on se uvolněně usmíval.

„Víte, je zvláštní, že je konec." „Konec? Jak to myslíš?" „Se Scootem." Další ráno, mě vyhnal z postele hlad. Opřela jsem se o Zayna a sledovala, jak se osůbky překřikují.

„Chtěl by ses snad dál bát o život?" „Ne, to ne! Ale říkám si, co teď? Několik posledních týdnů, jsme se zaobírali jen jím a teď je pryč." „Vypadal fakt hrozně." Usmála jsem se do zad kudrnatého kluka. Seděl k nám s dívkou zády a ani zbytek, co na nás viděl, nás nebral na vědomí. „Zayn se na něm vyřádil. Cara říkala, že jestli se z něj nestal vampýr. Upír by prý tohle neudělal." „A z tebe bude upír nebo vampýr?" Dětský hlásek a Harrymu se na kolena vytahovala Phoebe. „Upír." „Taky můžu být upírem?" Otočila jsem se k Zaynovi. Cukaly mu koutky, hladil mě pod svou mikinou na břiše, druhou rukou objímal přes prsa. „Jsi narozená jako vampýr, ale to neznamená, že musíš zabíjet nevinné."

Zayn se ke mně sklonil, něžně líbl na koutek rtů a odkašlal si. „Dobré ráno!" „Zdar." Zasmál se na něj Louis a uvolněně se protáhl. „Je strašně divný snídat, co? Mít klid..." Dusili jsme smích a s vděkem jsem si převzala od Soph talíř s vaječnou omeletou.
O pár minut později, mi Zayn přistrčil svou porci. „Jíš za tři?" „Za dva. Tobě neujídám, tak mlč." „Jasně, ale Zayn bude trpět hladem." „Liame, neměj péči." Ušklíbl se zmíněný a zastrčil mi pramen vlasů za ucho.

Zayn

Liam zmlkl a já se pobaveně podíval na Holly. Měla hlad, byla zimomřivá... Následky posledních týdnů. Sotva dojedla, zamířila k lince a hrabala se v ní. S miskou popcornu a sáčkem čehosi gumového, se na mě usmála a odešla do mého pokoje. Našel jsem ji zahrabanou v jak její tak mé peřině. Všechny polštáře pod sebou. I deku si ze svého pokoje přinesla.

„Neměli bychom k doktorovi? Proč ti je pořád taková zima?" „Vždycky mi byla, teď jen trochu víc. Jsem divná, já vím. Jdeš za mnou?" Sykl jsem. Byla nahá. Kompletně. Obrátila se mi v náručí a přestala se zajímat o film, který běžel z notebooku. Hladila mě po krku, tiskl jsem ji k sobě a vnímal, jak je její bříško vypouklé.

„Jsi rád? Moc jsme se o tom nebavili..." „Celou tu dobu, co to vím, nemyslím na nic jinýho. Jen na tebe a moje dítě. Jsem rád Holly, víc než to. Budu táta!" Zavrčel jsem ji do rtů. „Jsem rád, že se to stalo, že jsi těhotná. Chci, aby se už narodilo. Chci si ho pochovat, držet miminko i tebe v náruči." Hladil jsem ji po tváři a ona skoro předla, jako malá kočka. Přivírala oči a omotala mi jednu nohu kolem pasu.
Snažil jsem se potlačit vzrušení, které mi proběhlo celý tělem. „Zamkl jsi?" „Ne." Zachrčím a ona mi uteče z dosahu. Zámek lupl a já fascinovaně pozoroval její tělíčko, jak se ke mně vracela. Posadila se mi na klín, drze se usmívala a provokovala. Hrudník se ji překotně zvedal a moje touha, po jejím těle gradovala.

„Netrap mě. Jen mě vyhecuješ a-" „Chci se s tebou milovat." Zašeptala mi do rtů. Já, do těch jejich, zoufale prosil o smilování.
 „Můžeme?" Vydechnu po dalších minutách. Broukne na souhlas a projede mi dlaní vlasy. „Chci tě. Strašně." Dál prosí a líbá mě. Je hladová a divoká. Držím ji za boky a moje odhodlání, kočírovat mou nadrženost selže. Zasténala a zavrtěla se mi na klíně.

„Princezno." Chrčím ji do úst. Vytáhl jsem se do sedu a nechal si sundat tričko. Hladím ji po bocích, zádech, bříšku, prsou... „Chci tě!" Zavrčím ji do rtů a stáhnu ji pod sebe. „Ale bojím se. Že vám ublížím." „Neublížíš. Umíš být něžný." Shrnula mi tepláky i boxerky a zavrněla. Její prstíky se omotaly kolem mé chlouby a ona mi do úst procítěně zasténala. „Zayne, potřebuju tě." Nechal jsem se strhnout chtíčem a jejími prosbami.

Tlumím její steny, kontroluju vše, co udělám a obojí dohromady, mě vysiluje. Strach, že jim ublížím, mě děsí, stejně jako strach, že někdo něco neslyší. Její steny, vzdechy, křik... Patří to jen mně. Jen já to smím slyšet.