She is Vampire?!

Chapter 21

Probral jsem se někdy k ránu. Pod hlavou jsem měl polštář a byl jsem až po bradu zakrytý. Venku začalo vycházet pomaličku slunce. Protáhl jsem se a vyskočil na parapet. K snídani cigaretu… Proč ne. Seděl jsem v okně a napaloval jednu za druhou a přemýšlel o Holly. Možná byla drsnou upírkou, co dokázala zabít bez mrknutí oka, ale přitom to vlastně byla i holka, normální holka. Co jsem já věděl? Nedostanu to, co chci od každé a neodkopnu ji? Co když se zamiluje a pak kvůli mně umře? Díval jsem se do záře z vycházejícího slunce a rozhodl se. Nemůžu ji ublížit. Lepší bude se k ní chovat jako ke kamarádce, jako k ségře. Přesně tak, jak to dělají ostatní.

Vrátil jsem se do postele a znovu usnul. „Hej, ospalče, vstávej!“ někdo mi zatřásl ramenem. „Kolik je?“ zamručím, aniž bych zvedl tvář z polštáře. „Bude oběd.“ Holly. Vytáhnu se do sedu a přitáhnu si peřinu až po uši. Nechápavě zvedne obočí. „Co krk?“ „Jo, dobrý. Chceš ještě?“ „Ne, na nějakou dobu to postačí.“ Nastane ticho, těkám očima a připadám si jako idiot.
„Myslela jsem, že se večer stavíš…“ zasměje se a s nevinným úsměvem mi ukradne cigaretu z okna. „Usnul jsem.“ „Taky…“ usměje se a nakloní hlavu. Je krásná, šíleně krásná.
„Je ti něco?“ „Proč by mělo být?“ „Vypadáš nějak, rozrušeně.“ „Jsem v pohodě.“ Vyštěkl jsem, až  moc drsně. Úsměv ji zmizí z tváře a pak jen krátce přikývne. Tipne cigaretu a rozejde se ke dveřím. Nechávám ji jít, kdybych ji bránil asi bych ji políbil, nebo já nevím… Než se dveře dovřou pohlédnu do nich, stejně jako ona. V očích se ji zatřpytila slza, hrdinsky mrkla a dveře se s tichým „lup“ zavřou.

Na oběd se Holly nedostaví. Harry se vrací s tím, že ji bolí žaludek a nic nechce. Soph ji nese alespoň rohlík od snídaně, když se vrátí, odvleče mě od stolu. „Co blbneš?“ „Já?! Co ty?“ „Co jsem udělal?!“ „Já nevím, to musíš vědět ty.“ „O čem to meleš?“ „O Holly!“ „Co s ní?“ „Ptala se, jestli ještě jíš.“ „A?“ „Prý se přijde najíst, až odejdeš. Tak co si ji udělal, říkala jsem ti, ať ji necháš na pokoji!“ „Jo! A to přesně jsem udělal!“ máchl jsem rukou a zmizel u sebe, nezapomněl jsem vztekle prásknout dveřmi a pak se preventivně zamknout. Dvě minuty na to klepal Louis, po něm Niall a Harry. Dokonce i Sophie. Vztekle jsem si zapnul písničky, za chvíli mě rozbolela hlava, ale i přes ten hluk jsem usnul.

Holly

Když jsem přišla Zayna probudit, choval se divně a teď za mnou přišel Niall, jestli bych za ním nemohla jít. Že je nějaký naštvaný. Ne nemohla jsem za ním jít. Ne po tom, jak na mě zařval. S kým si myslí, že mluví? Debil! Písničky z jeho pokoje řvaly po celém prostoru. Harry drnkal v obývací části na kytaru a tím i na naše nervy. Po hodině jsem to nezvládala. Řev rocku a Harryho zamilovaná balada k sobě nešly a já utekla na střechu. Procházela jsem se po úzkých okrajích a pak se rozhodla. Je mi fuk, kdo mi jde po krku, potřebuju vypadnout. Seskočila jsem dolů a proběhla se na konec ulice. Celá přední část u vrat byla monitorována kamerami, daleko bych se nedostala.
Přelézala jsem zříceniny budov, sutě, železné traverze až jsem se dostala k prvním obytným domům. Chvíli jsem se motala, než jsem se zorientovala a pak zamířila k vampýrům. Snad tam bude Cara. Dorian odjel do Monaka společně s Dracem, byl jeho pravou rukou, jak jsem se dozvěděla v dopise.
Dopis… Byl dlouhý, několikastránkový. Dorian v něm vylíčil vše, co se odehrálo po mém únosu. Jak se táta nemohl vyrovnat s maminčinou smrtí a s tím, že o mě přišel. Popsal všechny ty roky, které táta strávil hledáním mě, zatímco on vychovával bratry. Jak pak nechal kluky na starost svému dobrému příteli a odjel sem, za tátou. Našel však jen jeho umírající tělo. Popsal mi, kde najdu hrob. Byl nedaleko Paláce, jednoho dne se tam půjdu podívat. Dnes však ne, nemůžu, neustála bych to.
Dále psal o jeho životě, jak jej našel Draco a udělal z něj vampýra, vycvičil jej jako nejlepšího bojovníka a po pár letech z něj udělal kapitána vampýrů. Jakou měl radost, když mě jednou spatřil. Poznal mne okamžitě, ale měl strach se mi ozvat. Jak se pak poznal s Liamem ale ani jemu neřekl, kdo je. Na konec dopisu připsal, že mi to vše chtěl říct z očí do očí, ale že v těchto dnech nevíme dne ani hodiny, kdy někdo umře a on chce, abych vše věděla. Dopis jsem měla schovaný pod polštářem, byl celý mokrý od slz, když jsem jej četla poprvé.
K vampýrům jsem se dostala bez potíží. Muž u brány mi ihned otevřel a zajímal se, zda jsem v pořádku a cesta byla bez problémů. Pak zavolal malé mládě, ať mě dovede za Carou. Ta byla ve svém pokoji a četla si. Až u ní jsem se rozbrečela, slzy kvůli dopisu, Zaynovi, strachu o Liama, bratry i Doriana v Monaku… Objímala mě a uklidňovala, že vše bude dobré, tentokrát jsem ji však nevěřila. Nešlo to.

Mohla jsem být pryč něco přes dvě hodiny, když se mi rozezvonil telefon. Sophie. Byla hysterická a křičela, ať se okamžitě vrátím. Cara mi vytrhla mobil z ruky a oznámila ji, že nějakou dobu zůstanu tady. Sice byla Sophie proti, ale chápala, že tady jsem ve větším bezpečí než doma. Tam mohli přijít o život kvůli mně všichni, i ona…
Dostala jsem pokoj vedle Cary, její sestřička, Phoebe, byla živé stříbro. Všude ji bylo plno a mě z ní šla hlava kolem. Při mém poflakování se uličkami vampýřího klanu jsem narazila na něco na způsob arény. Mladí vampýři bojovali mezi sebou v ringu a já se procpala davem diváků a zkoumala jejich pohyby. Pohybovali se zlehka, stejně jako upíří ale jejich chvaty byly kladeny na důraz na úkor lehkosti a opatrnosti. Když se protihráč netrefil přesně, druhý využil jeho slabosti a útočník šel k zemi. Ti starší a zkušení je opravovali a učili je chvatům a kopům. O kus dál se pracovala s noži, dýkami a shurikeny.
„Princezno,“ uklonil se jeden z vampýrů, když si mě všiml. „Holly!“ ten hlas znám! Nicolas. Byl právě v aréně a křičel přes celý prostor. „Ahoj!“ křikla jsem a mávla. „Pojď to zkusit.“ Houkl a plno mladých vampýrů se rozesmálo. To byla výzva. „Proti tobě? Myslím, že víš co umím.“ „Nicka přepere i mládě!“ rozesmál se další mladý. Barvu měl slabě nachovou, zelené oči a hnědé vlasy, v rozcuchu jako nosil Louis. „Tak pojď místo něj.“ Začal se znovu smát. „S holkou se prát nebudu.“ Shuriken, přichycený u pásku mu roztrhl triko na rameni a slabě jej škrábl. Ztuhl a zvedl hlavu k ringu. „Nejsem holka, jsem upír. A ty jsi srab!“ Nastalo ticho. „Je nejlepší z nás mladých!“ sykl mi Nick do ucha. „Nebojím se.“ Vyskočil nahoru a sundal si triko. Wow…
„Jak se vůbec jmenuješ?!“ „Azraeli! Je to princezna!“ „Princezna?“ pohlédl nevěřícně na vampýra, který mě předtím zdravil. „Je dcerou Derecka, pravnuka Draculy!“ Azrael a i ostatní se uklonily, v jeho očích však byl slabý záchvěv vzteku. „Nechovej se ke mně jako k princezně. Jsem jen upír.“ „Když si to přeješ!“ zaútočil a jediným pohybem mě srazil k zemi. Nick přelezl provazy a ustaraně mě zvedal. „Jsem v pohodě!“ odstrčila jsem ho a zhluboka se nadechla. „Azraeli!“ zavrčel vampýr a i on se ke mně hned hnal. „Jsem v pohodě, pokračujeme. A ty, moc se nesměj.“ Sykla jsem k protihráči a narovnala se.
„Máš první ránu, pojď.“ Rozpažil a vystavil mi svou hruď. Sotva jsem se ho pokusila dotknout, jeho ruce se vymrštili, bohužel pro něj, čekala jsem to. Ani nehlesl a ležel na zemi. „Wow!“ zachraptěli vampýři kolem a on se díval z matrace naprosto překvapeně. „Kladeš důraz na sílu, ale zapomínáš na nohy a svou obranu. Jsi lehký terč.“ Ani se nenamáhal křiknout něco ve stylu, že pokračujeme, zaútočil s větší silou a opět dopadl na zem. Vampýři kolem se rozeřvali a rozdělili na dva tábory. Začínal být vzteklý a jediné o co mu šlo, byla snaha mi ublížit, ale jeho vztek jsem využívala proti němu.
„Máš dost?!“ zaklekla jsem mu na hruď a on poraženě kývl. Aréna, ve které se sešli snad všichni vampýři i Cara se rozeřvala hlasitým pískotem a potleskem. „Jsi dobrá, kdo tě učil?“ „Táta…“ otřela jsem si tvář do nabízeného ručníku a pousmála se. „Holly!“ otočila jsem se po hlase. „Začínáme trénovat ráno v devět. Přijď za náma, můžeme se učit společně!“ Kývla jsem a zmizela.

Začínala jsem další týden u vampýrů. Psala jsem si se všemi doma, až na Zayna, chyběl mi ale postupně míň a Azrael zaplňoval jeho místo. Byl dobrý a jeho nadání z něj dělalo mistra. Říkalo se, že krom mě jej přepral ještě někdo, ale nikdo mi nechtěl říct kdo to byl a jeho se ptát znamenalo, že se akorát naštval.
Draco i Dorian dorazili s dalšími vampýry ke konci týdne. Oba byli překvapeni, že tu jsem ale nic nenamítali. Sophie se Liamovi evidentně nezmínila a on o hodinu později vtrhl k Dracovi jako šílený. Dorazil v jeho společnosti do arény ve chvíli, kdy jsem se prala se skupinou vampýrů. „Holly!“ křikl. Otočila jsem se po hlase a tak tak se vyhnula ráně. Když jsme skončili, stáhl si mě zpocenou do své náruče a kontroloval škody. Pár odřenin, jizva na ruce od dýky, jinak jsem byla celá.
„Půjdeme domů.“ „Proč? Já tu jsem… doma.“ V jeho očích se objevil šok. „Ne Holly, doma nejsi tady. Ale u mě.“ „Liame, učím se, oživuji si to, co mě naučil táta, mám tu přátele.“ Pohlédla jsem k Azraelovi a Nickovi. Oba se pousmáli a Azrael mi vzduchem poslal polibek. Liam zbledl a vytáhl mě ven. „CO to mělo znamena?!“ „Jako co?“ „To.. Ta… Pusa!“ „Prostě pusa…“ trhnu rameny. „Miluješ ho?!“ „Ses někde praštil?“ „Já? Snad ty!“ „Liame, nevztekej se. Já domů nechci…“ „Proč?“ „To všechno musí mít rozumný vysvětlení?“ „Jo?“ „Zůstanu tu do konce měsíce, pak se vrátím. Chci se ještě učit…“ Marně mě přemlouvá, nakonec poraženecky odchází a já vím, že jsem ho zklamala.