Band life???

93/ Poslední den, part 2.😅

,,Co se sakra stalo včera?" ,,To nevím, ale pod okem máš šrám. Mám o tebe starost Mikey" řeknu a pohladím ho po tváři. ,,Budu v pohodě. Nedělej si starosti, je to váš poslední den tady" usměje se, chce mě políbit ale já mu podám aspirin a skleničku. ,,Napij se" ,,Díky" poděkuje mi, spolkne prášek. ,,Nejsi na mě naštvaná, že ne?" zeptá se mě, otočím se od něj a chci umýt nádobí. ,,Prosím nebuď na mě naštvaná" ,,Nejsem" ,,Proč mám pocit, že jsi" řekne a obejme mě zezadu, pousměji se když mě začne líbat na krku. ,,Tím mě neuplatíš" ,,Tak čím? Nechci, abys byla naštvaná a ani smutná" pošeptá mi do ucha, otočím se na něj a Mikey vypadá ustaraně a provinile. ,,Slib mi, že se pokusíš nějak omezit pití v takové míře" ,,To ti můžu slíbit, protože mě bolí hlava, je mi špatně. Ale přede vším ti dělám starosti a vidím, že jsi smutná" ,,Miluju tě Mikey" ,,Já tebe víc princezno" řekne a políbí mě, chytí za stehna a já si na něj naskočím. Posadí mě na linku a dál se líbáme. ,,Mikey.. měl by sis sníst snídani" ,,Ale já budu mít snídani" mrkne na mě flirtovně, zasměji se a cítím jak rudnu. ,,Ostatní čekají jen na nás, abysme mohli jít do zoo" ,,A proč nezůstat jen spolu?" ,,Večer je dost dlouhá" řeknu mu, skousnu si ret a usměji se na něj a Mikey rychle pochopí. ,,S tím nemůžu nesouhlasit" ,,Výborně, ale jen tak pro začátek. Neříkala jsem nic o společné sprše" navnadím ho provokativně, Mikey tak dost vypadá. Dívá se na mě flirtovně a kouše si ret. Usměji se, chytím ho za ruku a odejdeme spolu do koupelny. Když tam dojdeme začne mi zvonit telefon. ,,Kdo to je?" ,,Luna. Budu to muset zvednout, takže to trochu natáhnu" zasměji se a Mikey mě začne líbat na krku. ,,Lásko.. no tak.. Musím to zvednout" ,,Můžeš jí zavolat po tom" zašeptá mi do krku, jeho dech mi působí husí kůži. Pomalu mi rozepíná kraťasy. ,,Zachvíli přijdu.. slibuju" řeknu a vyvléknu se mu, vyjdu z koupelny a slyším Mikeyho si hlasitě povzdychnout. Zasměji se a zvednu hovor od Luny. ,,Ahoj sis, tak jak se máš?" ,,Docela dobře. Těším se na poslední den s vámi, jak je Mikeymu?" zeptá se mě, opřu se o zeď a svléknu si kraťasy. ,,Vypadá to, že má dobrou náladu. A to taky docela dost zvedlo náladu" ,,Ruším vás při něčem?" ,,No... kromě jednoho nadrženého přítele, ne všechno dobrý" zasměji se, Luna mi to oplatí a povzdechne si. ,,Vy dva máte super vášnivej vztah" ,,Jo docela jo. Takže zavolám až budeme připraveni vyjet. Máme se pro vás stavit?" ,,Jestli byste byli tak hodný?" ,,Budeme tam. Zatím ahoj" rozloučím se a položím telefon na skřínku. Odejdu zpět do koupelny, Mikey už stojí ve sprše a čeká na mě. Usměji se na něj a on mi to oplatí. Pomalu se před ním svléknu, Mikey vypadá překvapeně a dost radostně. ,,Jak jsem se dostal k takovému štěstí?" zeptá se, vezme mě za ruku a já k němu přejdu. Teplá voda mi začne padat na kůži a tak na chvíli zavřu oči. ,,Jsi krásná" ,,To si nemyslím" usměji se na něj a ruce mu položím na ramena. ,,Jsi ta nejkrásnější dívka, kterou jsem kdy potkal. Vždyť se na sebe podívej, vypadáš úžasně. Upřímně viděl jsem hodně modelek, zpěvaček a hereček a na tebe žádná nemá" řekne a chytí mě na tváři. Podívám se mu do očí a políbím ho znovu, opětuje mi to a přitáhne k sobě blíž. Zase mám v břiše motýlky a cítím, jak rudnu. Naše těla jsou si snad nejblíž jak můžou být. S Mikeym se cítím sebevědomnější, víc sexy a prostě sama sebou. Když jsem dole zase mě vrátí nahoru, což poslední dobou potřebuju nejvíc. ,,Důležitá otázka, chceš?" ,,Ano prosím" přikývnu a ušklíbnu se na něj, Mikey se usměje a políbí mě znovu. Tentokrát hladověji. Přitlačí mě na stěnu a začne mě líbat na krku.

,,Takže kdy se máme sejít s Calem, Lunou a prostě ostatními co s námi jdou?" ,,Mám jim napsat, kdy vyjdeme za nimi, takže se oblíkni a pojedeme" ,,Ale já tě chci mít celý den pro sebe" ušklíbne se, podívám se na něj a zrovna kouká psíma očima. ,,Tímhle to nerozmluvíš, oblékni se a já jdu čekat do auta" ,,Přijdu zachvíli" usměje se, ještě si mě k sobě stáhne a políbí na rty. Tohle mi bude hodně chybět, celý Mikey. Budeme od sebe tak daleko. Posadím se do auta a zapnu hudbu. Pustím písničku So What od Pink. Je to fajn song, písničky od Pink jsou hodně dobré a někdy bych chtěla udělat cover společně s kapelou.
,,Nejdřív je zoo, potom pláž?" ,,Přesně tak, bude to romantický a budeme spolu. Tohle je poslední den, nějak se zapoj Miku" pošťouchne ho Ash, zasměji se a chytím Mikeyho za ruku. ,,Budeme spolu, bude to zábava" ,,Dobře" přikývne a vejdeme dovnitř, kluci za nás zaplatí vstup a my se zatím vybavujeme o ránu. ,,Všechni jsou tak roztomilí, i když Mikeymu se něco stalo že?" ,,Včera večer, když byl doma sám. Měla jsem starost, ale hádám že jsem toho taky trochu víc vypila" ,,No.. dost si to do sebe nalívala" přikývne Luna, zatvářím se dost provinile a Kat mě poplácá po zádech. ,,To nic. Každý máme takové chvíle" ,,S tím souhlasím, Cal mi o včerejšku vyprávěl a bylo to opravdu záživné" zasměje se Luna, podívám se směrem k Mikeymu a ten se na mě usměje. Miluju, když se usmívá. Je tak ohromně roztomilí, skousnu si ret a vzpomenu si na dnešní společnou sprchu. Jaký pocit to byl. Od toho okamžiku miluju naše společné sprchy, vlastně všechny naše společné chvíle. Mike je v tom opravdu skvělý. ,,Můžeme jít děvčata?" ,,Jasně, jdeme" přikývne Kat mile a chytí Ashe za ruku. Já se usměji na Mikeyho a ten mě chytí kolem pasu. ,,Dneska moc hezký počasí" ,,Pravda, je fakt hezky. Proto jdeme na pláž, Cale vzal jsi kytaru?" zeptá se ho Luna, Cal se na nás podívá vážně. ,,Ale nee.." ,,To byl vtip, jasně že vzal" zasměje se, oddychnu si a pousměji se. Chci si něco dneska zahrát. ,,Takže kam jako první?" ,,Co takhle žirafy?" ,,Šelmy?" ,,Klokani?" všichni na sebe valíme nápady, musím se usmát a počkat než se dohodneme. Najednou uslyším křik, všichni zpozoroníme. ,,Pojďme tam!" ,,A rychle!" přidá se Kat, vyběneme tam a já vidím, že jedno děcko spadlo do výběhu ke lvům. ,,A to jak?" ,,Pomozte někdo!" křičí jeho matka, rozhlížím se a pak mě napadne plán. Podívám se na Lunu a ta přikývne. S Kat chytí Mikeyho a já přeskočím dolů za malím klučinou. Lev a lvice jsou připraveni, ale já se nedám. ,,Drž se za mnou" řeknu mu, držím ho za ruku. Kluk se schová za mě, můj tep se zvedá a vím, že nesmím dělat blbosti. ,,Fajn.. Jestli to zvládneme, tak já odlákám ty kočky a ty vyběhneš k těm, co stojí u dveří" řeknu, když vidím na konci výběhu pečovatele. Čeká se jen na uspávačku. ,,Dohodnuto?" ,,Já to nezvládnu" ,,Zvládneš co chceš. Jen mi věř, protože jestli tohle nezvládneme. Tak je po nás" shrnu celkem vážně, šelmy se na nás dívají. Hlavně ten velký silný samec, je krásný ale radši bych preferovala to vidět zeshora. ,,Můžeme?" ,,Ano" přikývne pořád ještě s třesoucím se hlasem. ,,Tak jo, pomalu se teď dostaň ke dveřím. Protože tenhle ze mě asi nespustí oči" řeknu vážně, dám jednu ruku před sebe aby viděl, že nic nemám v rukou. Žádnou zbraň, nic čím bych ho mohla ohrozit. Další věc je, že já jsem pro něj jen něco k jídlu. Ale to je druhá věc. Teď je hlavní dostat toho kluka odtud. ,,Hlavně nedělej žádné zvuky" ,,Tess!" volá na mě Luna, podívám se vedle sebe a tam je mladší samec, ten vypadá že by si mě dal víc k obědu. ,,A já myslela, že to bude normální den v zoo" povzdechnu si, jdeme pomalu dál a já si dávám pozor na oba dva. Ten starší vypadá to, že je zvyklí na lidi. Ten mladší vypadá, že by mě nejradši sežral celou. Polknu, potím se a snažím se být v klidu. ,,Zvládáš to?" zeptám se toho kluka, náhle ten mladší samec vedle nás zavrčí. Podívám se směrem k němu a schovám kluka za sebe. ,,Jak se jmenuješ?" ,,Proč se ptáš?" ,,Uvolnění napjaté atmosféry" pokrčím rameny, náhle vidím že se připravuje na nás skočit. Chytím kluka a radši zavřu oči, náhle ale uslyším kňučení a rvačku dvou velkých zvířat. Podívám se, co se děje. Ten velký samec se pere s tím mladším, zachránil nás. ,,Fajn, běž!" křiknu, rozeběhneme se k východu. Ale k mému neštěstí se ten mladší dostane přede mě. Naštěstí ten kluk je už v pořádku a bezpečí. ,,Tess!" slyším Lunu vystrašeně. ,,Sakra!" šeptnu si vážně, chystá se po mě skočit a tak uskočím na druhou stranu. Spadnu na tvrdou zem a podívám se před sebe. Ten lev narazil do zdi, ale sbírá se země. ,,Tak jo, budeme si hrát" řeknu a pomalu se zvednu na nohy. Zdá se, že jsem si odřela nohu. ,,Vypadá to na fajn den" pousměji se, mladý lev ke mě přichází pomalu. Couvám, náhle narazím na studenou zeď. V tu chvíli myslím, že je se mnou konec. Povzdechnu si, ale znovu. Uslyším těžké kroky, podívám se před sebe a vidím toho staršího lva jak přichází přede mě. Postaví se přede mě a zavrčí na toho mladšího. Začnou se zase prát, nemůžu dál. Zatrnu, musím mu nějak pomoct ale nevím jak. ,,Hej!" zavolá na mě někdo zeshora. Podívám se nad sebe a vidím ošetřovatele s uspávací puškou. ,,Že bylo na čase!" ,,Nemůžeme je odtud zaměřit, takže musíme odněkud jinud" ,,Zvládnu to. Jen mi ji sem hoďte!" zavolám zpátky, ošetřovatel přikývne a hodím mi dolů pušku společně s uspávacími šipkami. ,,Dávejte na sebe pozor" ,,Dobrá poznámka, dost užitečná" poznamenám a zvednu se, snažím se najít dobré místo zatím co se ti dva perou. Skála by byla dobré místo. ,,Asi mám místo!" ,,Buďte opatrná" řekne mi, rozeběhnu se směrem ke skále, přeskakuju různé kameny, větve a pohozené maso. Těsně před skálou se ozve bolestivé zakňučení. Podívám se směrem ke lvům, ten mladší se zakousl do tlapy toho staršího, mého ochránce. Nevypadá dobře, nerozmýšlím se a písknu. Ten mladší se podívá ke mě a zavrčí. Nastavím si pušku a zkouším zaměřit. Blíží se ke mě, zaměřím na dobré místo a čekám až přijde blíž. Vystřelím, jedna by ho měla uspat. Čekám chvilku ale pořád se blíží ke mě. ,,Tak jo, proč ne" pokrčím rameny, vyběhne ke mě a já seskočím dolů. Vylezu na menší strom a snažím se ho setřást, vypadá to že ten starší se snaží zvednou ale nedaří se mu. Je moc vyčerpaný. Ten lev se za mnou snaží doskočit, náhle se mi zahákne za botu a stáhne dolů. Kopnu ho a zvednu se, tohle je hra o život. Tolik adrenalinu jsem nikdy v sobě neměla, ale dost mě to baví. Vyběhnu pryč, náhle zakopnu a spadnu na zem. Jsem u toho velkého lva, vezmu si pušku a nabiji si ji. Přesně včas zamířím a vystřelím. Konečně to zapůsobí a ten menší se sveze mě a konečně spí. Těsně přede mnou se zastaví a já odložím pušku, odhodím ji pryč. Dýchám pořád zrychleně, opřu se o toho staršího lva a ten zavrčí. ,,Jo jasně.. promiň" omluvím se mu, ten větší se pomalu zvedne a podívá se mi do očí. Nakloní se ke mě a chvíli čeká, chytím se ho a podepře mě. Pomalu spolu dojdeme ke skále a tam se posadíme. ,,Díky kamaráde" poděkuju mu, podívám se mu zpět do očí a má je hnědé a taky trochu modré. Opřu se o skálu a oddechuju, tohle mě opravdu moc unavilo. ,,Slečno Blacková!" ,,Tess!" volají na mě, podívám se směrem k nim a chci se zvednou. Jenže když se podívám na nohu vidím tam škrábance od drápů. Kňuknu bolestí, ten starší lev mi znovu pomůže ke dveřím. Jen se podívá na ošetřovatele a odejde. ,,Pojďte s námi" ,,Kde jsou mí přátelé?" zeptám se starostlivě. ,,Venku, čekají na vás. Vypadá to, že váš přítel je dost vystrašený" ,,Jo to já z části taky" řeknu a odvedou mě ven. Mikey je hned u mě a ihned mě sevře v náruči. ,,Tohle mi už nikdy nedělej prosím" ,,Dobře, i když byla to z části legrace" ušklíbnu se, Mikey se na mě vážně podívá a já se zasměji. ,,Tess!" slyším Lunu a ihned mě obejme, potom Kat, Ash, Cal a nakonec ještě jednou Mikey. ,,Teď jsem si uvědmil, že máš větší koule než my všichni dohromady" ,,To bych neřekla" zavrtím hlavou a posadím se na lavičku. ,,Co teď bude s tím lvem?" ,,Toho mladšího převezeme do jiného výběhu, ten starší bude muset být vyšetřen a uvidí se jestli bude v pořádku" sdělí mi ošetřovatelka. ,,Jak se jmenuje?" ,,Ten starší se jmenuje Leo a ten mladší Damon" řekne mi, ošetří mi nohu a podívám se do výběhu. Chtějí uspat toho staršího lva. ,,Nedělejte to! Pomůžu vám s tím!" zakřičím, protože vím že kdyby ho teď uspaly nemusel by se už probudit. Seběhnu k nim dolů a dostanu se do výběhu, pomalu přejdu k Leovi a dám ruku před sebe. Čistí si ránu, jen se na mě podívá a vrátí se k čistění. ,,Leo?" zeptám se, podívá se na mě znovu a tak se usměji. Pomalu přejdu blíž a on se zvedne, pořád mám ruce před sebou. ,,Děkuju, že jsi mě zachránil, vím že je to asi zbytečný ti to říkat protože mi nerozumíš, ale díky. Ohromně moc" poděkuju mu, Leo ke mě přejde a nechá mě si na něj sáhnout. Pohladím ho a usměji se, má krásně jemnou hřívu. Odejdeme spolu dál, posadíme se do stínu a já se už cítím o něco sebevědomněji vedle tak velkého zvířete. Jako by to byla jen velká kočka. Podívám se na jeho tlapu, je opravdu dost poraněná. Nastavím ruku, podívá se na mě a pak mi podá tlapu. Je to zvláštní spojení, nechápu to ale cítím jako bych mu byla blíž. Jako svému domácímu mazlíčkovi. Sebou mi dala jedna ošetřovatelka batoh a tak si vyndám dezinfekci a obvaz. ,,Teď se na mě nezlob" ,,Opravdu ho nechcete uspat?" ,,Zvládnu to!" zavolám zpět a naliju pomalu infekci Leovi do rány. Zařve a uskočí ode mě. ,,Hej! Jestli chceš být pohodě tak se sem laskavě vrať!" zavolám na něj naštvaně, jen je na mě s nezájmem podívá a odejde ke skále, seberu si věci a posadím k němu. Leo ode mě otočí hlavu a tlapu. ,,No tak" šťouchnu ležícího lva, který mě ignoruje. ,,No tak. Leo" šťouchnu ho znovu, jen se na mě podívá a šťouchne do mě též. Šťoucháme se chvíli navzájem a dost mě to baví. S tou velkou kočkou si začínám rozumnět. Znovu nastavím ruku, zkusím jestli mi podá znovu tlapu. Podá mi tu druhou. ,,Ty víš, že tuhle nechci" zasměji se, pustím mu ji a znovu to zkusím. Konečně mi podá tu správnou a tak mu ji zavážu. ,,Díky" poděkuju mu znovu a pohladím ho, Leo si lehne a tak ho podrbám na břiše. ,,Jsi skvělý zvíře, super lev" usměji se a hladím ho po srsti. ,,Budu muset jít kamaráde, tak se trochu prospi" řeknu mu, když vidím že je dost unavený. Pomalu usne a já vstanu. Odejdu ven zpátky za ostatními a všichni mě obejmou. ,,Mike má fakt pravdu, máš větší kuráž než všichni tady" ,,Stačí jen věřit, že všechna divoká zvířata nejsou nebezpečná" usměji se a za námi přijde matka toho dítěte. Obejme mě a já ji, začne mi plakat na rameni a děkovat mi. Musím si oddychnout, že všichni jsou v bezpečí. ,,To nic.. To nic. Byla to hračka, jako by se nic nestalo" uklidňuju jí a usměji se.