She is Vampire?!

Chapter 4

„CO tady kruci děláte?“ vrazí tam i Niall s Harrym. Slyšíme blížící kroky. „Vypadněte!“ syknu a zvedám se. Ti tři neváhají, mizí v další místnosti, jen Zayn zůstává. „Na co čekáš? Jdi do hajzlu. Já si poradím!“ zakňourám bolestí, strhne mě za pohovku a místnost zaleje světlo. „Co to bylo?“ hluboký hlas a těžké kroky se nesou místností. Ani nedýchám. „Krvácíš!“ naznačí Zayn ústy a zpod mého trika vytáhne dlaň, je celá zakrvácená. Dělá se mi zle. Jsem oslabená, motá se mi hlava a cítím něco, co jsem cítila jen tady. Strach. V zoufalství zabořím tvář do Zaynovi hrudi.

„Podej mi ji.“ Zdálky slyším hlasy. Něco nebo někdo si se mnou pohazuje jako s panenkou. „Hlavně rychle, musíme ji dostat k Liamovi. Ztratila spoustu krve. Šlápni na to Loui!“ „Zayn?!“ „On si poradí. Slyšel jsi ho sám. Tak jeď. Jestli nám umře, Liam nás zabije.“

„Tak co, máte to? Kurva! Co se stalo?“ opět hlas z dálky. Cítím něčí ruce, a pak něco měkkého. „Kurva! Kurva!“ kňourá osoba, manipuluje se mnou. Podvědomě vnímám, jak mi sundává triko. „Co se do háje stalo?“ „Máme sošku ale přitom - “ „CO se stalo?! Soška mě teď absolutně nezajímá!“ „Našla ji ona, ale… Je zeslábla, upadla na rošt u krbu. Poranila se o to. Přišla o spoustu krve, Zayn je od ní celý špinavý. Musí do nemocnice.“ „A Zayn je kde?!“ „Poslal nás pryč, šel cestou, kterou přišla ona.“ „Nemůže do nemocnice.“ „Proč?“ „Protože je jiná. Poznali by, že její krev není normální.“ „Co chceš dělat?!“ „Potřebuju čistou krev. Nialle, Sophie je nahoře, vzbuď ji, ať okamžitě přijde…“ zbytek neslyším. Ačkoliv se chci probrat, nejde to. Upadám znovu do jakéhosi bezvědomí.

Zayn
Jen co ten hlídač odešel, aniž by prošel další pokoj, chci se zvednout ale nejde to. Po pár sekundách mi dochází, že Holly omdlela. Moje triko je nasáklé její krví, vypadá to na pořádně hlubokou ránu. Kluci se tiše sbíhají za námi a s šokem v očích ji pozorují. Ztrácí barvu, doslova nám bledne pod očima. „Musí odtud.“ Zvednu se a vezmu ji do náruče. „Hazz, Lou, můžem?“ kluci se krčí u dveří a pozorují zbytek domu. „Jo!“ Strčím ji Niallovi do náruče a tiše za nimi zavřu, zamknu a vyběhnu do patra.
Upřímně, motám se jako špína v kyblu, jen odhadem zkouším chodbu, kterou by mohla jít i ona. Po deseti minutách jsem ve věži. Doufám, že se oni dostali ven a teď jsou na cestě k Liamovi. Jestli umře… Potřesu hlavou a zaháknu skobu za trám, doufajíc, že se to se mnou neurve. Při pohledu na tu výšku se mi udělá zle. Visím asi šest metrů nad zemí, zpocený jako prase. Oblečení nasáklé krví se mi lepí na tělo a dává se do mě chlad. A pode mnou se zastavila ochranka, v klidu si kouříc cigaretu. Jako vážně?! Dlaně se mi potí, a boty po kluzkém povrchu, ze kterého je to sídlo postaveno kloužou. Jestli tam budou stát ještě chvíli, spadnu jim do náruče. Začíná pršet, teatrálně zvednu hlavu k obloze. Oni jsou však z cukru a běží pryč. Aspoň něco pozitivního.

Seskočím do rozměklé půdy, po několika minutách se mi povede uvolnit skobu. Smotám lano a rozbíhám se ke zdi. Štěstí mi přeje. Zastavím se až o několik ulic dál. Zlomený v pase zhluboka dýchám a pak se rozbíhám spletí ulic k Liamovi. Černá dodávka parkuje na svém obvyklém místě. Protáhnu se vraty a schody beru po dvou.
„Holly?!“ v kanclu jsem nikoho nenašel, odhaduji, že jsou nahoře. Nemýlím se. Kluci sedí na sedačce, před nimi sklenice, pravděpodobně s whiskey. Jen Liam chybí. „Je v ložnici, s Liamem a Sophií.“ Odpoví mi Hazz a já se konečně můžu zhroutit na křeslo. „Měl bys jít do sprchy.“ Zamumle Niall, při pohledu na moje oblečení.  Jo, měl bych. Ale nejdu, ne teď.
Sophie vychází o pár minut později. Na krku má přiložené krytí, které prosakuje a je mírně bledá. Louis vyskakuje a pouští ji na sedačku. Něco šeptne a vzápětí k ní přiskočí se sklenicí vody. „Jak je na tom?“  „Bude v pořádku. Liam ji to zašil ale potřebovala krev. Potřebuje krev… Já už ji víc dát nemůžu.“ „Takže se probrala? Kousla tě?“ „Ne,“ její hlas zní unaveně. „To Liam. Nechtěj abych popisovala, jak to dělal.“
„Kolik krve?“ „Pořád je to dost. Ztratila víc jak polovinu.“ Zvedám se mířím do ložnice. Jestli je tohle možnost, jak ji zachránit…

Holly
Probouzím se. Netuším, kde jsem, kolik je hodin ani co je za den. Do místnosti proniká měsíční svit. Nejsem ve své posteli, tím jediným si jsem jistá. Posadím se a syknu, ruka mi vystřelí k boku. Cítím jak mám přes něj cosi přelepené. S vynaložením sil spustím nohy z postele a teprve teď si všímám další osoby, co tam se mnou leží. Sophie. Takže jsem u Liama. Vymotám se z peřiny a zamířím ke dveřím, mám šílenou žízeň.
Kuchyň je spojená s obývací částí, v ní svítí stojací lampa a ozařuje prostor. Na jednom konci eLkové sedačky leží Liam, na druhém Zayn. S šokem si všímám přelepeného krku. Na krytí jsou prosáklé dvě ranky, jako od zubů. Chvíli jen zírám a pak se tiše snažím dostat do kuchyňské části. Na lince je postavená minerálka, hltavě se napiji a pak se znovu vrátím k Zaynovi. Vypadá unaveně, vysíleně.
Váhavě se dotknu uhlově černých vlasů. Zavrní ze spaní a hlava mu padne na bok. Mám se k odchodu, to bych však nesměla být tak neschopná. Cestou shodím květináč, ještě štěstí, že slouží jen na ozdobu a kvítko v něm žádné není. Uklízet hlínu by se mi nechtělo. Rána to je však obrovská a v tom tichu působí jako výbuch. Ani nedutám a kontroluji pohledem ty dva. Liam se zavrtí ale spí dál. Oddechnu si a skloním se pro tu keramickou blbost.
„Holly?“ semknu víčka a poté se otočím. Zayn sedí na pohovce, deka mu zakrývá jen nohy a já mám parádní výhled na jeho potetované tělo. „Holly!“ už vyjekne, když zjistí že se mu opravdu nezdám. Vytáhne se na nohy a zamíří ke mně. „Jak ti je?“ silou vůle se zaměřím na jeho tvář. „Už líp. Jak dlouho jsem byla v limbu?“ „Celý den. Ted je něco po půlnoci.“ „Co je tohle?“ vztáhnu prst a ukážu na jeho krk. Ošije se a křečovitě se pousměje. „Potřebovala jsi krev. Soph ti ji dala tolik, že už víc nemohla….“ „Kousla jsem tě?!“ nechápala jsem, jak bych toho byla schopná. „Ne. Liam. A on… pak… prostě se napil a vpustil ti to ze svých úst do tvých, ty si polykala tak nějak automaticky. Byl to pěkně hnusnej pohled.“ Otřásl se. Váhavě se toho místa dotknu, cukne. „Bolí to.“ „Taky to Soph ze začátku dost bolelo… Díky. I za to co bylo v tom domě.“ Jediné co si pamatuji je to, jak nás strhl za pohovku a držel mě.
„Za to neděkuj. Udělal bych to znovu. Obojí.“ Zvedne obočí a váhavě se dotkne mé tváře. „Měla bys jít do postele, potřebuješ se pořádně vyspat.“ „Dobrou.“ Šeptnu, usměje se a kývne. Sotva však udělám pár kroků, jdu k zemi, jako by mi podrazili nohy. „Co je?!“ vyděsí se, když mě tak tak zachytí. „Nic, Jen hlava, zamotala se.“ Oddechne se a ocitnu se ve vzduchu. Bokem vrazí do dveří a vstoupí do ložnice. Něžně mě položí do postele a přikryje až po bradu. „Mám tu zůstat, než usneš?“ jako by věděl, na co myslím. Kývnu a on se posadí na okraj. „Tak spi, little Vampire.“