Band life???

22/Rodiče

Přijedeme domů a vejdeme dovnitř. ,,Odnesu ti kufr k Tess do pokoje" ,,Díky, ale odnesu si ho sám" usměje se a odejde se mnou nahoru. Vejdeme do mého pokoje a Rye zavře. ,,Máš to tady hezký" ,,Jsi nervózní, co?" zeptám se, Rye se na mě podívá a skloní zrak. ,,Nebuď. Zvladneš to, moji rodiče jsou fajn. Věř mi" ,,Vždyť já ti věřím. Snad mě budou mít rádi" ,,Jasně, že ano" usměju se na něj, obejmu ho a Rye si vybalí. ,,Můžeme jít" ,,Dobře, setřes poslední nervozitu a jdeme" usměju se, Rye si zaskáče na místě a chytne mě za ruku. Odejdeme dolů, přijdeme do obývacího pokoje. Sedí tu mamka,Erik i táta. ,,Tak tady vás máme vy dva" usměje se mamka, opětuju jí úsměv a Rye se taky usměje. ,,Mamko, taťko. Tohle je Bryen Beaumont, můj přítel. Ryei tohle jsou moji rodiče. Mamka Melanie a táta Felix" představím je, oba se zvednou a podají mu ruku. ,,Tak Ryei, chceš s námi povečeřet?" ,,Moc rád paní Durmová" souhlasí, mamka ho chytne za ramena. Usměje se a pak odejde do kuchyně. ,,Tess můžu na chvilku?" ,,Jasně" přikývnu a odejdu s Erikem na chodbu. ,,Vypadá mile" ,,Je milí" řeknu a usměju se. Podívám se do obývacího pokoje a vidím Rye povídat si s tátou. Vypadá to, že si rozumí. ,,Jsi s ním šťastná?" ,,Víc to nejde. Rye se o mě opravdu stará skvěle, každým dnem jsem do něj zamilovaná ještě víc. A co Lizzie?" zeptám se, Erik skloní zrak. ,,Zemřela asi před rokem" ,,Co se stalo?" zeptám se, chytím ho za rameno a on se na mě podívá. ,,Měla rakovinu a neřekla mi to, až v posledním měsíci. Nechtěla mě trápit. Strávili jsme spolu hezký měsíc, no a pak mi umřela v náručí" ,,Eriku měl jsi mi zavolat. Měl si mi zavolat, přijela bych ihned" řeknu a obejmu ho. ,,Nechtěl jsem tě rušit. Máš svůj život, tohle je ten můj. Byla bys akorát smutná" ,,Ne to ne" zavrtím hlavou.

Mary🍏
Večer ležím v posteli, přemýšlím o zítřku. Je skvělé že mám tuhle možnost. Angels jsou moje oblíbená skupina. Dlouho vím, že schání poslední členku a já mám takové štěstí. Jsem tak ráda, že můžu zkusit s nimi zpívat. Nejde popsat, jak moc to pro mě znamená. ,,Spíš?" zeptá se náhle Roman. ,,Ne, proč ty nespíš?" zeptám se a posadím. Roman vejde dovnitř a posadí se ke mě. ,,Myslím na to, že možná odejdeš" ,,Ohromně se těším. Jsem tak moc ráda, že se můj sen splní" usměju se, Roman se taky usměje a přikývne. ,,Jsi už skoro dospělá. Musíš se rozhodnout sama. Je to tvůj a proto ti nebudu bránit, jen si pamatuj že tu pro tebe pořád budu" ,,Já vím bráško" řeknu a obejmu ho.