She is Vampire?!

Chapter 51

Vytáhla se na nohy a vklouzla mi do náruče. „Zabije tě!" „To se mu nepovede. Dostaneme se odtud." „Jak?" Hlesla a mně konečně došlo, že něco není v pořádku. Byl a víc než průsvitná a stát na nohou, ji stálo dost sil.

„Holly?"„Jsem v pořádku." Její stisk zesílil. Podlamovala se ji kolena a srdce ji zběsile naráželo do hrudi. „Musíme odtud." Snažil jsem se uvažovat. Jak za mnou mohly bouchnout dveře, které jsem vyrval z pantů?! Proč se mi povedlo, dostat se až sem, skoro nepozorovaně a vyvraždit několik osob? A proč mi ona něco tají!?
„Ty dveře... Vyrval jsi je, ale oni tě čekali. Věděli, že pro mě přijdeš." „Cože?" „On věděl, že pro mě přijdeš. Je to past. Chtějí nás oba. Pak bude snadné dostat i ostatní. To Mike... To on za vše může." „Z každé pasti se dá dostat!" „Nedá... Odtud ne." „Holly, co mi tajíš?!"

Najednou se rozsvítilo. Světlo nám nad hlavou matně poblikávalo a tíživá atmosféra mi dosedala na ramena. „Scootovi jde jen o tu sošku a mou smrt, jako pomstu za jeho rod. Ale Mike... On chce být posledním z našich řad a ani on mě nedokáže zabít bez sošky, jenže...Zayne, já... Čekám tvoje dítě! A on to ví."
„Cože?!"„Čekám tvoje dítě. A... Ono si bere mou energii, bere si můj život." „Zabíjí tě?!" „Ne, ne doslova. Ale tys byl člověka... Dítě pravého upíra a přeměněného je jiné, než pravé upírče. Je to směska, a aby se z něj stal pravý upír, bere si to, co já potřebuju k přežití. Jestli se narodí, bude to zase v pořádku, ale do tý doby... A až se narodí, bude slabé a nedokáže se bránit. To ani malé upírče nedovede... Mike chce tebe, mně a pak to malé." „Tvá máma byla taky člověk." Nechápal jsem to. Mluvila rychle a mně unikal smysl. „Jo, jenže tou směskou byl právě Luke. On je nejstarší. Mike i já jsme pravými upíry."
„Budeme mít dítě..." Zašeptal jsem, po dlouhých minutách ticha, které rušil lomoz za těmi dveřmi. Chystali se na nás a já nebyl schopný něco udělat. Snažil jsem se zpracovat onen fakt, a jediné, co mi mozek dovoloval, bylo vymýšlet spoustu dotazů ohledně toho tvorečka, v jejím těle. Křečovitě se pousmála a kývla.
„Nedovolím, aby vám ublížili. Zabiji je dřív, než se oni dostanou k tobě. A za tohle," přejel jsem prstem po modřině, která se ji táhla od lícní kostí pod dolní čelist, „Mike zaplatí!"

Nadechla se, ale cokoliv říct nestihla. Dveře se náhle rozrazily a dovnitř vpadlo několik osob. „Čau, nejdeme pozdě?" Zíral jsem na blonďáka, culícího se od ucha k uchu, se zakrváceným oblečením.„Není moje, ale těch z venku." Trhl hlavou za sebe a dál se culil. „Jak...?" „Smrdíš na sto honů. Šli jsme po čuchu."Uchechtl se. „Továrna byla prázdná, bylo jasný, že jsi tady. Jen bych nečekal, že tě najdu zamčenýho, nevím kde." „Akorát jsem měl v plánu, rozkopnout dveře a zkusit štěstí venku."Ušklíbl jsem se, se stejnou ironií. „To by bylo vážně o štěstí." Přidal se Harry. „Měli jsme co dělat... Po zuby ozbrojení..."
„No, tak najdeme toho parchanta a vypadneme odtud." Luke... Už vypadal líp a pošilhával po Holly. Ta se mi schovávala v náručí a čekala, co bude dál. „Drž se u mě a všechno bude dobrý, ano?" Broukl jsem ji do ucha, když nás Louis volal, ať vylezeme ven.

„Neříkej jim to." „Cože?" „Teď ne... To o dítěti. Myslím, že ty ses z toho taky ještě nevzpamatoval." Sklouzla pohledem k propleteným prstům a pak vyběhla ven.