Jsem ze sprchy venku, prohlížím se v zrcadle. Všechny svá tetování, svoje svaly a taky obličej. Dělám na sebe různé úšklebky, pak mě něco napadne. Podívám se na své vlasy a usměji se. Už vím, co změnit. Odejdu do svého pokoje a vytáhnu si nějaké oblečení.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Potom vytáhnu telefon a zavolám Luně. ,,Ahoj Luno, máš čas?" ,,Jop, copak?" ,,Potřebuju do kadeřnictví. Nechceš jít se mnou?" ,,Jasně. Mám přijít k tobě?" ,,Někde na cestě k tobě se sejdeme" ,,Ok. Počkám na tebe" ,,Už vycházím" řeknu a odejdu ven. Cestou poslouchám písničky a koukám po okolí, náhle si všimnu malého dítěte, které se pro něco sehlo přímo na silnici. A naproti jede nějaký řidič, který vypadá že se hádá s manželkou. Matka toho dítěte si zrovna povídá s kamarádkou a nedává pozor. Rozeběhnu se k dítěti a chytím ho, uhnu přímo včas. ,,Jsi v pořádku?" zeptám se, holčička přikývne a pomůžu jí se zvednout. ,,To je dobře, tak pojď.. mamka má určitě starost" usměji se a pomůžu se té holčičce zvednout. ,,Kristino!" slyším její mamku, přiběhne k nám a obejme ji. ,,Holčičko moje! Jsi v pořádku? Nic sis neudělala?" strachuje se, je to takové zvláštní. Jednou se o ni nestará a teď ano, ale to je její věc. ,,Měla byste si na ni dát víc pozor..." ,,Děkuji vám ohromně moc. Strašně moc" řekne a obejme mě, skoro mě zmačká. Na mojí největší smůlu byli nedaleko nás kamery. Takže u nás jsou hned. Protočím oči a hned si vezmou na starost matku a tu holčičku. Nejradši bych odtud vypadla, ale ta reportérka se na mě pořád dívá a pokyvuje ke mě. ,,A tady máme zachránkyni. Vaše jméno prosím" ,,Tess Black. Je z kapely Angels" řekne ta holčička roztomile, přikývnu a usměji se. ,,Řeknete nám jak se tohle všechno seběhlo?" zeptá se mě, nemám na výběr a všechno jí vysvětlím. ,,To bylo opravdu statečné, jste naše hrdinka dne.. Maminka Kristiny musí být opravdu vděčná. A s touhle bombou dneska končíme.." dál už jí neposlouchám a odejdu, ještě zamávám holčičce a vydám se za Lunou. Čeká na mě a zdá se, že si píše s někým od nás z kapely. ,,Ahoj" pozdravím ji, Luna se na mě podívá a usměje se. ,,Ahoj Tess. Jak se máš?" ,,No.. První dobrý skutek mám už pro dnešek za sebou" ušklíbnu se a obejmeme se. ,,Do kadeřnictví?" ,,Jo. Potřebuju změnu. Už mi tahle barva leze na mozek" zasměji se a Luna taky. ,,Takže jinou barvu? Jakou si představuješ?" ,,Něco s modrou a aby to připomínalo galaxii" ,,Tak fajn. Jdu do toho s tebou" usměje se a já se podivím. ,,Opravdu bys šla do toho se mnou?" ,,Jasně. Jdeme do toho spolu kámo" přikývne a vydáme se na cestu do kadeřnictví. ,,A už si přemýšlela jakou barvu?" ,,Asi něco jako ty. Něco s galaxií" řekne zamyšleně, přikývnu nadšeně a zahlédnu kadeřnictví. Vejdeme tam a hned nás přijmou, protože tu je jen jeden člověk. ,,A proč k vám nechodí moc lidí?" ,,Možná proto, že je kolem nás mnohem lepší kadeřnictví než jsme my" řekne sklesle a já se usměji. ,,Jestli tohle vyjde tak to doporučím každému, protože osobně preferuji rodinné podniky. Je to podle mě hezké, protože rodina je spolu" ,,Tak to máme i my. Je lepší, když je rodina při sobě. A co vaše rodina?" zeptá se mě, usměji se a zamyslím. ,,Můj bratr je fotbalista ve velkém klubu, mí rodiče jsou podnikatelé a pracují společně. Už jsem svoji rodinu dlouho neviděla, plánuji někdy jet za nimi a představit jim svého přítele. Chybí mi, ale nějak během těch let jsem si zvykla být samotnatnější a poradit si" ,,To je dobře. Hlavní je, když se odstěhujete od rodičů se postavit na vlastní nohy" usměje se ta paní, oplatím jí úsměv a moje myšlenky se přesunou na rodinu. Za hodinu povídání o rodině a práci už máme Lunu hotovou. ,,Wau.. vypadá to opravdu skvěle" podivým se, Luna se prohlédne v zrcadle a vypadá dost nadšeně.
