She is Vampire?!

Chapter 77

„Neměli jsme jim ale prvně zavolat?" „Mám klíče a předpokládám, že svůj pokoj stále mám. Pojď." Odemkl vchodové dveře a za ruku, mě po tmě vedl kamsi do patra. V ruce jsem držela boty, které nesměly dole zůstat. Nechtěl, aby o nás jeho rodina věděla. Parkoval naproti přes ulici s komentářem, že neví, jaké má auto...
V pokoji rozsvítil lampičku a já se s výrazem malého dětska, přesouvala po pokoji a kochala se. „Dlouho jsem tu nebyl a jsem líný, to obměnit, když se tu jednou za čas ukážu. Většinou jen na pár hodin, spal jsem tu jen párkrát, od doby, co jsem odešel."

„Dal bych si sprchu, ale táta má vcelku lehké spaní, beztak by ho to probudilo." Padl po zádech do postele. Pochybovačně jsem se na něj podívala, bylo to jednolůžko a v duchu jsem ho litovala. Moc se nevyspí.
Pobaveně se vytáhl do polosedu, zapřený o lokty. „Budeš se muset uskromnit, žádné roztahování." „Za to nemůžu." „Jasně, tak už pojď za mnou. Beztak jsi zase ledová a potřebuješ zahřát." „Se jako ani nepřevlékneš?" Letělo po mně triko i rifle, před ponožkami jsem uhnula. Hryzal si ret a já potlačovala smích. Svlékala jsem se a házela po něm kousky oblečení.

„To je jako vše?" „Co víc bys chtěl?" „Sundat i kalhotky?" „Zapomeň. Nebudu s tebou tady spát." „To ani nechci, spíš je to o tom, že jsem si zvykl, že mi spáváš v náruči kompletně nahá." „Co když, sem ráno někdo vejde? Jen tak..." „Tak zjistí, že to nejde, protože je zamknuto. Přece si nemyslíš, že chci, aby někdo další viděl tvoje nádherný tělo. Můj, soukromej majetek." S uculením spustím i kalhotky a on se hryže do rtu.
„Miluju tě." Zamumlal mi do krku, když jsem se na něj posadila. „Ty ale máš boxerky." „Jsou dost pevný, potlačují erekci." Zamrká a přetáhne přes nás peřinu...

Vzbudí mě hlahol. Na chodbě někdo ječí, následně se směje a ozývá se dupot. „Holky se chystají do školy." „Jdeš je pozdravit?" Obrátím se mu v náručí a on rozespale zamžourá. „Ne, to už by neodešly. Času dost. A mimochodem, dobré ráno, princezno."

Drží mě za ruku a s potutelným úsměvem mě vede ze schodů. Holky zmizely a od spodu se k nám nesl jen hovor jeho rodičů.

„A Zayn ti to volal?" „Ano. Strašně na to spíchal. Myslíš, že když po tom tak bažil, že přijede? On i Niall... Byl tu naposledy, tři roky zpátky." S pootevřenou pusou, jsem se na něj podívala on trhl rameny. „Pak ti to vyvětlím," Šeptal mi tiše do ucha a hladil mě po tváři. „Slibuju." Kývnu a čekám, co dalšího jeho maminka řekne, on se ale rozhodl, ukázat naši přítomnost.

„Jo, bažil jsem po tom, protože budu mít rodinu." Nastalo ticho, já za jeho zády stála, s opět pokleslou čelistí.

„Zayne?!" Hlas jeho maminky, zněl naprosto nevěřícně a šokovaně. Pak rychlé kroky a viděla jsem jen dvě ruce, které se omotaly kolem jeho těla. Následoval pláč a další pár rukou jej objal. Jeho táta, byl ještě o kus vyšší jak on a teď, na mě překvapeně shlížel.

„Dobré ráno." Kuňkla jsem tiše na pozdrav. Respekt z jeho výšky a vzezření se dostavil okamžitě. „Kdo to mluví?" Vedle Zaynovi pravé paže, se zjevila ženská, uplakaná tvář. Vytřeštila na mě oči a pak Zayna pustila. „Kdo je to?" „Moje přítelkyně. Holly-" Střelil po mně pohledem. „Payne." Usmála jsem se a kývnula.
Nebyla to pravda, ale on vlastně moje, rádoby příjmení, neznal. „Payne?" „Liamova sestra." „Netušila jsem, že..." Zamračeně si mě prohlížela a já měla chuť odejít. „Je nevlastní." Jeho ruka se vymrštila a přitáhl mě do své náruče. Políbil mě do vlasů a ochranitelsky sevřel. Palcem mě konejšivě hladil po boku a moje chuť zmizet, stále narůstala.

„Mami, tváříš se jako vrah." „Jak jsi myslel, že budeš mít rodinu?" Jeho táta se od nás trhl a posadil se k připravené snídani. „Čeká dítě?!" Knedlík v krku a jen z hrdosti, jsem na jeho mamku pohlédla. Zaynovo sevření vzrostlo. Nelíbilo se mu, jakým tónem to bylo řečeno. „Ano, čeká. Čeká moje dítě, mami." „To nemyslíš vážně!" „V čem je problém!?" „Zayne..." Zašeptala jsem tiše. „Ty mlč!" „Mami!" „Ať odejde." „Cože?!" „Ať okamžitě odtud odejde! Chci mluvit jen s tebou." „Bude tady!" „Ne nebude!" Obrátila jsem se mu v náruči a zavrtěla hlavou. „Nebudu, Zayne. To po mně nechtěj. Nemůžu. Nezlob se." „Holly..." Když jsem ho políbila, ozvalo se pohrdlivé uchechtnutí.

Vyběhla jsem schody do patra a sebrala svou bundu. Asi by stačilo, abych počkala tady, ale... Otevřeným oknem, jsem seskočila na stříšku, pod kterou se nacházela terasa a přeběhla na její konec. Pak seskočil do trávy a bez dalšího rozmýšlení, se vydala kamsi po chodníku. Potřebovala jsem se projít a uklidnit se. Zayn si mě nepochybně najde...