She is Vampire?!

Chapter 25

„Domů?“ „Je jedno kam. Jen musíme někam, kde nebudou vampáni.“ Vymaním se mu, ale do pár sekund mě opět drží. „Co jsi to předtím řekla?“ Uchechtnu se a zvednu hlavu. „Něco, co mi možná zničí život, nebo ne.“ „Nezničí. Miluju Tě!“ 

„Holly?“ tiše šlapeme do schodů, ale na pohovce sedí Niall. „Zayne!“ zařve vzápětí a skočí mu kolem krku. Pak jsem na řadě já. Jeho veselí přilákalo i další. Liam nechápavě těká pohledem ze Zayna zpět na mě. „Co tak najednou?“ sykne jedovatě. „Potřebovali jsme někam, kde budeme v bezpečí.“ „Jo, venku to bylo celkem drsný a já musím být pod zámkem.“ Všichni na něj nechápavě pohlédnou a on ukáže zoubky. Nastane ticho, zírají na něj jako na zjevení. „Proč?“ „Co?“ „Děláte si srandu?“ „Holly?!“ „Zayne?!“ z každého vypadne určité slovo a opět ticho.
„Nooo, kde začít?“ „Třeba tím, že jsem měl v sobě kulku a nebýt Holly, už tu nejsem.“ „Holt bráško, stejná situace jako s tebou. Bud upír nebo nebožtík.“ „Jo, šel bys mi raději na funus?“ „Chce ještě někdo kousnout, když už jsme v tom?!“ odrhne Soph vlasy a ukáže přelepené místo na krku. Kluci mlčí a on mě propaluje pohledem. „Ne Zayne, jsem rád že žiješ!“ otočí se a práskne za sebou dveřmi ložnice. „Milé přivítání…“ „Holly, víš jak mu bylo, když si řekla že tvou rodinou jsou vampýři?“ Sjede mě Sophie pohledem. A nejen ona.  „Jo, takže teď budu já ta špatná… Hele, já vím, že jsem mu ublížila. Nemyslela jsem to tak, byla jsem naštvaná, ale víš že já nikoho prosit o odpuštění nebudu!“  „On žije ve stresu, aby se ti něco nestalo, ty zdrhneš, pak ze Zayna uděláš upíra - “ „A to jsem ho měla nechat zemřít?!“ „Kdo se o ně postará?! Myslíš, že Liam zvládne dva? Ty nemůžeš volně ven, jak ho chceš všechno naučit? Jak z něj stvoříš čistýho upíra a ne vampýra?!“ Kluci se nevyjadřují, točí hlavami jako při tenisu, jen Zayn se několikrát za tu dobu, co mluvila nadechl, ale vždy jsem ho umlčela stiskem ruky.

Na jednu stranu má pravdu, chránit si život a vlastně i Zaynův bude těžké, ale jiná možnost jak ho zachránit nebyla. „Okey. Tak víš co, nepotřebuju jeho ochranu, ani nikoho jinýho. Jdeš?“ otočím se k Zaynovi. Poklesne mu čelist, neví co dělat. „Buď mi budeš věřit a budu tě mít na starost já, nebo se domluv s Liamem, nebo z tebe bude vampýr.“ Mluvím rychle, divím se, že mi rozumí. Chce se mi brečet ale ne tady. Ne před nimi. „Jestli tu zůstaneš, nic se mezi náma nezmění.“ Zašeptám tak, aby to slyšel on. Má strach, kvůli těm dvěma pitomým slovům.

„Jdu s tebou.“ Jeho hlas z ní rozhodně. Protáhnu se kolem kluků a posbírám si nějaké svoje věci. Zayn však odchází bez sebemenší tašky. „Půjdeme ke mně.“ Rozhodne venku. Okolí skladu je také vhodným námětem pro horor. Špicuji uši a drtím Zaynovu ruku, ne ani tak kvůli strachu ale kvůli jeho očím. Potemněly a jsou skoro černé. Má hlad, jestli se teď zvencne, nevím kolik lidí zabije, než se k němu dostanu. Jsem pořád zesláblá a chci jen jedno, spát.
Procházíme kolem Big Benu, na protějším chodníku je několik opilých puberťáků.“ „Zayne?“ jen zavrčí, prohlíží si je a oči má černé, ani panenky nejdou rozpoznat. „Zayne!“ násilím otočím jeho tvář k sobě. „Jestli mi zdrhneš, zabiješ několik lidí, než se k tobě dostanu. Potřebuju tě u sebe. Vím, že máš hlad, ale nesmíš zabíjet, prosím!“ omotám mu ruce kolem těla a přitisknu se k němu. „Mám hlad.“ „Můžeš se napít ze mě. Doma.“ „Z tebe?“ „Jo… Upír z upíra ve stavu nouze může. A moje krev je z větší části tvoje. Proces zničení tvých buněk v krvi těmi mými je u mě pomalejší. Než u tebe. Pojďme domů, tam ti všechno vysvětlím.“  Kolem nás prochází mladá slečna, sukýnku sotva po zadek. Zahýbá do ulice a Zayn se mi vyškubne. Ani nehlesnu a je pryč.

Zayn

Celou dobu, co jsem byl s Holly jsem se držel. Hlad jsem pocítil už doma. Pohled na Harryho tepnu mě fascinoval, ale hádka holek mě nutila zůstat při smyslech. A teď? Přede mnou se nese holka, může ji být tak maximálně pětadvacet. Sukni pod zadek, kozačky… štětka. Kdo si všimne, že ona chybí? Vytrhnu se Holly a vyrazím po ní. Nemá nejmenší ponětí že jsem tu. Vrtí zadkem o sto šest. Upřímně se divím, že vůbec ještě žije, vzhledem k tomu, kolik je po Londýně násilníků.
Projde do další uličky, je temná, pochmurná. Vážně nikdy nepochopím, proč ty holky chodí tudy. „Čau krásko.“ Zastavím ji hlasem a ona se otočí. „Co chceš?“ „Užít si?“ doufám, že slova co volím Holly neublíží. Upsal jsem se ji a nechci ji podvést, mám jen hlad. Raději zabiju tohle, než se nechat unést a zavraždit ji u sebe doma.
„Užít? Za kolik?“ Háá! Měl jsem pravdu, štětka! „Dva tisíce?“ „Fajn! Čím začneme? A tady?“ „Bude to jen rychlovka.“ Podám ji peníze a ona si je zastrčí do kabelky. „Tak pojď.“ Pokusí se mě políbit. Uhnu a přisaju se ji na krk. Tepna mi naráží do jazyku, její parfém mi nevoní, spíš mě dusí, ale její krev je příliš lákává.

Holly

Moje tiché, nevěřící „Zayne!“ neslyšel. Je mi zle, motá se mi hlava a jsem až příliš unavená na to, jít jej hledat, ale musím. Rozběhnu se k ulici, ve které zmizel. Ta se však větví na další. S klením zkusím třetí zleva. Něco tam šramotilo, a já jen doufám, že je to Zayn popřípadě potkan. Představa vampánů ve mně vzbuzuje momentálně pocity strachu, nejistoty, úzkosti. Neubráním se. Leda že by to byli anorektici, kteří se sotva udrží na nohách.
Tiše procházím uličkou, uši napnuté, očima prohlížím každý centimetr, ale přece jen, únava si vybrala svou daň. Za mými zády něco zašramotí, otočím se a hledím na dva metry vysokého vampána.