Band life???

42/Mikey, ne!

Vběhneme dovnitř. ,,Kam teď?" ,,Dolů, rychle" vyzve mě, vyběhnu k žebříku směrem někam dolů ale Mikey nejde. ,,Mikey pojď taky!" ,,Ne, kdyby nás našel tak je po nás rovnou. Bude lepší když ho odlákám" ,,Mikey ne!" prosím ho, Mikey zavrtí hlavou a ukáže na žebřík. ,,Běž než přiběhne. Prosím věř mi" ,,Dobře" hlesnu nakonec, slezu dolů a ještě zahlédnu Mikeyho někam běžet. Slzy mi stékají z očí, tohle je můj problém a já ohrožuji své přátele. To není správné. Když mi všechny myšlenky proběhnou hlavou a slyším, že Nick už běžel za Mikeym vylezu nahoru. Je to můj problém s jestli má někoho zabít, ať jsem to já. Tohle mi proběhne v hlavě a tak běžím tak kam běžel Mikey. Jsou to schody na střechu, musím se tam dostat dřív než se něco stane. Snažím se běžet společně s mím kolenem. Je to obtížné, ale žene mě strach o mého kamaráda. Vyběhnu nahoru, je tu žebřík a vrhní poklop je otevřený. Rozepnu si zipy od své ortézy a začnu lézt nahoru. Beru to po třech. Vylezu nahoru, Nick se právě připravoval na Mikeyho, který byl na kraji střechy. Vypadal dost vyděšeně. Nick se smál z plných plic a to mě štvalo ještě víc. ,,HEJ POŠUKU JÁ JSEM TADY! NECH MÉ PŘÁTELE KONEČNĚ NA POKOJI! JÁ JSEM TA KTEROU CHCEŠ ZABÍT!" rozkřiknu se co nejvíc, Nick se se svým smíchem otočil směrem ke mě. ,,Toho jsem chtěl dosáhnout. Moc ti na nich záleží Tessie, stejně všichni jednou odejdou" ,,Ne to ty odejdeš dřív" řeknu, Nick se ke mě vydá a připravím se. Rozeběhne se a já nás strhnu dolů poklopem. Padáme asi z tří metrů, když dopadnu praštím se do zad a proto kňuknu bolestí. Mám větší problém. Nick opustil nůž, ale zase se po něm sápal. Otočím se a rychle vstanu. Vyběhmu směrem k noži a odkopnu ho radši někam dál. ,,Tak teď je to už jen na férovém souboji" ,,Kdo říkal?" zasměje se, stojím zády ke schodišti, vím co chce udělat. Proto ho taky vezmu sebou. Když konečně překonáme všechny schody dolů, křiknu bolestí protože jsem se párkrát bouchla do míst, kde to není příjemné. ,,Pořád si chceš ještě hrát?" ,,Tohle byli hry na padanou. Teď přijdou hry, čau Nicku a už se nikdy nevracej" řeknu sarkasticky a vstanu, chytím se za žebra. Bolí to tam dostatečně. ,,Těším se, ale nejradši bych si zahrál tuhle. Doufám, že ji znáš" řekne a začne si pobrukovat. Už se opravdu zbláznil, čekám co bude dál. Náhle se ozvou sirény policejního vozu. ,,Jsou tu pro tebe Nicku. Už toho nech!" ,,Nechci. Na to mě to až moc baví" zasměje se a rozeběhne se ke mě, za mnou je poslední cesta dolů. ,,Tak fajn" kývnu si, počkám až doběhne ke mě a strhnu ho dolů, spolu se mnou. Celou dobu ho držím pod sebou a padáme dolů. Nick se pořád směje, ale já už ani nemám strach. Můj problém, moje povinnost. Dopadneme dolů, je po Nickovi a já zůstanu ležet vedle něj. Ještě, že Nick zbrzdil pád, takže jsem se jen slabě praštila. ,,Ach.." hlesnu, snažím se vstát ale všechno mě bolí. Slyším, že všechno prohlédávají. ,,TESS!" volá Rye, slyším ho ale trochu slabě. Snažím se vstát a povede se mi to s pomocí zdi.  ,,RYEI!" snažím se zavolat, co nejhlasitěji. ,,Myslím, že je tam dole" zavolá další, začnou konečně lézt dolů. Musím se posadit, není mi dobře a všechno se mi točí. ,,Tess" slyším Rye, je celý vyděšený. Vrhne se ke mě a obejme. ,,Měl jsem strach" ,,To já taky. Ale teď jsem ráda, že jsi tu se mnou" ,,To ja taky. Ani nevíš jak moc jsem rád" řekne, podívá se mi do očí a hladí mi tváře. Je celý vyděšený, ruce se mu třesou a tak mu je chytnu. ,,Žije" řekne policista, když mu změří tep. ,,To se divím. Spadli jsme nejmíň z dvou žebříků a ze schodů. Ale pozitivní věc. Mám opravdu hlad" prohodím, Rye se úlevou zasměje a pomůže mi se zvednout.
Zachvilku mě a Nicka dostanou ven.

Sophia🐼
Čekáme se zadrženým dechem. Hned po tom, co k nám Mary přiběhla strany bez sebe a všechno vysvětlila jsme se všichni sebrali a vyběhli. Teď jsme tu a čekáme jestli to naši přátelé přežili. ,,Mikey!" vyjekne Stef, vyběhne směrem k němu a vrhne se mu kolem krku. Mikey se zdá v pořádku. Teď už jen Tess, o ní mám větší strach. Ona se dokáže postarat o svoje problémy. Ale tenhle, mám strach jakou cestou se o něj postarala. Brook drží naprosto vyděšenou Mary a vedle ní je Jack s Lauren. Všechny plakáme, nevíme co je s naší nejlepší kamarádkou a už proběhli takové poznámky že není naživu. ,,Bude v pořadku" řekne mi na utěšení Andy, objímá mě kolem krku a utěšuje mě. Dlouho se nic neděje, pak vidím Rye držet Tess v náruči a ihned pustím Andyho. ,,TESS!" vykřikneme všechny, rozeběhneme se k ní, Rye ji pustí a ona se na něj vděčně podívá a poděkuje mu. Přiběhneme k ní a obejmeme ji. ,,Mysleli jsme, že jsi mrtvá" ,,To já ze začátku taky. Promiňte za trable" ,,Není to tvoje chyba. Věř mi. Jsme rádi, že jsi pořád naživu" ,,To já taky. Děkuju všem, ani nevíte jaký jsem měla strach,že vás znovi už neuvidím" hlesne se slzami v očích. ,,Teď jsi s námi?" ,,Jsi v pořádku? Neudělal ti nic?" zeptá se starostlivě Stef, Tess se pousměje a pokrčí rameny. ,,Dva pády z žebříků a jeden ze schodů, jsem v pohodě" ,,To nebylo vtipný" zavrtím hlavou, Tess pozvedne obočí a tak se musíme všechny zasmát. Obejmeme ji znovu a pak se vydáme k sanitce. ,,Takže teď pojedeš na vyšetření a zítra pojedeme na turné" ,,Vy pojedete už dneska. My tak pak přijedeme zítra. Nebo jestli něco nebude v pořádku, tak až pak" řekne Rye, podívám se na něj vážně a Andy taky. ,,Pojedeš s Tess?" ,,Dnes jsem s ní nebyl a podívej, co se stalo. Bude lepší když budu s ní přes všechny vyšetření. Kdyby něco tak zavolám" řekne a Andy přikývne. ,,Nějak to zvládneme kdyby něco" ,,To jo. Mikey?" ,,Jo?" ozve se, přijde k nám a Rye ho obejme. ,,Děkuju" ,,Nemáš za co. Je to jako moje mladší sestra. Musel jsem se za ní postavit" ,,Děkuju, ohromně moc" řekne, Mikey se usměje a pak ho pustí. ,,Není zač" ,,Děkuju Mikey, ale snad pochopíš že Nick byl můj problém. Nechtěla jsem aby se ti něco stalo" ,,Chápu to. Jsi stejně tvrdohlavá jako Rye" ušklíbne se, Tess se zasměje a obejme ho.